Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

A jak při dlouhé úvodní diskuzi zastupitelů, tak i občanů k této problematice bylo opravdu na co koukat. Z jednotlivých vystoupení některých diskutujících nebylo zřejmé, zda vůbec četli podrobný protinávrh na zachování dosavadního názvu ulice Plk. B. Petroviče. Nezaznamenal jsem žádnou snahu zmiňovat jej a oponovat mu. Což je škoda, pouze v diskuzi protikladů může vzniknout možná něco kvalitnějšího.

Zazněly názory přejmenovat ulici nesené morálním odůvodněním, nebo vypustit tento bod z jednání vůbec a tím ho jen odložit, ponechat dosavadní název či ponechat současný název s připojením vysvětlující tabulky k osobě Plk. B. Petroviče.

Ani nestranný pozorovatel nemohl nevidět, že se v této i následné diskuzi z řad obecenstva, pardon výrazně osobně či citově zainteresovaných občanů, vyhranily dvě skupiny. Jejich místy lehce emotivní a hlasité projevy, a dokonce i malé strkanice mírně rušily průběh jednání, ale dokládaly závažnost a nutnost vyřešení problému.

Po vystoupení jednoho představitele z řad diváků zaznělo z hlediště „to je mlácení prázdné slámy“. Autor této již klasické hlášky si však neuvědomil, že u mikrofonu nešlo prezentovat pět stran protinávrhu v limitované délce diskuze. Zároveň tím odhalil skutečnost, že protinávrh nečetl, a tudíž neměl ani příliš pojem, o čem se vlastně mluví.

Možná je to subjektivní dojem pozorovatele z řad obecenstva, ale diskuze jasně ukázala zásadní rozdíl v postojích obou stran. Jedna část zastupitelů a menší část z obecenstva zdůvodňovala nutnost přejmenování ulice zásadními morálními důvody, aby se tak očistila současná Dobříš od jména plk. B. Petroviče a jeho sepětí s jednou z tajných služeb bývalého SSSR. Nezazlívám jim omezenou znalost historie Československa, Evropy a USA a všech tajných služeb jednotlivých velmocí protinacistické koalice. Divím se jim ale, že to prezentovali veřejně a dokonce že o to opírali snahu překroutit účelově pohled na osvobození Dobříše v roce 1945. A dokonce bych řekl, že začíná být únavné opakovat, že tyto speciální služby protihitlerovské koalice neměly nejen v roce 1945, ale i mnohem později všechny aktivity v souladu s mezinárodním právem (rozbor by byl na samostatný článek). Spíš asi záleží na tom, co chtějí takto orientovaní spoluobčané vědět a co pro ně jakoby neexistuje, zřejmě z vyhraněných ideologických či jiných důvodů. V místní knihovně a Depozitáři a archivu Muzea města Dobříše je určitě dost důvěryhodných odborných publikací k této problematice. Příslušní pracovníci, zřejmě placení z prostředků města, zájemcům jistě v tomto směru rádi pomůžou.

Je mi divné, že morálně vyspělým zastupitelům a občanům nevadilo, že svým požadavkem přejmenovat ulici vlastně překreslí a zkreslí dobříšskou historii v roce 1945. Asi je to v souladu s jimi chápanou morálkou. Kromě toho chtějí v současné době a situaci měnit, co jejich prapředkové zastupitelé necelé dva měsíce po skončení šestileté okupační a vyhlazovací politice nacistického Německa rozhodli o přejmenování původní Hostomické ulice na Plk. B. Petroviče.

Město Dobříš se zřejmě časem dostane i k projednání vysvětlující tabulky u označení ulice jménem plk. Petroviče. Předpokládám, že zpracováním návrhu bude pověřen současný pracovník Depozitáře a archivu Muzea města Dobříše. Je to tuším místní občan, odborník a vystudovaný historik. Jeho návrh by měl být podle mého názoru podstatným podkladem pro rozhodování zastupitelstva. Docela se těším, jak se s tím tzv. popasuje a že bude pokud možno objektivně a vyváženě formulovat těch několik shrnujících vět, které se mohou objektivně napsat na vysvětlovací cedulku.

Když bylo hlasováním zastupitelů stanoveno, že název ulice Plk. B. Petroviče se nezmění, rozneslo se sálem osamělé konstatování: „Alespoň jsem to zkusil.“ Zkusit se asi má mnohé, ale měli bychom na to být náležitě informačně připraveni, nikoliv však na základě bezobsažné ideologie. I v moudré knize Bibli se tuším někde píše, že pýcha přechází pád, zejména je-li podložena podivnými úmysly.

Výsledek hlasování je již známý, a zřejmě uklidnil zejména obyvatele a podnikatele z ulice Plk. B. Petroviče. V prvním kole „byli zachráněni" zejména občané. Zároveň ale jakoby začala příprava na druhé kolo, v němž půjde o to zachránit část historie osvobození Dobříše v roce 1945.

Pokud čtenáři dočetli úvahu až do konce, jistě registrují a doufám prominou, že jsem skoro nikoho nejmenoval. V mé úvaze nejde ani tak o jména, ale o přístup některých dobříšských občanů a jejich zastupitelů k jednomu historickému a správnímu problému, který tak trochu probudil jinak poklidnou atmosféru ve městě. Domnívám se, že Dobříš není zas tak velké město. Ti, které to skutečně zajímá, si mohou případně v dostupných zdrojů zjistit kdo je kdo a případně si tak navíc osvěžit či rozšířit poznatky k malé historii Dobříše v roce 1945 a porovnat to se zcela jinou současnou situací.