Dnes je čtvrtek 23. listopad, svátek má Klement.

Rozhovory na Dobříšsku aktuálně

Honzu Tománka zpovídá Zdeňka Žádníková Volencová - 1. část

přidáno: 02. 03. 2017

O tom, co ho těší, co mu naopak leze na nervy, o lidské síle i slabosti anebo o tom, čím nejvíce potěší svou maminku je dnešní NETRADIČNÍ rozhovor – 1.část

Dnes ráno Honza Tománek s nejvyšší pravděpodobností dostal pusu pro štěstí, sedl do auta a vyrazil z Drhov směr Švédsko, kde ho čeká legendární Vassův běh.

Honzův příběh je na Dobříšsku všeobecně známý. Rok 2002 mu převrátil život naruby. Píše se rok 2017 a naproti mně sedí moudrý mladý muž, který má energie, elánu a plánů do života víc, než leckterý jiný kluk v jeho věku.Nepovídáme si až tak o sportu, tuhle stránku života ostatně díky pravidelným Honzovým newslettrům a mediálnímu obrazu znáte. Tenhle rozhovor je JINÝ a proto nás oba, mimo jiné, baví.Přinášíme vám jeho první část, na konci rozhovoru zjistíte proč

 

Honzo, Pánbůh prý nejvíc nakládá na ty, kteří to zvládnou? Souzníte s tím tvrzením?

Jinými slovy, co člověka nezabije, to ho posílí. Dál nás neposouvají úspěchy a to, že nás lidé plácají po zádech, ale spíše ty neúspěchy. Položme si filozofickou otázku, co je to vítězství. Co je pro Vás vítězství? To, že dosáhnete svého cíle? Že jste ten king?

Upřímně, teď v mých 42 letech už ne. Upřednostňuji společná vítězství. Možná jsem tak zvyklá z Dejvického divadla, kdy nám jde vždy o společný cíl.

Pro mně je vítězství to, že i když třeba nedosáhnu cíle, spadnu na hubu, spadnu na zem -  tak  mám tu sílu zvednout se a jít dál. To je pro mě vítězství víc než ta třešničku na dortu v podobě rekordu či ceny.

Zmínil jste, že stav po závodu je vždy náročný, tak se chci zeptat, jak dlouho takové vítězství „bolí“?

Zrovna po Jizerce je to záležitost na pár dní, max. týdne, bezprostředně po závodu nic necítíte, jen euforii, a pak mi dají nejprve ramena znát, že na tom nejsou zrovna optimálně a do večera se kyselina mléčná pěkně rozleje po těle a další dva dny je to trochu peklíčko, hlavně v nociJ

A co se Vám honí v noci hlavou, když Vás všechno bolí a nemůžete spát? Jedete v duchu trať znova?

Říkám si, že to taková odměna za odvedenou práci. Tak jo, někdy si samozřejmě trochu nadávám, že se na to nevykašlu, ale to je jen chvilka. Nejsem člověk, který by dlouho žil v opojení úspěšného výsledku, většinou si užiju i případně protrpím závod na maximum a po závodě přijde po pár dnech euforii i v podstatě taková deprese, což nikdo nechápe.

Já ano, někdy je Vám po zdolání nějakého mimořádně obtížného cíle prostě na chvíli smutno..odborně se tomu říká stres z odbřemenění, takže v pohodě, máte normální reakci:-)

No paráda, to jsem rád. Já po závodech prožívám vždy takové chvíle tápání, někdy si i říkám, jestli si nestanovím povrchní cíle. Vyhrát nějakej závod. Co to je, není to málo?

Myslíte uvažování v tom smyslu, že svět zná jména fotbalistů a ne nositelů Nobelových cen?

Přesně tak.

Dovolím si Vám oponovat. Nenapadlo Vás, že svým přístupem k životu, vůlí a chutí do života a odhodláním nepokořit se osudu můžete být vzorem pro ostatní?

Souhlasím s Vámi a vnímám to také tak a je to pro mne obrovská čest. Navíc si uvědomuji, že vrcholový sport handicapovaných má ještě větší inspirační potenciál a to i pro zdravé sportovce. To výrazně zažívám při společných triatlonech. Vzájemná podpora je fascinující.

Předpokládám, že Vás zajímá psychologická literatura, troufnu si Vás tipovat i na knížky zabývající se psychosomatikou..

Snažím se inspirovat tématy, která mne v knihách oslovují a aplikovat je vzápětí do svého běžného života. Dalhke, Osho, prof. Stanislav Grof. V poslední době jsem četl hodně životopisů triatlonistů, ale ještě víc mne zajímají osudy ultramaratónců, protože během extrémního dlouhodobého výkonu dochází k meditativním stavům a i ke změně vědomí, má to blízko k transpersonální psychologii, která mne velmi zajímá. Je to vlastně o tom obnažit se a poznat sám sebe. Dá se na to jít různými cestami. Holotropní dýchání, meditace, extrémní sportovní výkon..u mně je to kombinace všeho.

Tak to by bylo na samostatný rozhovor, zpátky ke sportu…Je nějaká oblíbená tréninková trasa ?

