Dnes je neděle 22. červenec, svátek má Magdaléna.

Sport
Menubox
Restbox

Rozhovor s Tomášem Fenykem, dobříšským fotbalovým trenérem

přidáno: 07. 05. 2018

Mladší žáci MFK Dobříš jsou v této sezoně naším nejlepším mládežnickým týmem a patří k nejlepším i v krajské soutěži. Za úspěchy tohoto týmu stojí velkou měrou i Tomáš Fenyk, bývalý hráč kromě jiného i nejvyšších soutěží.

Jak jste se dostal k trénování na Dobříši?

Začínal jsem se v tomto směru angažovat už v přípravce. Jako většina otců, kteří hráli fotbal, jsem k tomuto sportu přivedl i syna, který zde působí. Když mě oslovil Libor Petrlík, přijal jsem nabídku na trénování.

Čím si vysvětlujete úspěchy kluků?

Sešla se zde skupina velice talentovaných kluků. Tréninky vedeme s Ivanem Šantorou jak zábavnou formou, tak s důrazem na provedení a taktickou zdatnost. Já sám jsem dostal taktické znalosti a povědomí o hře jako takové velice pozdě, proto připravujeme kluky už teď. Snažíme se je tedy v tomto směru usměrňovat a vštěpovat jim zákonitosti taktiky. Vedeme některé pasáže tréninku tak, jako kdybychom pracovali s již hotovými fotbalisty. Samozřejmě ke klukům stále přistupujeme jako k dětem. Nesnáším větu: „Hrajte fotbal“. Jaký a jakým způsobem? To jsem slyšel od některých trenérů v mé kariéře, kteří ve mně nezanechali dobrou stopu. Pouze řekli „Hrajte fotbal“, ale už nikdy nedodali, jak a co po nás vůbec chtějí. Proto my hráče nejen před každým mistrovským utkáním připravujeme, děláme rozbor soupeře, kreslíme si posuny, útočnou fázi, obranou fázi, presing, ale také si vysvětlujeme, co od každého jednotlivce chceme na hřišti.

Zajímavé je také, že se u tohoto týmu sešla skupina rodičů.

Máme velmi dobré vztahy s rodiči dětí. Myslím, že se všemi vycházíme velice dobře. Tréninky děláme s Ivanem Šantorou a pokud má čas tak nám chodí pomáhat Karel Obermajer. Je to pro hráče dobré, když cítí podporu od rodičů, kteří navštěvují zápasy. 

Vaši kluci měli velkou šanci vyhrát i základní část krajského přeboru. Nezklamalo vás, že nakonec hrajete o třetí místo?

Kluci byli po posledním zápase zklamaní. Částečně jsme byli zklamaní i my trenéři. My jsme vítěze dvakrát porazili, ale na finále to nestačilo. V posledním utkání v Berouně jsme prohráli hlavně z toho důvodu, že jsme letos hráli a trénovali na umělé trávě. Poslední utkání jsme odehráli ve vysoké trávě, což je úplně jiný fotbal a upřímně nám to vůbec nevyhovovalo. Navíc soupeř hrál jednoduchý nakopávaný fotbal, což na nás platilo. Dalším důležitým momentem byla i ta skutečnost, že na podzim excelentní tým Tatran Rakovník převedl své kluky do starší kategorie a tím oslabil svůj tým mladších žáků. Rázem tým mladších žáků Tatranu logicky na jaře prohrával všechny zápasy, čili naši konkurenti dostali body zadarmo. Jako jediný tým jsme dokázali porazit Tatran Rakovník, jak říkají fotbalisti “v plné palbě“ a to na jejich hřišti, kde jsme předvedli naprosto špičkový výkon. Myslím si však, že druhé místo v základní části určitě není neúspěchem.

Co jsem vypozoroval, tak vy nastupujete do utkání s devíti až desíti hráči, zatímco soupeři hrávají obvykle ve čtrnácti i více dětech. Neprojevuje se to na klucích v závěru zápasů po fyzické stránce?

Částečně ano. V našem týmu máme čtrnáct až patnáct hráčů, z toho tak devět je schopno hrát krajskou soutěž. Ostatní hrají v okresní soutěži a nevedou si špatně. Pro kluky je lepší hrát s vyrovnanými soupeři.

Na závěr bych se vás zeptal na vaší dosavadní fotbalovou kariéru?

V mládežnických kategoriích jsem začínal na Dobříši, později si mě všimli v Příbrami, kam jsem přestoupil. Tam jsem si i poprvé zahrál ligu. Když na mě pak později nezbylo místo v kádru A, přestoupil jsem do Bohemians (Střížkov), kde jsme dvakrát po sobě postoupili ze třetí ligy do první a nakonec jsem si zahrál ligu i tam. Kariéru jsem ukončil v Čížové. Z trenérů si nejvíc vážím pánů Rychlého, který mě vedl v mládežnických týmech, Kopače v Příbrami a v Bohemce pana Urbana.

autor článku: Radim Weber