Dnes je pátek 29. březen, svátek má Taťána.

hudební festival Dobříš

Zimní lyžařské letovisko Dobříš

přidáno: 22. 12. 2017

Zní to možná vznešeně, já vím, ale v minulosti bylo krátké období, kdy to byla pravda. Ač se to z dnešního pohledu nezdá, byly dříve na Dobříšsku sněhové nadílky dostatečně vydatné, aby pomohly k rozvoji lyžařského sportu u nás.

Přesto ještě před první světovou válkou bylo pásmo souvislých kopců a lesů pro obyčejné smrtelníky, jakmile napadl sníh, nepřístupné. Nebyli jsme v Krkonoších, kde již lesníci používali ski, a proto u nás procházeli lesy jen hajní a pak lesní dělníci a dřevorubci. Mnohým tyto hřebeny připadali jako polární krajiny, které i zabíjeli, když se zde někdo ztratil.

První lyžařské pokusy přišly se vznikem republiky

Po vzniku nové republiky se lyžařské sporty pomalu rozšířily i do Brd, i když byly stále doménou Krkonoš, Šumavy anebo slovenských Tater. Prvním lyžařem na Dobříši se stal geometr Hummel, který na sebe upoutal pozornost vždy, když se někde objevil s lyžemi. Ovšem on tuto vymoženost hlavně používal nejdříve k práci, a poté i k rekreačnímu sportu. Zájmu o tento sport si všiml i Sportovní klub Dobříš, který ve svém odboru zimních sportů, který byl založen koncem roku 1937, založil i lyžařský kroužek. Ten podnikal o nedělích a svátcích lyžařské túry, a to hlavně na hřebeny, v menší míře i na Kozí hory. Na takový výlet vzpomínal i tehdejší populizátor lyžařství u nás pan František Heinz: „Za veselí a při žertovné zábavě vyšlapáváme strmé i pozvolné kopce, a po výstupu na nejvyšší vrchol sjíždíme o závod po svahovitých silnicích, zavátých lesních cestách, pěšinách a průsecích. A když po několikahodinové takové túře vracíme se do svých domovů, vymrzlí, vyhladovělí a s plícemi pročištěnými lesním, horským, zimním vzduchem, je nám všem tak příjemně, že stále se vracíme v myslích a v společné rozmluvě do krásně prožitých chvil na hřebenských kopcích a těšíme se na novou túru.“     

Rozmach způsobila ztráta pohraničí

Před zimní sezónou v r. 1938 nastává pro milovníky lyžařských sportů v Čechách naprostá katastrofa, a to, když je Československo nuceno podstoupit Německu své pohraniční hory. Najedno se Brdy stávají jediným významným pohořím v Čechách. Lyžařský odbor pod S. K. Dobříš se ještě před tím stává členem Svazu lyžařů v Čechách a na Moravě a po zářijových událostech se snaží o rychlý rozvoj zimních sportů, zejména lyžařství, v Brdech. Svazu lyžařů poslal podrobný přehled o lyžařských sjezdech, hotelích a restauracích v dobříšském kraji. Tím byl dán popud ke svolání všech dobříšských lyžařů za účelem společné práce a propagace. Kladné přijetí lyžařského svazu a zvýšený zájem pražských lyžařů, kteří k nám mohli dojet po železnici, byl znát již po napadnutí prvního sněhu v prosinci téhož roku. S. K. Dobříš nechal z vlastních zdrojů rozvěsit na náměstí a na nádraží v Dobříši orientační tabule, které naváděly běžkaře na protažené trasy. Navíc tohoto roku převzal hlášení sněhových zpráv ze Stožce. 

První zimní sezóna v nově se rodícím zimní areálu v Brdech a na hřebenech se více než vydařila, a proto se všichni těšili na tu další, ale v březnu r. 1939 vtrhla do naší země německá armáda. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava a celkovém zklidnění situace však v září vypukla válka s Polskem. Tyto změny měly v další zimní sezóně v Brdech jen malé odezvy, protože s prvním sněhem se opět v Dobříši objevili znova lyžaři z Prahy a okolí. Zájem prohloubily i naše dráhy, které pro novou zimní sezónu vydaly zvláštní brožuru, kde byl seznam míst vhodné pro zimní sporty, a v které byl uveden i Dobříš. Dne 1. prosince byl v Lidových novinách uveřejněn článek „Lyžaření na Hřebenech v Brdech“, který svým obsahem zval na krásné lyžařské tury po brdských kopcích u Dobříše. Kromě toho lyžařský odbor vydal vytištěný leták informující zimní sportovce o lyžařských terénech na Hřebenech. Leták byl zasílán zájemcům na požádání zdarma. Téhož roku dostal lyžařský odbor povolení od ředitelství dobříšského velkostatku k označení hlavních lyžařských cest tabulkami. První orientační značky byly členy lyžařského odboru u S. K. Dobříš umístěny v neděli 17. prosince 1939 v oblasti na Stožci.

Úpadek za heydrichiády 

Před nadcházející sezónou 1940/41 začal S. K. Dobříš jednat s ředitelstvím velkostatku na Dobříši o svolení k postavení horské chaty, která měla stát pod vrchem Hradec, blíže ke Studenému vrchu. Tento záměr se však bohužel nezdařil, protože ředitelství, které spravovalo i knížecí lesy, si nepřálo zesílení ruchu v lesích. S. K. Dobříš se však nevzdával a chtěl o postavení chaty jednat i následující rok, ale opět bezúspěšně. Během zimních měsíců byly pro hosty, kteří zde chtěli strávit zimní dovolenou na lyžích, připraveny ubytovací kapacity Masarykova sanatoria, které bylo přejmenováno na Sanatorium pro nervové a plicní choroby. Tyto volné byty byly využívány i přes léto pro letní hosty. Zdálo se, že rozvoji tohoto turistického odvětví nic nebrání, ale klidné období v Protektorátu pozvolna končilo s příchodem nového zastupujícího protektora Heydricha. V roce 1942 Němci navíc rodu Colloredo-Mannsfeld zabavili všechny pozemky včetně lesů, což bránilo dalšímu rozvoji turismu. K tomu se přidalo i zabrání sanatoria německou armádou. Po skončení války, kdy se Československu vrátili pohraniční hory, se většina lyžařů vrátila tam, ale běžkaření na Brdech, pokud k tomu sněhové podmínky vybízely, přetrvalo dodnes.

Na konci nechám opět promluvit velkého milovníka lyžaření pana Františka Heinze: „A za posvátného zimního ticha, když projíždíte těmi bílými chrámy našich lesů, poznáváte stále, že nejste Vy sám, který projíždí v těchto lesích. Množství lyžařských stop jdoucí všemi možnými směry, naznačuje Vám, že Hřebeny za zimy stávají se cílem přečetných zimních sportovců, nejen místních, ale i vzdálených.“ 

autor článku: Petr Kadlec