Dnes je úterý 21. listopad, svátek má Albert,
je Světový den televize.

zajímavosti

TV reklama aneb Kdo komu a za kolik blbne hlavu…

přidáno: 20. 10. 2017

Jako námezdní pisálek občas dostanu za úkol zpracovat téma, o kterém vůbec nic nevím. Většinou to odmítnu, poněvadž se nechci blamovat, ale někdy je mi téma tak vzdálené, že rozproudí jemné předivo mých myšlenkových toků do nečekaných zákoutí.

Takže když mě šéfredaktorka požádala, zda bych jí nezpracoval vliv televizní reklamy na lidi, v první fázi jsem vůbec netušil, o čem mluví. Televizor nemám víc jak šest let, že vysílá reklamy sice tuším, ale že by měly takový vliv, aby si zasloužil článek, to mě přivedlo ve zmatek.

Zadání pak mělo doplňující informace, které zmatek stupňovaly, cituji: "... jak spouštějí reklamy podle času a ročního období, jak večer pouštějí výhradně jídlo, v zimě každou druhou reklamu na léky..." Tyto informace na mě působily tak, že poukazují na něco, co je špatně, na šlendrián, který je potřeba písemně ztepat! Protože jsem však držitelem maturitního vysvědčení dokazujícího, že jsem prošel jakýmsi stupněm ekonomického vzdělání, zůstal jsem uvězněn ve svém myšlenkovém stereotypu. Přišlo mi naprosto logické, že pokud chci propagovat jídlo, vypustím ho na lidi u večeře, pokud mám lék na nudli, musí být o mě vědět v okamžiku, kdy přichází nachlazení do čekáren, plavky v horku, růžence před kostelem...

Pokud bych se živil pletením kulichů, je jasné, že se je budu snažit podstrčit lidem teď, když jim fouká za krk. Toto a mnoho dalších pouček do mě hulákali od prvního ročníku v marketingu.

Proč jsou základní potraviny v supermarketech až vzadu, proč jsou cukrovinky a drobnosti u pokladen, proč sex prodává, proč se lepí reklamní plakáty jeden za druhým do souvislých ploch, proč musí být reklama jednoduchá až pitomá... to vše navíc ve vzájemné symbióze: firma potřebuje propagovat výrobek a je ochotná někomu zaplatit, aby ten výrobek ukázal hodně lidem, televizní společnost potřebuje její peníze za reklamu, aby mohla vytvářet programy pro hodně lidí, a hodně lidí potřebuje večer vidět, kdo udělá v Ulici vozemboucha.

Prostě ať jsem hledal ten skrytý nešvar, jak jsem hledal, nenacházel jsem nic, čím bych tento systém mohl napadnout, co by na něm mohlo komu vadit. Leda snad... celý ten systém.

Pokud přicházíte schváceni večer z práce, automaticky pouštíte přístroj, který slouží k vydělávání peněz, ale vy od něj očekáváte zábavu a odpočinek, musíte být zákonitě frustrovaní už u té slečny, která nerozumí své vagíně (ano, doplnil jsem si vzdělání). A zároveň tím ten systém živíte. Takže je jen na vás, jak se k němu postavíte, protože už Buddha říkal: pokud vám někdo dává dar a vy ho nepřijmete, čí je ten dar?

Váš Marek K.

autor článku: Marek K.