Dnes je sobota 16. prosinec, svátek má Albína.

zajímavosti

Jan HUS - rád chodil do hospody hrát šachy a k tomu si dával pivo…

přidáno: 06. 07. 2017

Tak konečně máme letos nějaký ryze český svátek. Protože co si budeme namlouvat, Velikonoce máme od křesťanů, Svátek práce a Den vítězství také nejsou vyloženě naše a příchod věrozvěstů na Moravu sám říká, že to je spíš oslava tohoto našeho východního souseda. Ovšem Jan Hus je neoddiskutovatelně náš člověk se vším, co k tomu patří. Chlápek trochu při těle, který jde hlavou proti zdi tak dlouho, až se ucho utrhne.

Samozřejmě budu asi nyní obviněn, že odkaz Mistra Jana snižuji, ale já ho takto vnímám. Už z toho důvodu, že v průběhu staletí se z něj stala instituce, která ho zcela odlidštila. Katolíci ho mají jasně za kacíře, protože se jim pokusil rozbourat jejich domek zevnitř, a to se v žádném gangu nikdy neodpouští. Můj bývalý šéf, který se označoval za katolíka benátského typu, čímž si obhajoval, že se může vesele veselit mimo manželství a pít jako duha, neváhal Husa nazývat Chomejním středověku, protože z jeho pohledu chtěl Hus vymýtit veškerý hřích a potlačit světské radovánky.

Inu, jak říkají Číňané: kdo chce psa jíst, hůlky vždycky najde. Protestanti si Husa naopak přivlastnili jako základní kámen pro svá učení, národovci v 19. století ho používali jako český symbol, díky kterému mohlo následující husitství řezat Němce hlava nehlava, Masaryk ho potřeboval jako symbol nového státu, komunisti ho potřebovali jako symbol rovnostářství a jak s ním naloží naše generace, se teprve ukáže. Možná z něj bude prostě jenom den volna.

Ale mně v tom všem chybí on jako člověk. Obyčejný kluk, který se šel učit na kněze, aby „získal dobré bydlo a roucho a byl lidem vzácný“. Rád chodil do hospody hrát šachy a k tomu si dával pivo. Ale jak stárnul, nebo chcete-li - stával se dospělým, docházelo mu, že tohle asi není všechno, co jeho život naplní.

Samozřejmě byl ovlivněn studiem Viklefovým, ale onen přechod od povrchní osobnosti k osobnosti vyznávající pravdu jako nejvyšší hodnotu, tím si musel projít ve svém nitru sám. A tam nalezl onen základ pro své pozdější odvolávání se ke Kristu, našel ho ve svém svědomí, které mu udávalo jasný směr, a které ho nakonec přivedlo ke smrti. Protože jak žít, když vás Erínye vlastního svědomí, kterému jste se zpronevěřili, všude doženou? To věděl už Orestés. Tomuto člověku ukotvenému ve svém svědomí dokážu jeho odkaz uvěřit.

A vy, koho svědomí nikdy nehryže, můžete na oslavu jeho svátku třeba něco zapálit.

Váš Marek K.

 


pozn.: Erínye (řecky Ερινύες, latinsky Furiae) jsou postavy řecké mytologie, bohyně pomsty a kletby, služebnice boha podsvětí Háda a jeho manželky Persefony. (zdroj: Wikipedie)

autor článku: Marek K.