Dnes je pátek 29. březen, svátek má Taťána.

hudební festival Dobříš

Císařovna Marie Terezie a Dobříš

přidáno: 11. 01. 2018

Minulý rok 2017 si zaslouží ještě jedno připomenutí, kterým bylo 300 let od narození naší jediné královny a císařovny Marie Terezie, která se narodila 13.5. 1717. Bylo proto více než potěšující, že si filmaři v r. 2017 vybrali k natáčení mimo jiné i zámek Dobříš, který je s životem této panovnice spojen.

Co však nakonec dovedlo mladou panovnici k tomu, že zavítala i na Dobříš?  Roku 1740 umírá císař svaté říše římské, král rakouský a český Karel VI. Po něm se jeho dcera Marie Terezie na základě tzv. Pragmatické sankce ujímá moci nad habsburskou monarchií. Její nástupnictví ale hned vzápětí zpochybní několik zájemců o země monarchie: pruský král Friedrich II. už v prosinci roku 1740 zaútočí na Slezsko, další útoky pak přicházejí ze strany bavorského kurfiřta Karla Albrechta, Francie či Saska – začíná tzv. 1. slezská válka. 

V létě 1741 vpadla do Horních Rakous a posléze do Čech spojená bavorsko-francouzská vojska, která táhla od jihu na Písek a Dobříš a odtud na Mníšek a Beroun.

20. listopadu dorazilo ku Praze nepřátelské vojsko, kde se nakonec sešlo na 50 000 Sasů, Francouzů a Bavorů. Proti nim stálo 3000 mužů pražské posádky a 4000 mužů zemské hotovosti sestavené z měšťanů.

Krátce po půlnoci 26. listopadu zaútočili vojáci z různých stran na hradby. Po několika urputných střetech a za podpory dělostřelectva se jim podařilo do večera téhož dne Prahu dobýt. Rakouská armáda se ani nepokusila Praze pomoci, nakonec setrvala v jižních Čechách, aby bránila přístupové cesty do Rakouska.

9. prosince 1741 byl Karel Albrecht, kurfiřt bavorský, českými stavy provolán králem a nechal se korunovat protikrálem jako Karel III. Francouzská vojska se rozhodla přezimovat nejen v Praze, ale i na okolních panstvích.

Jak dokládají dobříšské matriky, tak mnozí francouzští vojáci, kteří se zde ubytovali, se u nás oženili nebo i zemřeli. Karel III. nařídil všem stavům, aby přijeli do Prahy a provolali mu hold, čili věrný slib oddanosti, poslušnosti a věrnosti jako dědici Království českého. Mezi nimi byl i kníže Jindřich Pavel z Mannsfeldu a jeho soused, mníšecký Ignác Karel Engel z Engelflissu.

28. července 1742 byla v Berlíně podepsána konečná mírová dohoda. Prusko získalo Horní i Dolní Slezsko a hrabství kladské. Rakousku tak z bývalého Slezska zbývá již jen Těšínsko, Opava a Krnov. Díky tomuto míru se jednotky vázané proti Prusku mohly soustředit na vytlačení francouzských jednotek z Čech. Rakouské jednotky mezitím opustily pozice v jižních Čechách a koncem června obklíčily Prahu ze tří stran. Mírové jednání s francouzskou posádkou 2. července ztroskotala. Velitel Prahy Belle-Isla poté požádal francouzského krále o posily, které se však k Praze nedostaly. Belle-Isla v prosinci obdržel zprávu, aby bez boje opustil Prahu. Věděl, jak je přesun armády v zimě komplikovaný a nebezpečný, přesto se na pochod vydal. Část těchto jednotek pak postupovala přes Dobříš dále do Bavor. Dne 26. prosince byla Praha opět obsazena a Pražané vítali vojáky voláním „Ať žije Marie Terezie, nejvznešenější naše královna!“

