Dnes je středa 20. leden, svátek má Ilona.

dobrisskoaktualne.cz/sport

Běželo se přes Brdy! Nejstarší maraton Praha-Dobříš znovu ožil

přidáno: 09. 12. 2020

Nedočkavá očekávání, ale i trochu nejistoty. Kolik lidí vyběhne na celý maraton do terénu v posunutém termínu, vyhlášeném vinou známých okolností jen dva týdny předem, v pořád nejisté době?

V neobvyklém „hybridním“ dvoudenním formátu? S novým systémem časomíry? Mikulášský víkend ale přinesl účastníkům i organizátorům nejstaršího českého maratonu Praha-Dobříš ze seriálu Mizuno Trail Running Cupu jen samé pozitivní zážitky.

Snad i sám svatý Petr jim přitakal a vykouzlil na tento čas úžasné podmínky se sluníčkem a teplotou až k 10 °C. I s vichrem pod Brdy počkal až po nedělním doběhu posledních. „Paráda, moc pěkný, poctivý, náročný, příjemný,“ padala první slova za cílovou branou. A když opadla první únava, přidávala se další. Kdo zaváhal, teď jen lituje.

Běželo přes sto lidí. Vítězství získali Aleš Sedlák (2:58:51, to je líp než David Gerych loni!) a Jekatěrina Zanožina (3:49:07, to je zase hůř než nejlepší Michaela Gerychová před rokem). Druhá místa patří skoro domácímu železnému muži, 54letému (!) Petru Švarcovi (3:01) a Domice Slavotínkové (4:01). Třetí byli pravidelný účastník MTRC Jaromír Hradecký (3:05) a Iva Didová (4:11). Doprovodnou desítku z Kytína vyhráli Marek Jerie (36:13), vítězův parťák z týmu Magla, a Ivona Rejsková (38:21).

Premiéra aplikace Orgsu, to je nová cesta

Startovalo se z minikoridoru v A-parku u Branických ledáren v sobotu i v neděli mezi 8:00 a 11:00 hod., jak bylo libo. Pouze s papírovým registračním náramkem – čas měřila poprvé v Česku na běžeckých akcích aplikace Orgsu.com.

Buď přímo ve vašem mobilu, kde jste mohli sledovat mapu i průběžné pořadí. Ale i bez něho virtuálně, pokud se nechcete při běhu vláčet s přístrojem, zachytili si vás sami pořadatelé. „Jsme z toho nadšeni, obrovsky nám to pomohlo, díky trackingu vidíme i třeba, kde se každý účastník po celou dobu po trati nachází,“ hodnotil ředitel závodu Martin Dvořák.

Vyráželi ostří závodníci po jednom či po dvou, osamělí vyzyvatelé, ale i výletnické partičky s batůžky. Simona Soukupová, nadšená členka Běžecké školy Prahy 4, si dala oba dny – první za 6:00, a druhý za 6:17 i s hůlkami.

Zahřívací tempo naskočilo po cyklostezce podél Vltavy až k lávce na Zbraslav, dál pak už rozjetě ke golfovému hřišti v Lipencích a za ním (mírně) vzhůru na Cukrák. Odtud přes Kamenné údolí do Černolic. Tam z bezpečnostních důvodů vypadl kratší úsek přes vyhlídkové Čertovy skály, ale trať se brzy napojila zpět na brdský hřeben. Z něj tentokrát necukla ani k vrcholu Křížové cesty v Mníšku.

Tady jste se na několika místech potkali i se sněhovými nebo ledovými plotnami, párkrát se podsmeklo blátíčko, ale nic, co by se nedalo zvládnout. V sobotu byl povrch celkově tvrdší a možná i o něco rychlejší. Ale porovnání s loňskými časy ovlivnila nejen malá změna trati, ale také individuální měření, pokročilá sezona a vlastně celý, méně závodní rok… Bez velkého ladění formy, zkrátka jdu do toho, jak jsem na tom. Právě teď. Celkem skoro 44 km s převýšením okolo 600 metrů.

Dvě občerstvovačky s teplým ionťákem a sušenkami, ale i cílové barely zajistily základní „fuel“. Na kraji Dobříše pak přivítal Krmelec Vlaška, pohodová osvěžovna u lesa, gulášovkou a zaslouženou Plzínkou. Za odměnu medaili a – honem domů, ať už autem, vlakem nebo taxíkem. Několik „desítkářů“ z Kytína se vykluslo zpátky ke startu.

První popáté. Vítězové na poslední chvíli

Vítěze nakonec ledacos spojuje. Oba se rozhodli na poslední chvíli. Oba běželi v sobotu, oba svůj pátý maraton. Oba byli moc spokojeni, s produkcí i svým výkonem.

Aleš Sedlák, 32letý programový manažer z ministerstva práce, původem ze Sezimova Ústí, ale běhá delší štreky, týdně zvládá obvykle až 140 km. Loni byl třetí v Ultra sky v Beskydech a dal i silniční pražský maraton za 2:47, letos přeběhl v rámci Rock point výzvy Šumavu, 161 km za 18 hodin, přidal i Tatranskou šelmu. „Na krátký jsem prostě pomalej, i když se na ně taky snažím trénovat,“ usmívá se původem fotbalista po přibližně sedmileté běžecké „kariéře“. „Běželo se mi dobře, těšil jsem se, protože už dlouho jsem nic takhle rychlejšího nedával,“ říkal po své premiéře v seriálu MTRC. „Rozhodl jsem se asi tři dny před startem a lehce jsem si upravil zátěž. Vyhovuje mi střídání terénu, asfaltu i přírodních cest, běhavý profil. Viděl jsem i převýšení, takže jsem si to naplánoval pod tři hodiny, nešetřil jsem se a vyšlo to.“ Vyběhl zcela sám v půl desáté nalehko, s jednou lahví vody pro jistotu, tím šetřil i vteřiny na bufetech. A cíl si splnil za 2:58!

Zato Jekatěrina Zanožina byla až překvapená svým triumfem. „Běžela jsem poctivě, ale přece jenom se neumím sama tolik přinutit, a navíc už je po sezoně, brala jsem to jako pěkné dlouhé proběhnutí. Věřím, že takový maraton můžu dát ještě rychleji,“ říkala 35letá Ruska, která už osm let žije v Praze, kde pracuje v Ústavu Fyzikální chemie a trénuje s Kerteamem ve Stromovce. Má za sebou i Chicago na silnici nebo Jeseník v horách. „Už jsem se ale moc těšila na závod a moc se mi to líbilo. Loni mi nevyšel termín. Vyběhla jsem sama, s sebou tři gely, trochu vody i bundičku, jsem takhle zvyklá z horských běhů. Jen mě trochu bolí nohy z trailových bot, bylo tam hodně asfaltu,“ povídala ještě o den později. Týdně naběhá zhruba polovinu 60-70 km ve srovnání s mužským vítězem, k tomu ale ráda a často plave. Ještě prý stihne Motolské jamky, ale pak se těší na běžky.

Mizuno Trail Running Cup 2020 vyvrcholí podle (posledního) plánu za dva týdny, v sobotu 19. prosince oblíbenými Motolskými jamkami na golfovém hřišti v Praze 5. „Vzhledem k obrovské spokojenosti se systémem Orgsu, ale taky z obav z dalšího vývoje situace a nařízení vlády ho zorganizujeme stejně jako teď. Vyznačíme trať a každý si ji zaběhne sám v daném časovém okně,“ plánuje Martin Dvořák.

Kompletní výsledky zde:

Průběžné pořadí MTRC zde:

Další informace také na:

autor článku: Tomáš Nohejl