Dnes je sobota 4. prosinec, svátek má Barbora.

http://dobrisskoaktualne.cz/sport

Zadarhalf Triathlon jsem si letos rozhodně neužil, přiznává Honza Tománek

přidáno: 14. 10. 2021

Závěr triatlonové sezóny se v Evropě nezadržitelným tempem blíží, a protože letos se vlivem neustále se měnící situace muselo hodně improvizovat, chtěl si Honza Tománek závěr užít trošku v poklidu, v teple a hlavně na sluníčku. Ze závodu Zadarhalf Triathlon ale nakonec nadšený nebyl. Co se dělo?

Honza Tománek se rozhodl startovat na Zadarhalfu, aby si užil trochu pohody a klidu. Na místo dorazil už týden před startem, aby vyladil formu. Prudké ochlazení, déšť a silný vítr však byly proti. „Závod jsem sice úspěšně absolvoval v čase 5:02:51 hodiny, ale celou akci jsem si rozhodně neužil tak, jak jsem plánoval,“ přiznává Honza.

Jak jsi trávil dny před závodem, když jsi byl na místě s tak velkým časovým předstihem?

Dny před samotným odjezdem byly hodně hektické a opravdu nebylo času nazbyt, ale to se někdy stává. Představa celého týdne v teple, tréninkových kilometrů na silnici a plavání v azurové vodě Jadranu mě hřála u srdce, těšil jsem se. Po příjezdu do známé destinace vše běželo podle plánu, trénink na silnici jsem si užíval, moře bylo skvělé. Po pár dnech se začala zvyšovat intenzita větru a přišlo prudké ochlazení spolu s vydatným deštěm. Dělat se nedalo vůbec nic. Sice jsem něco ještě odplaval v moři, kvůli vlnám později už jen v bazénu, ale o jiném sportovním programu jsem si mohl nechat jen zdát. Letos jsem jen na několika akcích nezmokl a Zadarharf se tak s největší pravděpodobností měl zařadit mezi další „mokré“ závody. Bohužel!

Den před závodem se vyčasilo a ráno nás vítalo slunce. Snídaně na terase s výhledem na moře, esperesso a croissant. Nádhera! Větrné počasí sice přetrvávalo, ale to mi zas tak nevadilo. Skočil jsem na kolo a ve svižném předzávodním tempu jsem si jel objet trať závodu. Cítil jsem se dobře, jelo to!

Jak probíhal samotný závod?

Zázemí hotelu prakticky hned na startu je příjemné. Nemusel jsem spěchat a budíček v 5:30 byl před závodem luxusem. Snídaně, umístění věcí do depa, rutina. Zhruba 30 minut před startem jsem se začínal chystat a vyjel na start, který byl v 9:00 hod.

Startoval jsem mezi prvními závodníky, jako jediný přímo z vody. Hladina moře byla klidná jako na rybníce, ale dál od břehu to začínalo houpat. Před první bójí byl citelný spodní proud vody, který zanášel, ale to v moři není nic neobvyklého. Za prvním obratem jsme točili proti větru a intenzita vln se zvyšovala. Navíc vlny od větru byly nepravidelné a absolutně nepředvídatelné. Zhruba za polovinou trati byly vlny místy 1,5 metru, což výrazně ztěžovalo orientaci, protože bóje někdy nebyly vůbec vidět, a navíc hladinu bičoval opravdu silný vítr. Na trati byly dvě oranžové bóje, značící nejvzdálenější body, a mezi nimi byly bóje žluté. Za druhou oranžovou bójí jsme se točily již zpět ke břehu a výlezu z vody, ale poslední žlutá nebyla vidět. Hned za obratem jsem byl ve skupině asi 7 plavců a, v podstatě jako tupé stádo, jsme plavali za prvním, který samozřejmě „musel“ přeci plavat správním směrem. Když jsme se přiblížili ke břehu, popocházeli někteří plavci již bezradně po pláži a všichni tušili, že je něco špatně. Asi 300 metrů proti vlnám jsme pak najednou uviděli poslední bóji a všichni jsme věděli, co to znamená. Krásně čistá voda dávala příležitost orientovat se a udržovat směr pomocí mořského dna, ale když zacílíte na nějakou skalku, kámen, nebo cokoli jiného a přes silné vlny se takřka nepřibližujete, zdá se vám to nekonečné. Plaveckou část včetně výlezu z vody a protnutí čipové brány jsem končil v čase 38:53 hodiny, což je tedy daleko za mým standardem, ale vzhledem k podmínkám jsem byl se svým výkonem spokojený.

Cyklistika na 90 km se skládala z 10 km dlouhého nájezdu na okruh, kde jsme měli odjet čtyři kola a poté se vrátit zpět. Trať Zadarhalfu je zvlněná s celkovým převýšením 550 metrů a patří mezi ty relativně rychlé, ale vítr dával tušit, že tentokárt tomu tak asi nebude. Hned při výjezdu z depa na mě spadl cyklista, kterého srazil vítr při startu, ale naštěstí se celý incident odehrál bez materiální újmy a časové ztráty. První výrazné stoupání od moře jsem jel ve volnějším tempu a postupně se dostal do závodního. Při mírném sjezdu už jsem kosil jednoho cyklistu za druhým, zkrátka o aerodynamické výhodě není pochyb, ale když se trať narovná, nebo se zvedne, nemám šanci. Ruce nejsou nohy! Nárazy větru dávaly zabrat všem a občas jsem dokonce viděl někoho kdo leze ze křoví. Bylo to těžké, ale bavilo mě to. Jelo se mi pocitově dobře a držel jsem vyrovnaný výkon po celou dobu závodu. Cyklistiku jsem dokončil v čase 3:01:47 hodiny, což bylo i při vyšším wattovém výkonu pomalejší než loni, ale opět platí to, co při plavání. S ohledem na podmínky jsem spokojený!

Běžecká trať Zadarhalfu není přístupná pro běžeckou formuli, ale organizátoři mi připravili vlastní okruh, dlouhý necelý kilometr a profilově docela náročný. Tak jsem jezdil jako „křeček v kleci“ a na celkem třiceti okruzích v součtu absolvuji 170 metrů převýšení. Výhodou bylo, že jsem měl prostor a nemusel tolik dávat pozor na běžce, se kterými jsem se míjel jen na části trati. Ale v tom větru to chtělo velký morál, moc mě to už nebavilo a přál jsem si být v cíli. Na stejné trati jako v minulém roce jsem si o několik minut vylepšil čas, což se počítá! Dokončil jsem za 1:11:24 hodiny.

Zadarhalf Triathlon jsem dokončil za 5:02:51 hodiny se smíšenými pocity. S výkony v jednotlivých disciplínách jsem spokojen a ze závodního pohledu vyšlo vše dobře. Cílová rovinka a slavnostní ceremoniál potěší vždy. Zadarhalf je pěknou a dobře zorganizovanou akcí, na kterou se budu vždy rád vracet. Bohužel jsem si celou akci vzhledem k nestabilnímu počasí neužil tak, jak jsem plánoval, ale vše naplánovat nelze. Sezóna ještě nekončí a již za několik dní se představím na italském závodě Borgo Egnazia Triathlon.

autor článku: redakce DA