Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

Honzo, druhou polovinu března jsi trávil na Mallorce, kde jsi se připravoval na blížící se závody. Jak jsi se měl?

Na Mallorce jsem absolvoval druhý přípravný kemp a z něj jsem pokračoval přímo na přípravný závod Challenge Salou. Trénink byl ryze triatlonový, kdy jsem střídal všechny disciplíny a převážně jsem trénoval dvoufázově. Co bohužel opravdu nevyšlo, bylo počasí. S průběhem cyklistické přípravy jsem spokojen, běžecky přípravu rovněž hodnotím pozitivně. Z čeho mám ale rozporuplné pocity je plavecký trénink, které se právě kvůli počasí absolvovat nedaly. Kilometry v otevřené vodě mi ale chybí, což mě trápilo zvlášť před blížícím se přípravným závodem Challenge Salou a květnovým Ironman World Championship St. George, Utah.

Během přípravného kempu jsi se zcela nečekaně účastnil tamního závodu. Jak se to povedlo?

Když jsem byl na obědě s přáteli, dozvěděl jsem se o možnosti startu na Urban Race by Mallorca v Manacoru. Po zběžné kontrole trati jsem neváhal a šel jsem do toho. Každý přípravný start se počítá a když dostanete jako leader závodu policejní eskortu, tak si to prostě užít musíte!

Na závod se zrovna očekávaly se dešťové srážky a silný vítr. Měl jsem tak tradiční předstartovní dilema, jaké použít rukavice, jestli „suché“ nebo „hrubé“ do mokra. Sotva jsem odstartoval v „suchých“, začalo mírně pršet, ale šlo to. Pochopitelně jsem nechtěl zastavovat a měnit, protože na krátké trati je každé zdržení znát. Nakonec jsem závod dokončil jako nejrychlejší, ale musím poznamenat, že mezi klasickými běžci to byl na formuli nerovný boj. Cílovou pásku jsem protnul v čase 32:34 minuty s čímž jsem spokojený. Trať byla technická a překvapivě profilově náročná, což z prohlídky trati nebylo zcela zřejmé. Samotného mě překvapilo, že na dvou okruzích v centru města nastoupám téměř 100 metrů, což není málo.

Po kempu jsi se vydal rovnou na závod Challenge Salou, jak jsi dopadl tam?

Challenge Salou provázelo slunečné, ale velmi chladné počasí, kvůli kterému nakonec bylo zrušeno plavání a jel se duatlon (4 km běh – 85 km cyklistika – 21 km běh). Ranní teplota 2 °C skutečně nedávala šanci, aby se bezpečně plavalo. Závod jsem dokončil za 4:46:51 hodiny, což vzhledem k podmínkám a předešlému náročnému soustředění na Mallorce považuji za splněný cíl.

Kdy ses jako závodník dozvěděl o zrušení plavecké části závodu?

Už na meetingu před závodem panovala zvláštní atmosféra a bylo znát, že se do vody nikomu z profesionálů nechce. Podle pravidel mezinárodní triatlonové asociace ITU vše nasvědčovalo tomu, že se pojede duatlon, ale finální rozhodnutí mohlo padnout až hodinu před startem, což je nekomfortní pro všechny, a zvlášť pro handicapované sportovce, kteří přeci jen musí plánovat trošku více.

A jaký byl průběh závodu?

Jako jediný handicapovaný sportovec na vozíku jsem odstartoval 1 minutu před profesionály, tedy v 7:59, protože se předpokládalo, že úvodní 4 km dlouhý běh absolvuji rychleji. Dřívější start byl pro mě komfortní variantou a s ohledem na další sportovce i variantou nejbezpečnější, kdy nedocházelo k přímému kontaktu. Startovní atmosféru jsem si užíval a po výstřelu jsem se pustil naplno do práce. Úvodní běh jsem podle předpokladu zvládl jako nejrychlejší v čase 12:22 minuty.

Cyklistika převážně vedla na uzavřené rychlostní komunikaci mezi Salou a Taragonou, ale trať z mého pohledu rychlá vůbec nebyla. Byla zvlněná a v každém ze tří okruhů bylo několik prudších výjezdů, kde jsem musel řadit na nejlehčí převod, což mě opravdu překvapilo. V krátkém dresu jsem se opravdu nezahřál, měl jsem problémy dostat se do závodního tempa a nepříjemně mě oslňovalo nízké ranní slunce. Nesedlo mi to! Držel jsem sice slušný průměrný výkon, ale chyběla mi dravost a výbušná síla. Jak se postupně oteplovalo, jelo se mi lépe, ale cyklistika mi dnes nechutnala. 85 km (3 okruhy) dlouhou cyklistiku jsem absolvoval za 3:11:33 hodiny, což není čas, na který bych byl zvlášť hrdý, nicméně zvlněná trať nebyla zcela jednoduchá.

Běh na 21 km (4 okruhy) byl rovinatý, ale technický, s několika úzkými pasážemi a obraty v každém okruhu. Přechod mi nedělal problém a na poměrně volné trati jsem úvod běhu rozjel ve vysokém tempu. Bohužel postupem času se trať zaplnila lidmi a více než vlastní výkonností jsem byl limitován počtem lidí na trati. Při vzpomínce na všechny běžecké pády poslední doby jsem nešel do rizika a často trpělivě čekal na možnost předjetí běžců. Výsledný čas 1:11:46 hodiny je vzhledem k podmínkám slušný. Ukrojit několik dalších minut bylo reálné, ale riziko pádu a poškození sportovního vybavení v přípravném závodě, kdy v podstatě o nic nešlo, bylo zbytečné zvyšovat.