Dnes je pondělí 22. říjen, svátek má Sabina,
je Mezinárodní den balbutiků.

Z našeho města
Menubox
Restbox

Ozdravovna na „Krásném životě“

přidáno: 01. 04. 2018

Ještě před tím, než byla postavena dálnice, dalo se v klidu dojít ulicí v Dubinských kaštánkách k bývalé ozdravovně a pozdější školce Krásný život. Proč se vlastně zdejšímu místu takto říká?

Ještě dříve, než se na Dobříši začalo uvažovat o stavbě Masarykova sanatoria, zažádal zdejší městskou radu dne 8. února 1927 pan Jan Kadlec z Prahy o povolení ke stavbě jednopatrového domu v lokalitě „Kodetka“, v blízkosti staré obory na konci ulice „Dubinské Kaštánky“. Stavět se začalo již 17. března 1927 a ozdravovna byla slavnostně otevřena 1. května 1928, prohlášení o ukončení všech prací však bylo městským úřadem Dobříš uděleno až 19. října 1928.

Přihlášky přijímalo Sdružení pro využití volných chvil dělnictva „Krásný život“ Praha II., Václavské náměstí č. 42. – sekretariát Č.O.D. V přihlášce bylo třeba uvést, od kdy chtěl návštěvník pobývat v zotavovně, a do kdy zde chtěl zůstat a zda se žadatel hlásil sám nebo s rodinou. V zotavovně byly menší pokoje pro svobodné i pokoje pro rodiny. Informace o přijetí do zotavovny se každému sdělila přímo a písemně. Přijímali se přednostně dělníci a zástupci odborových organizací Č.O.D.

Ideální odpočinkové místo dělnictva

Již po roce vykazovala ozdravovna pěkných výsledků, když se zde vystřídalo 214 návštěvníků. Někteří zde strávili týdenní dovolenou, jiní čtrnáctidenní, i měsíční a s některými byli i rodinní příslušníci.

Všichni, kdo tehdy na Dobříš přijeli, odjížděli plně spokojeni, přičemž ozdravovna fungovala od jara až do konce podzimu. Ozdravovna lákala na blízkou plovárnu na Papeži a také na procházky lesem, k nímž dávala coloredomannsfeldská správa lesů povolení za poplatek 2 Kč, který platil celé léto. V létě byly pořádány celodenní výlety do okolí.

Návštěvníci byli spokojeni i se stravou, zdejší správce p. Veselý vždy hleděl, aby návštěvníky nakrmil pokud možno nejen levně, ale hlavně chutně upravenými obědy, snídaněmi i večeřemi. Hlad tak neměl při 15 Kč denní sazby nikdo. Bylo hlášeno, že mnoho návštěvníků se mnohdy vracelo vždy na sobotu a neděli po celé léto a několikrát za rok sem vypravil své členy i Svaz technických zaměstnanců Ministerstvo pošt a telegrafů a tiskárenské dělnictvo.

V polovině září 1928, když již bylo po dovolených, uspořádalo sdružení kovopracovníků v zotavovně čtrnáctidenní kurs pro funkcionáře odboček a členy závodních výborů. Sešlo se zde tak velké množství odborářů z různých míst republiky.

Sezóna roku 1929 byla zahájena již v dubnu, kdy sem nemocenská pojišťovna Krejčí poslala své členy na zotavenou a hlásilo se také již mnoho soukromých návštěvníků. Ceny za služby byly stanoveny: denní taxa na osobu 20 Kč, poplatky za autobus, kdy jedna cesta stála pro členy odborové organizace 10 Kč a dvě cesty pak 18 Kč. Tyto slevy však platily pouze u dobříšské autobusové společnosti Chýla (stanoviště u vyšší dívčí školy, Vodičkova ul.). 

Dělnická zotavovna „Krásný život“ patřila k těm místům, kde si i dělník s malým platem mohl dovolit zaslouženou dovolenou v krásném prostředí brdských lesů a s dobrou dostupností města Dobříše.

Dělníky vystřídaly děti

Zotavovna nadále fungovala beze změny až přinejmenším do 17. srpna 1942, kdy pak byla podle předběžného zjištění převzata německou správou a využívána jako lazaret pro německé vojáky. Již v červnu 1945 uvítal penzion opět nové hosty, kteří sem jezdili přinejmenším do roku 1950. Dne 19 února 1948 bylo doporučeno vydat koncesi hostinskou a výčepní v pensionu „Krásný život“ panu Josefu Fukovi. Poté, nebo možná dříve, byla asi odprodána Československé straně socialistické, která 14. listopadu 1951 požádala o adaptaci a přístavbu. Ozdravovna je posléze nadále využívána jako rekreační dům pro potřeby členů strany. Ozdravovnu nakonec ČSS předala dne 9. prosince formou daru Československému státu v zastoupení ONV Dobříš. Do majetku města je budova i s přilehlými pozemky převedena k 1. lednu 1960. Město se následně rozhoduje budovu adaptovat na mateřskou školku. Po stavbě dálnice ve směru Praha – Strakonice v roce 1984 je budova bývalé zotavovny oddělena od města a nadále k ní byl přístup pouze ve směru od Staré Huti. Po roce 1990 je celkem vkusně opravena a využívána již pouze k soukromému bydlení.  

 

Článek převzat z knihy „Rukavice Dobříš, židovský odkaz městu“ Petr Kadlec 2016.  

autor článku: Petr Kadlec