Dnes je pátek 29. březen, svátek má Taťána.

Zajímavosti

Nová kniha „Sudetský dům“ a memento před válkou a militantním nacionalismem

přidáno: 20. 10. 2022

Za výlohou knihkupectví na dobříšském Mírovém náměstí jsem uviděl knihu Štěpána Javůrka s magickým názvem „Sudetský dům“ a podnázvem Jaro – léto 1945 (vydala MOBA, 2022). Snad ovlivněný i jednou pozitivní prodejní bilancí, neodolal jsem, pořídil si ji a přečetl.

Cílem této úvahy není přiblížit její podrobný obsah. Stručně je to drsný fiktivní a poněkud smutný příběh o době konce 2. světové války, o poválečném osidlování českého pohraničí a o odsunu tzv. sudetských Němců z jedné vesnice a jednoho domu v pohraničních horách.

Osud jedné sudetoněmecké rodiny s mladou dívkou a jedné české rodiny s mladým mužem se v románu kuriózně propojí, když přistěhovalci z vnitrozemí jsou nuceni dočasně sdílet dům s dosavadní rodinou, než bude spolu s ostatními soukmenovci odsunuta do poraženého a válkou zničeného Německa – Heim ins Reich (domů do říše), tedy tam, kam mnozí z nich již v roce 1938 chtěli. Rodiče českého chlapce, který se přerodil během krátké doby z chlapce v dospělého muže, netušili, že ani po prohrané válce se místní sudetští Němci v zásadě nezměnili. Nezbavili se své germánské nadřazenosti nad Čechy a strašné ideologie militantního nacismu. Nepřiměli se k sebereflexi a k zavržení trestných a válečných činů, myšlenek a osob, které i jim samým přinesly miliony mrtvých, všeobecnou zkázu a ztrátu jejich domova. Zkrátka nepochopili, že už se nevrátí a že po zločinu musí následovat trest.

Noví osídlenci ve fiktivní pohraniční horské vesnici si postupně uvědomují, že chtějí-li najít slušnou cestu k soužití s dočasnými spolubydlícími, nemohou je trvale posuzovat pouze trpkými zkušenostmi s nacistickým okupačním režimem, ale i podle jejich současného jednání a chování. A pozvolna nalézají, zejména mladí, nečekané souznění, limitované ovšem otázkou kdy a jak to vše skončí. Děj má potom možná až poněkud rychlé a useknuté zakončení doplněné na závěr párem snad optimistických slov. Možná by si proto román zasloužil návazné pokračování o dalších osudech hlavních hrdinů v nastupující Studené válce. Ale to je už jen na autorovi.

V románu je hlavní negativní postavou předseda místního národního výboru komunista Tomeček. V autorově podání je oprávněně vylíčen jako zlosyn, vrah, spiklenec, kariérista a násilník. Postavy dvou zlodějských, násilných a manipulovatelných mladíků se jmény maďarského či romského etnika představují jen určitý doplněk.

Námětem mi tato kniha trochu připomíná román Václava Řezáče „Nástup“ z roku 1951 (vydal např. Československý spisovatel, 1985)

Obě knihy odděluje od sebe cca 70 let a odlišnost československé a české společnosti v době jejich tvorby. Nástup vznikl po válce a vzpomínky na ni byly živé. Je též poznamenaný dobou svého vzniku, tj. výstavbou socialismu, stigmaty a vládnoucí dobovou optimistickou ideologií. Popisem struktury společnosti a osobností je však kniha Nástup bohatší a propracovanější.  I když je odstup od doby vzniku románu Nástup pro dnešní mladou generaci výrazný a mnohé z napsaného textu bude pro dnešní mladé lidi obtížně pochopitelné, doporučuji jej přečíst.

Popis postav nových usedlíků v Sudetském domě je oproti románu Nástup poněkud užší, možná reálný v jedné fiktivní vsi. Poválečná společenská a politická struktura však byla asi složitější komplikovanější. Jeden Tomeček jako člen KSČ tu možná cíleně nahrazuje různé tvrdé protinacistické národovce, kariéristy, zločince, pověstné členy tzv. rabovacích gardistů apod.

Chápu autora, že se koncentroval v Sudetském domě na prezentaci jedné zcela negativní osoby. Není to mnohem jednodušší než širší a komplikovanější celospolečenský záběr? Je to možná dané i odrazem autorova mládí (ročník 1987), ideového zaměření a ideologického zpracování a výchovy generace mladých lidí po roce 1990 většinově a černobíle v tom, že vše špatné pocházelo již od roku 1945 od komunistů a kdo to netvrdí, je také takový. Odkud se ale potom brala důvěra české společnosti v prvních poválečných volbách do Ústavodárného národního shromáždění 26. května 1946, v nichž získala KSČ v českých zemích 40,17 % voličských hlasů a tedy 1. místo a v rámci celé ČSR post premiéra?

Drobnou výhradu mám i k obsahu v kapitole Sudetského domu nazvané 20. - 21. května 1945. Matka v ní posílá dceru „do lesa na borůvky“, předpokládám pro zralé plody, což je však v proklamovaném horském prostředí naprostá rarita. Přes zmíněné výhrady k obsahu a historickému podtextu však doporučuji Sudetský dům přečíst.

Obě uvedené knihy považuji za aktuální a přínosné

Neboť to, co se dnes děje na Ukrajině má mnohé podobné rysy se situací v Československu v letech 1938 až 1945, i když náhled na pojmy mezinárodního práva se asi za tu dobu změnil. Nejsem bezpečnostní expert, ale velmocenská povýšenost a chování agresora, militantní nacionalismus, nesnášenlivost k sousedům jiné národnosti či jazyka, mocenské hry světových velmocí na úkor toho slabšího a obyčejných lidí, neochota a neschopnost hledání kompromisu, upřednostňování války před hledáním míru apod., to vše bylo nebezpečné a tragické nejen v roce 1938, ale je hrozivé i v dnešním globalizovaném jaderném světě. Děsí mě navíc postupné a další vyhraňování válečných operací, nasazování stále účinnějších zbraní a střet velmocí na Ukrajině o Ukrajince a o Rusy. Kdo vyloučí, že velmocenský jaderný poker nepovede až ke zmáčknutí pověstného červeného tlačítka na té či oné straně jaderné velmoci a ke konečnému řešení pro lidstvo? Kdo se skrývá za tehdejšími a dnešními velmocemi si vnímavý čtenář jistě případně doplní sám, jen pozor na dezinformátory a jejich lobbisty.

Přál bych si, a asi nejsem sám, aby se Homo sapiens, tedy člověk rozumný, vzpamatoval byť pár vteřin před symbolickou dvanáctou hodinou. Dle nedávné zprávy Světového fondu na ochranu přírody se počty volně žijících živočichů na naší planetě za poslední půlstoletí zmenšily o dvě třetiny. Chceme se též zařadit na tento seznam, který se nadále rozšiřuje?

Co je každý z nás proti tomu ochoten a schopen udělat? Nebude to činnost pro jednotlivce, protože reálné možnosti „řádných, ale obyčejných občanů“ jsou i v proklamované demokracii poněkud omezené a taková výzva bude náročná, bolestivá a dlouhodobá.

Přeji všem čtenářům webových a listinných stránek pěkný podzimní den třeba s knihou v ruce, příjemné čtení a snad i nalézání odpovědí na nelehké otázky přinášené současnou dobou.

autor článku: Mgr. Miroslav Landa