Dnes je čtvrtek 13. prosinec, svátek má Lucie.

5g.nordictelecom.cz/dobris
Menubox
Restbox

80 let Masarykova Sanatoria v Dobříši

přidáno: 15. 07. 2018

V letošním jubilejním roce si mimo jiné připomínáme i osmdesátileté výročí dobříšského Masarykova Sanatoria, kterému se neřekne jinak než „Sanatorka“. Název Sanatoria byl věnován památce prvního československého prezidenta T. G. Masaryka.

K počátkům nového Sanatoria musíme zavítat až do r. 1908, kdy „Pomocný spolek proti plicním chorobám“ měl v úmyslu Sanatorium postavit. Podařilo se mu získat ve sbírkách 10.000 Kč, ale po r. 1909 se již žádné zmínky o tomto podniku neobjevují. Znovu se k úmyslu postavit Sanatorium vrací kolem r. 1934, kdy bylo po dlouhém jednání rozhodnuto, že Nové sanatorium bude v Dobříši vybudováno. Začátkem července 1936 byla stavba zadána firmě Ing. Ant. Karfíka a arch. Josefa Hvězdy, kteří ihned začali s přípravnými pracemi. Nový léčebný ústav měl být postaven na vrchu zvaný „Cihadla“, který je na trase k Hostomicím. Rozpočet stavby byl stanoven na 7.000.000 Kč. I když se předpokládalo, že bude nové Sanatorium otevřeno už v r. 1937, došlo ke zdržení a ke slavnostnímu otevření došlo až 8. května 1938. K Sanatoriu byl připojen pozemek o rozloze 42 ha, z něhož většina je les. Tato plocha je protkaná sítí zpevněných cest, které sahají až do „Trnovského údolí“, kde byly přes potok postaveny dva mosty, které pacienty dovedly k modernímu plaveckému bazénu.

Sanatorium bylo postaveno o 70 metrů výše než dobříšské náměstí a zastavěná plocha činila 1835 m3. Budova měla 234 místností a konečné náklady se vyšplhaly na 10 milionů. Prvním primářem zde byl jmenován MUDr. Josef Ipser. Během prvního roku provozu bylo do Sanatoria přijato 813 nemocných, z čehož bylo 423 mužů a 387 žen. Pojištěnců bylo léčeno 335 a 332 bylo léčeno z psychoneurosy. Bohužel zde docházelo i k prvním úmrtím, tím nejznámějším asi byl Josef Vojtěchchovský, kurátor Českobratrského evangelického sboru ve Strašnicích, který zde zemřel 16. listopadu 1938 ve věku 65 let.

Během prvního roku provozu však také nastaly politické změny, které začaly ovlivňovat i provoz Sanatoria. Přišel Mnichov 1938 a zábor pohraničí, díky čemuž se Sanatorium na Dobříši stalo nejmodernějším zařízením, které zde zbylo, protože ta ostatní zůstala v Sudetech. Po okupaci v březnu 1939 muselo časem z názvu zmizet čestné jméno T. G. Masaryka a od r. 1941 zde byla rozšířena léčba i o problémy plicní. Sanatorium bylo navíc také využíváno letními hosty, kteří si zde mohli pronajmout pokoj na celé léto. V listopadu a prosinci 1941 zde byla jako pacientka ubytována i herečka Jiřina Štěpničková.

Už v červnu r. 1942 chtělo Sanatorium převzít škola Napola, která vychovávala nové mladé kádry pro SS. Sanatorium se jim hodilo jako vhodný internát. Nakonec jej převzala Německá armáda, která potřebovala vhodné zařízení pro své vojáky a důstojníky, kteří se nakazili tuberkulózou případně jinou plicní chorobou. Kromě německých doktorů a části sester zůstalo zbylé osazenstvo české a pracovali zde i čeští medici. Němečtí vojáci, kteří se zde léčili, také zasáhli do bojů proti partyzánským výsadkům z Ruska, které zde byly vysazovány od března do dubna r. 1945. Jeden z nich totiž rozpoznal signály, kterými Rusové kontaktovali výsadkové letouny a pokusili se je falešnými signály zmást, což se jim opravdu podařilo a část zásob bylo vysazeno na jiných místech. Během květnového povstání většina se zde léčených vojáků uprchla dříve, než dorazili místní povstalci, kteří tak zajali pouze zdejší nemocniční německý personál, který nechtěl opustit ty vojáky, kteří se nemohli evakuovat. V pozdějších dnech povstání bylo sanatorium využíváno i jako stanice první pomoci, kde docházelo k ošetření těch, kteří byli zraněni v boji s ustupujícími Němci.  

V poválečném období se Sanatorium znovu vrátilo k čestnému názvu T. G. Masaryka a přešlo plynule do stavu před r. 1942. Naštěstí bylo vnitřní zařízení nepoškozeno. Léčilo se zde velké množství těch, co se vraceli z koncentračních táborů a těch, co byli nasazení v "Rajchu" na práci. Také docházelo ve zdejším ústavu k preventivním ošetřením šiček rukavic, mezi kterými bylo velké procento nakažených tuberkulózou. Také došlo k preventivním prohlídkám i mezi Sokoly. Od r. 1947 se však také množili znovu normální pacienti. V průběhu padesátých let se tu mimo obvyklých pacientů objevili i uprchlíci z Řecka, tedy přesně se jednalo o řecké komunisty, kteří museli pro prohrané občanské válce uprchnout, pokud nechtěli čelit stíhání. Dne 15. března 1958 navíc ohlásili pracovníci sanatoria závazek, že otevřou nových 35 lůžek, která byla získána adaptací původních služebních bytů. Což se jim také podařilo.

Největší změna nastala asi v r. 1973, kdy bylo rozhodnuto, že Sanatorium na Dobříši se změní na vládní zařízení. Všichni přítomní pacienti museli být převezeni do jiných podobných zařízení. Až do začátku devadesátých let byla Sanatorka pro obyčejné pacienty uzavřena a místo nich se zde léčili vládní komunističtí představitelé, případně si zde užívali penzi pro důchodce. Jenže již v květnu téhož roku zde vzniká opět sanatorium dlouhodobě nemocných, které fungovalo pod státní firmou MEDI HELP. Tato firma byla nakonec k r. 1997 privatizována a dostává se do soukromých rukou. Sanatorium opět získává své staré jméno a v soukromých rukou prochází postupnou rekonstrukcí až do dnešní doby.      

autor článku: Petr Kadlec