Dnes je úterý 21. listopad, svátek má Albert,
je Světový den televize.

z našeho města

Petr Kadlec: Stavba dobříšského kina v letech 1950 – 51

přidáno: 15. 10. 2017

Málo kdo si dneska uvědomí, jakým výdobytkem se stalo kino pro město Dobříš, když zde bylo před více jak 66 lety otevřeno. Letos se opět po dlouhé době dostalo do místního dění, když bylo rozhodováno co s ním. "Zbourat," shodli se všichni. Ale jaké byly začátky, tedy doba před tím, než bylo postaveno?

Po druhé světové válce se Československý film dostal do státních rukou a nově založený Československý film, nebo lépe řečeno jeho představitelé měli vizi, že znárodněný film bude promítat ve státních kinech, které nechá zbudovat. Tím by se výdělky vracely přímo k výrobci filmů, tedy k nim. Samotná kina by obohatila kulturní vyžití ve městech a obcích a vydělali by na tom všichni. Na Dobříši doposud fungoval pouze Sokolský biograf, který byl v místní Sokolovně a samozřejmě již nevyhovoval. Proto v r. 1948 město Dobříš garantovalo Státnímu filmu pozemek o celkové výměře 1892m². Ten se nacházel takřka uprostřed předpokládaného náměstí, které bylo v této lokalitě plánováno již v r. 1911. Do této doby byla plocha mezi Riegrovým (Mírovým) náměstím a Dukelským náměstím jen louky a pole. Nové kino tak měl být první krok ke konečné zástavbě této plochy, o které se na Dobříši mluvilo již 40 let.  Hned vedle bylo již plánované nové Rukavičkářské sídliště, takže kino nemělo stát osamoceně.

Samotná stavba byla zahájena 15. září 1950 a Státní film garantoval na tento rok částku 2,5 milionu korun a další rok mělo být na stavbu doplaceno dalších 2,7 milionu. Možná se vám to zdá dost, ale po válce byla velká inflace a třeba knihy stály skoro to samé co dnes. Za tři roky však přišla měnová reforma a mnoho lidí přišlo o statisíce korun.  Stavbu prováděl státní podnik STAVENA a samotné kino bylo dopředu projektováno na 355 míst. Přesto se stavba protáhla na více jak rok a slavnostní otevření bylo 15. prosince 1951, přičemž se celková částka vyšplhala na 7 milionu korun, do které bylo samozřejmě započítáno i celkové vybavení kina. Navíc se jednalo o jedno z nejmodernějších kin mimo Prahu a již šest let po válce.  Samotné otevření byla velká sláva, které se účastnil i básník Vítězslav Nezval a prvním filmem který se zde promítal, byl barevný koprodukční film Pád Berlína.

Po dalších 14 letech bylo promítání v kině upraveno na nový širokoúhlý formát a dokonce se dlouhé roky počítalo s jeho rozšířením o novou přístavbu, kde by byl kulturní sál, jenže dostala přednost stavba nového kulturního domu přímo na náměstí, které jak víme, nebyla nikdy realizovaná, pouze po ní zůstalo dočasné parkoviště.

Je škoda, že město přišlo o tuto vymoženost v době, kdy se opět objevuje zájem o malá kina.  

autor článku: Petr Kadlec