Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

Ale proč. Proč je - být dobrým -  tak často spojováno s hloupostí a vnímáno nikoli jako přednost, ale jako slabina. Skutečná dobrota neznamená každému vyhovět, potichu si skřípat zuby a pak si v duchu nadávat. Daleko spíš je to aktivní rozhodnutí, způsob, jakým přistupujeme ke světu a ostatním lidem.

Neříkám, že je to snadné... koneckonců špatné zprávy se prodávají líp. Lidé daleko silněji reagují na negativní stimuly. Když vás někdo naštve, budete o tom mluvit až do večera, když vás někdo pustí ve frontě před sebe, dost možná na to hned zapomenete.

Když se na to podíváme z hlediska herecké profese – říkám na rovinu - hrát dobro je nuda. „Hodné“ postavy ve filmech i v literatuře bývají často velmi nudné a nezajímavé, naopak filmoví i literární padouši jsou často fascinující. A nezřídka jim i držíme palce.

Dokonale to vystihla filozofka Simone Weil v knize Dobro, mez a rovnováha: „Románové zlo je romantické a mnohotvárné, skutečné zlo je ponuré a monotónní.“

Románové dobro je nudné, skutečné dobro je stále nové a zázračné a duši uzdravující…

Krása, inteligence, sex-appeal, úspěch – všechna tato slova zní vážně pěkně… většinou je máme jen v určité míře. Být dobrým člověkem je superschopnost, díky které lze měnit svět.

Dobré skutky mají ještě jeden nečekaný efekt. Díky nim se cítí šťastnější i ten, kdo je dělá. Když prokazujeme dobro, v mozku se aktivují stejné synapse jako například při pojídání čokolády. A dobrota je jediná kvalita, kterou může oplývat kdokoli, stačí jen chtít.

 Šťastné vykročení do roku 2016.