Miluju Brdy. Jsem rád, když mám prostor na delší objemovej trénink, miluju les – to je ta meditativní složka jízdy, krásnej kopec je Stožec, Řevničák…když si člověk projede jak já říkám tři brdský pasy , tak máte natočeno kolem 120 km a jste skoro furt v lese a když jedete zjara a není provoz – je to paráda

Máte rád rychlost?

To si pište, že mám. Ale v objemovým tréninku si užívám jízdu samotnou.

Teď zase odbočím do jiných vod, než jsou ty triatlonovéJ..Chodíte Honzo třeba do divadla?

No jasně, na podzim jsem byl v Příbrami, teď si honem nevzpomenu na čem…takovej velkej lustr na scéně….

Komedie Válka Roseových?

Jo! To bylo ono! Moc jsem se bavil..A taky miluju muzikály, naposledy jsem viděl Mamma mia, skvělý.

A máte nějaký oblíbený film?

Jednoznačně film Rivalové a vysvětlím proč. Je to krásný silný životní příběh svou sportovců, vzájemných soupeřů. Je to příběh o vášni ke sportu, příběh o překonávání zdravotních problémů, což k životu patří. Tenhle film to podle mého názoru dokázal krásně popsat a i proto je mému srdci nesmírně blízkej.

Čím nejvíc uděláte radost své mamince?

Jé, vy mě zaskakujete..

Nevadí?

Ne, já jsem za to moc rád, Vy se mě ptáte na úplně jiný věci než všichni ostatní, to je vždy šup šup, půlhodinka sportovních novinek a končíme…tohle mě baví.

Tak šup šup zpátky k Vaší mamince:-)

Já si myslím, že všechny rodiče jsou vždycky rádi, když jsou jejich děti šťastný. Tak i já jí vlastně dělám asi největší radost tím, že jsem šťastnej a dělám, co mě těší a naplňuje a plním si sny.

Sny o vrcholovém sportu si můžete plnit i díky svým sponzorům, kterým jste svým výkonem ne letošní Jizerské 50 musel udělat obrovskou radost?

Věřím tomu, že ano. Přeci jen to bylo napočtvrté, protože v předchozích letech nás potrápil nedostatek sněhu a zkrácení trati, tudíž to nikdy nebylo kompletní. Teď mohu s klidným svědomím říci, že jsem to konečně dokázal. Samozřejmě za to, že mohu dělat sport na vrcholové úrovni, patří mým věrným a trpělivým sponzorům velký dík.

Moje děti říkají, že na ně funguje motivace, jaká je ta vaše?

Nemám slovo motivace zrovna moc v lásce, protože je to něco, co přichází zvenčí, raději říkám inspirace, vnitřní inspirace, která mi dává sílu a vedení. Motivace pro mě je, když Vás někdo zvenčí namotivuje na výkon, dělej to tak a tak, to bude bomba, makej, makej, takže Vy jdete a věříte tomu člověku, který Vás v daném okamžiku motivuje k výkonu. Inspirace, která klidně může přijít zvenčí je věc, se kterou se ztotožníte a to další vychází z Vás, z Vaší potřeby a chtění, nepotřebujete žádný další vnější stimul. A to je pro mě zásadní rozdíl.

Pokud si vezmeme komerční pojetí vrcholového sportu, tak to je jednoznačně ekonomická motivace. Já bych byl samozřejmě rád, kdybych se dostal do profesionálního stavu, kdyby mne sport zcela uživil, ale nikdy nebudu pro peníze dělat něco, co mne nebaví. Samozřejmě je potřeba čas od času polevit a vydat se cestou kompromisů, ale z dlouhodobého hlediska je to neudržitelné.

V USA 70% hráčů amerického fotbalu končí osobním bankrotem, protože od 16 hrají profi ligu, obětují kvůli tomu školu, a když jim skončí kariéra i pravidelný příjem, jsou na dně…

Ano, je to smutné. Pro mě je sport naopak velkou školou života, protože, když chci být úspěšný, musím být schopný i jako manažer a finanční prostředky si dokázat zajistit.

A co tatínek, drží palce, fandí Vám v cílové rovince?

Táta mi nesmírně fandí, ale zpovzdálí, sám je aktivní sportovec, my jsme vlastně odmala celá rodina každý víkend sportovali, jezdili na kolech nebo na běžkách, sport byla a je to přirozená součást našeho života. Moje rodiče nás s bráchou vždycky ke sportu vedli, ale ne na té vrcholové úrovni. V tom jsem se tak trošku trhnul.

Já myslím, že jste se dobře trhnul. Honzo, co si vysníte, to si dříve či později splníte?

Ano a další můj bod, kdy bych chtěl posunout svoje hranice možného je Vassův běh ve Švédsku 5.března.

Jak tam pojedete?

No, autem.

Budete řídit 1800km a pak dáte takhle těžkej závod!?

Jako většinou ano, ale jedu tam o několik dní dříve, takže by to neměl být velký problém.

 

Jste vážně borec Honzo. Držíme vám palce a dejte nám vědět, jak to dopadlo…

 

2. část rozhovoru s Honzou Tománkem, mimo jiné o mentálním koučinku, sportovní výživě a způsobech, jak pracovat s psychikou vám přineseme, zároveň s čerstvou zprávou ze Švédska, příští týden.

 

 

 

 

autor článku: Honza Tománek a Zdeňka Žádníková Volencová