Dnes je čtvrtek 28. březen, svátek má Soňa,
je Den učitelů v ČR.

hudební festival Dobříš

Dobříšské osmičky – Rok 1948

přidáno: 21. 02. 2018

V České historii se nesou roky končící osmičkou ve znamení změn. Rok 1948 neměl být jiný, ale jak se vlastně z vládní krize stal vítězný únor? Vítězný byl samozřejmě pro Komunistickou stranu, ale to až později. Samotný únor 1948 lidé tenkrát vnímali jinak než dnes anebo o deset let později.

Tenkrát legitimně zvolená vláda podala demisi a komunisté jako nejsilnější parlamentní strana mohla nyní postavit nový kabinet, který by republiku dovedl k dalším volbám, které se měly konat v r. 1950. Proto lidé, kteří se o politiku tolik nezajímali, to nebrali jako nástup nové totality. Říkali si, že pokud komunisté nedokáží splnit své sliby, mohou při další volbách zvolit někoho jiného. Jenže komunisté již vládu nad zemí pustit nechtěli, což bylo jasné právě po volbách v r. 1950, kdy nastupovaly pouze dvě strany. S jasnou dominancí komunistů.

A co na to Dobříš?

Po většinu roku 1948 byl více méně klid, lidé byly vyzíváni aby vstoupili do hospodářských družstev, které sdružovali jiné podniky a prodejny. Slibovalo se tím lepší zásobování obchodů a tedy stálejší dostupnost zboží. Znárodňování nebyl tedy okamžitý jev, konal se až na základě nových zákonů, které se nejdříve vztahovaly na podniky s určitým počtem zaměstnanců.

Na Dobříši byly prvními obětmi zbylá „rukavičkářská faktorství“, kterým bylo hlavně to Fleischmannů, který vedl veterán ze západního bojiště Kurt Arje a jeho žena Irma. Přesto nemá smysl tady vypisovat všechny firmy které byly postihnuté, protože znárodnění se již posléze nevyhnul nikdo.

Mnozí kteří ho zažili, mohli vyprávět, že pokud jste dobrovolně nevydali majetek své firmy, třeba pracovní stroje a nebo zemědělskou techniku. Přišli si pro ně poté již s policejní asistencí. Stát sice po vzoru první pozemkové reformy ze začátku dvacátých let sliboval finanční odškodnění anebo placení nájmu, pokud provoz znárodněného podniku pokračoval ve vašich místnostech, částky ale byly mizivé. Tehdejší pamětníci vzpomínali, že byly naprosto směšné a ani nepostačovaly na údržbu domů.

Mnoho soukromníků, pokud měli dostatek času, radši sami ve svých domech živnost zrušili a zařízení předali do družstevního hospodářství. Když měli štěstí, mohli tam dál pracovat jako vedoucí prodejen.

Často se stávalo, že jeden z manželů musel odejít do jiné znárodněné firmy a v horším případě byl politicky perzekuován a zbaven veškerého majetku nebo zavřen, případně prohlášen za kulaka, třídního nepřítele a přestěhován násilně do pohraničí.

V padesátém roce pokračovali Komunisté v nastoupeném teroru vůči zbylé opozici, aby vyvolali mezi lidmi strach. Jenže mnoho lidí si stále myslelo, že žijí v demokratickém státě a proto otevřeně vystupovalo proti komunistické straně.  Obětmi poté byli lidé, kteří byli obvinění z protistátního jednání a odsouzeni k vysokým trestům.

U nás na Dobříši to byla „Akce Matlach“ během které bylo postupně zatčeno a vyslechnuto 16 osob, u kterých byli provedeny domovní prohlídky a údajně nalezeno 8 pistolí, 3 samopaly, vojenská puška a větší množství nábojů.  Skupina kolem Matlacha měla udržovat spojení s lidmi v zahraničí a předávat jim informace. Zbraně měly být použity k otevřenému povstání vůči novému systému. Ve všem to byl samozřejmě naprostý nesmysl, a mnohým tyto praktiky připomínaly jednání Gestapa, ale bohužel fungovaly.

Mattlach byl označen za hlavní osobu trestního stíhání v Dobříši, byl obviněn z toho, že ihned po únoru 1948 spolu s bývalou okresní pokladní národně socialistické strany v Dobříši, Emilií Chourovou odcizili 20 000 Kčs, které patřily bývalé straně národně socialistické. Tyto peníze měli rozdělit mezi určité osoby, které byly únorovými událostmi poškozeny. Navíc byl obviněn, že po r. 1948 vybudoval ilegální skupinu, která měla bojovat proti novému komunistickému zřízení. Což byl naprostý nesmysl, ale komunisté pracovali hlavně se lží, která pro ně byla důležitější, než pravda. Jiří Matlach byl nakonec odsouzen k odnětí svobody v trvání 22 let a k pokutě 50 000 Kčs, dále byl zkonfiskován celý jeho majetek a ztratil čestná občanská práva na 10 let. Celkový popis tohoto případu však překračuje rámec článku a jistě se mu budu věnovat v samostatném příspěvku.

Rok 1948 zasáhl postupem let do celého spektra obyvatel Československa a na dalších deset let ovlivnil osudy mnohým lidem. Navíc jsou roky 1950 až 1955 hodnoceny zpětně stejně jako období Německé okupace. Druhá strana r. 1948 byla i ta, že vysoké procento obyvatelstva nevnímalo toto období tolik negativně, protože se jejich podmínky zlepšily. Díky tomu, že slepě následovali nový systém. I přesto je to časový úsek, na který se nesmí zapomínat a musíme k němu přistupovat i jako k období nejtvrdšího totalitního režimu v Československu, který se již nesmí nikdy opakovat.   

autor článku: Petr Kadlec