Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

V první polovině devatenáctého století byla tato oblast oddělena od města hlubokým korytem „Ohradského“ potoka, jenž se dal přejet v místech dnešní křižovatky Pl. B. Petroviče a Partyzána Svobody. Podél silnice až k hrázi rybníka Papež se začaly stavět první domy. Později vznikla dnešní Dlouhá ulice, ve které se stavěly převážně dřevěné domky. Na mapě z roku 1839 je již zakreslená dnešní Zahradní ulice, z níž vede hráz s mostem, po kterém se dalo přejít do ulice Antonína Dvořáka. Pod touto hrází s mostem se rozkládalo údolí Ohradského potoka vytékajícího z rybníka „Na Flusárně“ na dnešním Dukelském náměstí. Tento rybníček byl ke konci devatenáctého století znám jako „Porážka“, protože se u něj porážel dobytek. Po částečném zavezení v roce 1936 získal jméno „Lihovarský“, ale zakrátko se vžilo pojmenování „Permánek“, od rčení „permanentně zapáchá“. Ještě než byla vystavěna druhá hráz s mostem na Příkopech, se zde říkalo „V chobotě“. Při pohledu z výšky opravdu připomínalo toto koryto potoka sloní chobot, ale bylo to tím, že v době velkých dešťů či při povodních se Ohradský potok i rybník Koryto rozvodnili tak, že se celé toto údolí zaplnilo vodou. Tam, kudy dnes vede ulice „Na Nábřeží“ a kde jsou zahrádky, stála voda stále a jen v době sucha ustupovala dál do Koryta.

Ulice Na Příkopech vznikla někdy před rokem 1876

Společně s ulicí Na Příkopech vznikl již zmíněný druhý most. Nejvíce je s tímto místem spojeno místo, kde se říká Prokopova zahrada, ale kdo byl ten Prokop? Peregrin Prokop se narodil v roce 1852 v Kutné Hoře. Když mu bylo asi tak dvacet let, odstěhoval se do Borotína, zde se seznámil s Veronikou, se kterou se oženil. Již o rok později se manželům Prokopovým narodila dcera Johana a poté syn Augustýn. První zmínku z Dobříše o něm máme z roku 1883, kdy žádá o prodání a nebo pronajmutí obecní louky pod farou v „Chobotech“ za účelem zřízení zelinářské zahrady. Louka mu nakonec prodána nebyla, ale pouze pronajata. Peregrin Prokop se žádostí o odkoupení pozemků nevzdává a již 10. května 1884 žádá město o odprodání pozemku „od Pastvin“, v té době již zahrady „V Chobotu“. Pronajaté obecní pozemky zabíraly tehdy celou plochu koryta Ohradského potoka až k rybníku Koryto. Pan Peregrín Prokop zvolil toto místo, protože zdejší půda byla plná úrodných naplavenin od záplav a také byla nasycena krví z jatek, které byly postaveny při dnešní ulici Čs. armády.

Zavedena byla nová kanalizace      

Město Dobříš mělo z touto nově se rozvíjející částí města velké plány, a tak bylo rozhodnuto o zavedení nové kanalizace v ulici „Na Příkopech“. Problémem se stala rokle „V Chobotu“, který nakonec město vyřešilo stavbou tak zvaného kanalizačního mostu. Stavba se měla hradit z výnosu „pivního krejcaru“, a pokud by tato částka nestačila, mělo se to řešit výpůjčkou. Rokle byla do více jak do poloviny opatřena vysokou hrází a v místech tekoucího potoka byl postaven most. Tento krok však způsobil těžkou hlavu Peregrínu Prokopovi, kterému se tak zmenšila půda, kterou využíval na svou zelinářskou zahradu. Proto komise pro kanalizaci navrhla dne 25. února 1889 náhradu škody Peregrinu Prokopovi. Tato náhrada  byla 27. února 1889 schválena a p. Prokopovi byla uznána náhrada škody ve výši 20 zlatých z fondu pivního krejcaru. 

Na rodinou tradici navázal jeho syn Augustín

Augustin nechal zvýšit původní zeď, která vedla od jeho domu čp. 377 až k ulici Na Příkopech. Do té doby zde byla spíše jakási terasová zeď, která nad vozovkou nepřesahovala jeden metr. Augustin Prokop mimo jiné v letech 1931 až 1939 přispíval Okrašlovacímu spolku Dobříš finančními dary na chod a činnost. Je zajímavé, že lidé na něj volali Peregine, a to podle jména jeho otce. V roce 1934 zažádal Augustin Prokop o povolení postavit si na své zahradě nový vytápěný skleník. Stavba mu byla povolena s podmínkou, že ohradní zeď bude nově vkusně opravena a nahozena. Skleník byl dostavěn v roce 1935 a sloužil k pěstovaní teplomilných plodin. Nemohl sice konkurovat velkým skleníkům v knížecí zahradě, ale postačoval. Skleník se dochoval do dnešních dnů a je připomínkou zahradnictví.

Prokopovi hrozilo uzavření zahradnictví      

V roce 1936 se město rozhodlo, že v rámci dostavby patra na místním chudobinci na dnešním Dukelském náměstí (dříve Václavské náměstí), dojde i k částečnému zavezení rybníčku Porážka (Permánek). Dále mělo dojít i ke kanalizaci Ohradského potoka až k rybníku Koryto. V této době již v časech sucha obtěžoval své okolí zápachem. Proti tomuto plánu se však ohradil pan Augustin Prokop, který by tak přišel o hlavní zdroj vody pro své zahradnictví. Pohrozil, že vypoví nájemní smlouvu podá soudní žalobu z důvodu ušlých zisků. Zřejmě však došlo k mimosoudní dohodě, protože byl potok zakryt pouze k mostu u lihovaru.     

Začátkem šedesátých let již žila pravděpodobně jen Prokopova dcera

Na snímcích z té doby je znát, že zahrada je stále součástí domu a po celém obvodu oplocena. Přesto je oddělena dalším dřevěným plotem, který stojí na umělém valu, jenž dům chránil před vodou z rozvodněného potoka Permánek.

Zavezení části zahrady

Již v průběhu roku 1970 došlo k zavezení a zarovnání severní části zahrady. Následně byly vykáceny všechny stromy v údolí kolem potoka. V roce 1971 došlo k postupnému odbagrování části potoka, kam mohlo být uloženo nové potrubí, a to až k rybníku Koryto. Mosty tím zanikly a byly následně zasypány. Zahrady za domy v Zahradní ulici mohly být zachovány, ale město se rozhodlo zde do deseti let zřídit nové autobusové nádraží. Zakrytí potoka Permánek, tedy Ohradského, bylo dokončeno v roce 1973. Paradoxem je, že ve stejném roce došlo k praktickému ukončení provozu v městských jatkách, čímž odpadl hlavní viník zápachu potoka v Prokopových zahradách. 

V pozdějším období zde měl vzniknout velký autobusový terminál

Počítalo se se zbouráním všech domů v bývalé údolí kolem potoka Permánek. I když došlo ke stržení několika dalších domů ke stavbě již nedošlo. Přišel rok 1990 a plán na zřízení městské hromadné dopravy vzal za své. Malý park, který zde vznikl, byl využíván hlavně zvláštní školou, která je nedaleko odtud. Znovu oživení nastalo až před několika lety, kdy byla zahrada zahrnuta do projektu naučných stezek a byla opět zkultivována. Je proto potřeba toto klidné místo nadále chránit.