Dnes je čtvrtek 23. listopad, svátek má Klement.

zajímavosti

Vzpomínáte, když byl učitel „Pan učitel“?

přidáno: 28. 03. 2015

28. března se v Česku se slaví „Den učitelů“, tedy v den výročí narození učitele národů Jana Amose Komenského. Dle organizace UNESCO je tento svátek vyhlášen, od roku 1994 na den 5. října, nicméně u nás se toto datum příliš neujalo.

Dnes se tedy oslavují všichni učitelé, bez ohledu na stupeň vzdělání, který zajišťují. Jde vlastně o celkové uznání učitelské práce, ocenění jejich nezastupitelné a často nedoceněné práce… Den učitelů je příležitostí oceňování výjimečných pedagogů a více než čtyř desítkám z nich byla v pátek předána ministrem školství Marcelem Chládkem medaile ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, která je nejvyšším oceněním v této sféře.

Pamatujete si, když jste ještě chodili do školy Vy? V té době neexistovalo, že by rodiče nesouhlasili s panem učitelem nebo s paní učitelkou. Stížnosti typu – „Ona si na mě zasedla.“ „Dostal jsem tu pětku neprávem.“ „Ostatní měli horší známky.“ „Nepochopil jsem, jak nám to vysvětloval.“, byly od rodičů jednoznačně, smeteny ze stolu se slovy: „Nekoukej na ostatní a víc se uč. Paní učitelka měla určitě pravdu a ráda tě znovu vyzkouší.“

Dnes je tomu ale úplně jinak, doba postoupila a učitel už zdaleka není uznávanou osobností!!! Kupodivu i rodiče, kteří vyrostli v době, kdy škola byla vážená instituce, která významně přispívala k jejich výchově, dnes brání nesmyslně své děti před učiteli. Paradoxně ovšem u sklenky vína s kamarády vzpomínají na to, jaká to byla krásná studentská léta a svou paní učitelku dodnes zdraví na ulici s velkou úctou. Proč tedy dnešní děti tuto úctu nemají, učitelé pojídají antidepresiva a rodiče v pracovním vytížení slyší bez nadhledu na věc, jen brekot svého dítěte, který se snaží rychle utišit?

Přinášíme Vám upřímnou slohovou práci, která vyšla z pera anonymní učitelky základní školy. Místy úsměvné čtení, je ve finále dech beroucí realita, která při pomyšlení, že tato mládež má být naší budoucností, doslova mrazivá… Za naši redakci přejeme všem učitelům krásný svátek :)


ŽÁCI 9. TŘÍDY V DNEŠNÍ DOBĚ

Pokud si myslíte, že učitelem může být každý, kdo 45 minut udrží křídu a moč, jste na omylu. Abyste si to patřičně představili, vybrala jsem vám 9. Třídu v čase, kdy jsou všichni přijati na střední školy. Člověk by řekl – proč sem vlastně ty vousaté a prsaté děti ještě chodí a nezůstanou radši doma, když se stejně odmítají učit? No protože je pro ně škola jen druh zábavy, estráda, show.

„Tak, připravení ke vstupu do třídy?“ – totální výtlem…

Začátek hodiny. Nenechte se zmýlit malým počtem žáků v učebně. Zbytek přijde tak za čtvrt hodinky – musí nakoupit v Žabce naproti kuřivo, čipsy a RedBully. Když omladina dorazí, vevalí se s ní do třídy čmoud trávy, cigár a tabáku z vodních dýmek. 

Jakmile se žáci usadí, začnou si vyměňovat flašky s pitím (pitný režim zaručuje školní řád). Vzduchem létají z první do poslední lavice plastové lahve, které se občas za letu srazí. „Kreténe, debile, čubko, zmrde!“ ozve se obvykle po takové kolizi, což druhá strana kvituje slovy: „Mrdám na tebe, čuráku vyjebanej! (oslovení „čuráku“ je dnes mezi mládeží konverzační obrat stejně jako kdysi „vole“).