Dne 25. dubna 1743 vyjel z Vídně do Prahy slavnostní průvod, jehož středem byla Marie Terezie se svým manželem Františkem Štěpánem Lotrinským a s dvouletým synem, pozdějším císařem Josefem II. Tento průvod vjel 29. 4. slavnostně do Prahy a 12. května se konala v chrámu sv. Víta její korunovace na českou královnu. Ani korunovace nedala Marii Terezii zapomenout na předchozí jednání některých měšťanů a šlechty, kteří se skláněli před Karlem Albrechtem a skládali mu přísahu. I když některé tresty časem prominula, tak už k Čechám nikdy nepřilnula a přála si co nejvíce omezit samostatnost českých zemí.

Kníže Jindřich Pavel se dočkal úplného odpuštění bez postihů, a to na přímluvu nejvyššího pražského purkrabího Jana Arnošta, hraběte ze Šafgoče, který za tuto pomoc obdržel od knížete finanční odměnu.

V pátek 14. června 1743 po obědě odjela Marie Terezie s celým svým doprovodem z Prahy a nocovat se rozhodla na dobříšském zámku, kde ji Jindřich Pavel přivítal a náležitě pohostil, čímž jej královna přijala v plné milosti. V sobotu, dne 15. června, odjel dvůr z Dobříše, obědval v Písku a nocoval v Českých Budějovicích, odkud druhého dne jel na Linec. Konec války o Rakouské dědictví však byl sotva konec.

Znovu k Dobříši se císařovna Marie Terezie vrací v r. 1768, tedy alespoň v myšlenkách. Toho roku se vladařka dozvěděla o týrání poddaných na dobříšském panství. Viníkem byl direktor panství Jan Svoboda, který se zodpovídal hraběti Mannsfeldovi. Marie Terezie proto nařídila Českému Guberniu vyslat komisi, která tímto pověřila hejtmana Berounského kraje, hraběte Lažanského, jenže ten podal pouze zkreslenou zprávu ve prospěch majitele panství. Čímž docílil jen další žaloby. Nový vyšetřující hejtman Kouřimského kraje Streeruwitz podal již pravdivou zprávu, která byla ve prospěch poddaných na dobříšském panství, ale vrchnost nařízení nerespektovala, a naopak ještě přitvrdila v postizích.

Na základě dalších vyšetřování vydala císařovna dne 12. května 1770 nařízení, díky kterému hrozila Mannsfeldům ztráta dobříšského panství. Toto nařízení bylo nakonec zmírněno na 2000 dukátů pokuty a direktor Jan Svoboda byl odsouzen k 6 letům vězení.

Dne 24. května 1771 vydala Marie Terezie „Patent Dobříšský“ na jehož základě vydala IV. Robotní patent, který platil až do poloviny 19. století, kdy byla zrušena robota. Stejného roku, tedy 1771 uzavřela Pavla Marie Isabella Mannsfeld, sňatek se čtyřicetiletým knížetem Františkem Gundakarem z Coloredo a majitele panství Opočno. O čtyři roky později v r. 1775 došlo se svolením Marie Terezie k rodové úmluvě se spojením rodů Colloredo a Mannsfeld, čímž se již dopředu počítalo s vymřením rodu Mannsfeld po meči. Jindřich Pavel z Mannsfeldu umírá 15. února 1780 a zámek i s panstvím přechází na jeho syna Josefa Václava Jana Nepomuka Mannsfelda, který však náhle umírá dne 31. března stejného roku bezdětný, čímž rod Mannsfeldů vymírá po meči.

Odkazů na Císařovnu Marii Terezii bychom asi našli na Dobříši více, první číslování domů, založení první školy na Dobříši anebo založení kontribuční sýpky. To by však překročilo rámec našeho připomenutí této velké panovnice, která svou malou stopu zanechala i u nás v Dobříši.  

 

Zdroj: Dobříš, město na zlaté stezce, Praha 1998, Královský komorní hrad Dobříš, Dobříš 2014

autor článku: Petr Kadlec