Když ty štěbetalky za cenu vyřvaných hlasivek ztišíte, začíná nejklidnější fáze hodiny. Třetina třídy zalehne se staženými kapucemi na lavice dospat noc strávenou na ICQ, Facebooku či Wowku (World of WarCraft), třetina si začne vyřizovat korespondenci v mobilu a zbytek osazenstva tupě zírá vyrývaje žiletkou klikyháky do lavic, či, patří-li k hnutí emo, do svého předloktí.

Nyní můžete začít s výkladem. Ovšem i kdybyste jim říkali, že jste právě vynalezli elixír nesmrtelnosti, jedinou reakcí bude cedulka NUDA K CHCÍPNUTÍ! Opřená o penál dívenky, kterou vzali bez přijímaček na gymnázium, přestože běžně píše „bríle“, „výtr“, či „lžýce“. Při psaní na tabuli dejte pozor, aby v křídě nebo v houbě nebyl špendlík a uvnitř tabule přilepená vložka nebo použitý toaleťák.

Nikdy nedávejte k rozboru věty, jako Chlapec měl malého ptáčka, Láďa objel vesnici či Jedli jsme vejce natvrdo. Jakýkoli dvojsmysl dohání znalce Kameňáků a Prciček k nepříčetným záchvatům smíchu. Při „totálním výtlemu“ začnou hýkat, nekoordinovaně sebou zmítají, až se smíchy svalí pod lavici, kde ještě dlouze tlučou rovnátky o lino. Žáci s největším počtem uhrů na cm2 jsou dvojsmysly uneseni natolik, že zuřivě čmárají po lavici kosočtverce a nápisy PRC, MRD, ŠUK. Donutíte-li je to smazat, vylijí na lavici celý obsah ředidla a ve třídě je rázem nedýchatelno.

Po otevření oken dozajista nějaký šikula zapálí na parapetu noviny, takže se dovnitř vevalí hustý dým. To si snad děláte… Vytrženi tím cvrkotem z letargie začnou žáci kolektivně syčet, bučet, mečet, mňoukat, vzájemně si prozvánět mobily či pouštět písně typu: „Jsem gay, jsem teplej!“

Hoch, jenž za celý rok nesundal z hlavy kšiltovku, v niž vypadá jako lego panáček, na vás ukazuje vztyčený prostředníček, „jako že jste jednička“ (vivat, Topolánek). Než se stačíte naštvat, nahrnou se zadní řady k oknu, protože po ulici právě projíždí bývalý propadlík na čtyřkolce. 

Po návratu do lavic zjišťují, že jim zmizel gel na vlasy, rozečtený Blesk či Inteligentní modelína. Během vyšetřování se ozývají výkřiky: „Drž hubu, prase, buzno, faráři!“ Směřují k žákovi v přední lavici, který celou hodinu zarytě mlčí a provinil se tím, že nechodí s ostatními krást do Žábky ani hulit na kuželník. To víte, jsou to citlivé děti a mají svůj názor.

„Můžu na záchod?“ ptá se mládenec, který byl během letních prázdnin dvakrát venku, tj. 60 dní strávil od rána do noci u počítače, a už dávno ztratil pojem o realitě. Jelikož je tuto hodinu už sedmnáctý, kdo chce na WC, nepustíte ho. „To si snad dělá prdel? To je moje právo!“ začne křičet a vy máte chuť srolovat závěsnou ceduli Prává dítěte, co visí na zdi, a prásknout ho s ní, až by hubou smazal tabuli. Ale nemůžete. Nemůžete jim zabavit mobil, vyloučit je ze školy ani poslat do zvláštní bez jejich souhlasu. Můžete od nich akorát tak chytnout vši, žloutenku nebo křivé obvinění ze sexuálního obtěžování. A tak se raději modlíte, aby někdo z té hordy konečně zavolal, že je ve škole bomba. 

Tím adrenalinová lekce končí. Učitelé při evakuaci vybíhají naproti do Žabky vsadit si Sportku, jedinou vidinu záchrany, anebo je sanitky odvážejí rovnou do Bohnic, pokud si už předtím neprokláli srdce ukazovátkem. Ti největší šílenci zůstávají až do důchodu.

autor článku: Redakce DA