Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

Jan Koller (*1973) je bývalý český fotbalový útočník. Během své bohaté sportovní kariéry si zahrál například za Spartu Praha, belgický Anderlecht nebo za slavnou Borussii Dortmund. Se všemi třemi jmenovanými celky vyhrál v jejich zemích ligový titul (Sparta Praha - 1995, Anderlecht - 2000 a 2001, Dortmund - 2002). Byl součástí hvězdného tažení české repre na EURO 2004, kdy Češi podlehli v semifinále s podceňovaným Řeckem. Se svými 55 trefami za národní tým také kraluje statistice nejlepších střelců historie celé české reprezentace.

Jan Koller je známý také díky svým impozantním fyzickým parametrům (202 cm výšky a cca 100 kg váhy), ze kterých dokázal správným způsobem těžit při hře a rozsévat tak strach v obranných řadách soupeřů. Jeho fotbalová kariéra skončila v roce 2011 a nyní se Jan Koller věnuje rozvoji regionálního fotbalu tam, kde to všechno začalo – ve Smetanově Lhotě. Také se ve spojení s fotbalovým klubem Real Top Praha objevuje na různých sportovních a charitativních akcích a často jezdí za svou rodinou do Monaka. Aktuálně mimo jiné připravuje ve spolupráci s agenturou VDN Promo film, který bude zachycovat jeho životní příběh a hráčskou kariéru.

Jedna z posledních charitativních akcí, na které se Jan Koller objevil, byly oslavy 100 let fotbalu v Obořišti, které byly spojené s charitativním fotbalovým zápasem pro malou Ellu. Při této příležitosti pro vás Štěpán Böhm zpracoval tento exkluzivní rozhovor, který zaujme nejen fotbalové fanoušky.

Jaký je Váš dojem z akce?

Akce se za mě velmi povedla. Vyšlo nám skvělé počasí, všechno bylo skvěle zorganizované a myslím, že si to všichni užili. Hlavně se vybralo spoustu peněz na dobrou věc a jsem spokojený.

Přímo do zápasu jste ale nenastoupil…

Bohužel jsem do zápasu nenastoupil, protože jsem momentálně zdravotně indisponován. Jsem zraněný a normálně sportovat budu moci až za dva týdny. Mrzelo mě to, ale rád jsem se na akci osobně ukázal a zúčastnil se jiných částí programu.

Ve spolupráci s agenturou VDN Promo, která organizovala akci v Obořišti nyní natáčíte také vlastní dokument. Jaké to pro Vás je? Baví Vás to ohlédnutí se zpátky za svou hráčskou kariérou?

Materiál máme dotočený, příprava je v konečné fázi. Bylo pro mě zajímavé, že jsem se opravdu vrátil až na svůj začátek a připomněl si všechna má stará působiště. Podíval jsem se do minulosti na místech, kde jsem dlouhé roky nebyl. Příjemně jsem si i zavzpomínal a doufám, že se to bude lidem líbit. Mám z toho dobrý pocit.

Těšíte se, až film vyjde?

Upřímně, mám z toho trošku mrazení. Ale snad to všechno dobře dopadne. Je to můj první celovečerní dokument, takže jsem na to zvědavý.

Ale už jste se v jednom dokumentu objevil. Natočil jste jeden díl pořadu Legendy fotbalu od České televize, ale samozřejmě v kratším formátu...

Ano. S dokumenty, které mají stopáž do půl hodiny mám už určité zkušenosti. Tohle je ale něco jiného. Jeden díl pořadu je natočený za jeden den, kdežto natáčením filmu se zabýváme rok.

Teď k Vaší hráčské kariéře…

Než jste vždy přestupoval do jiného klubu, jaké parametry jste bral v potaz nebo podle čeho jste se rozhodoval? Ve fotbalovém světě se často stává, že hráči jdou hrát za klub, jehož filosofie jim prostě nevyhovuje a pouze kvůli jejich nerozvážnému rozhodnutí se v tom klubu „zakopou“.

Pro mě bylo vždycky nejdůležitější to, jestli mě chce trenér. To byl pro mě základ. Důležité je také uvažovat o tom, jak se člověk adaptuje na nové prostředí. Dále jsem se díval na hráče, ambice toho klubu a jeho pozici v lize. Na začátku, když mě chtěl Lokeren, tak jsem byl rád, že o mě vůbec má někdo zájem. Když už si pak vybudujete určité renomé a máte těch nabídek víc, tak jsem bral ohledy i na soutěž, kterou budu hrát. Srovnával jsem mezi sebou i země. Když jsem přestupoval do Borussie Dortmund, měl jsem nabídku i do Anglie. Tam mě to táhlo víc, kvůli lepší soutěži, ale hrál bych zase za slabší klub. Vyhodnotil jsem si situaci a snažil jsem se udělat správné rozhodnutí. Tehdy jsem si vybral radši přestup do Německa.

Zájem o Vás měl i Fulham, který tehdy postoupil do první anglické ligy a tehdejší premiérová sezóna v nové soutěži se jim navzdory prognózám povedla...

Kdybych se tehdy býval rozhodoval mezi Dortmundem a třeba Arsenalem, bylo by to možná dopadlo všechno úplně jinak. Upřednostnil jsem sílu klubu než lepší soutěž. Musím ale říct, že jsem se rozhodl správně. Dortmund je pro mě rodina a jsem teď celoživotní fanda Borussie.

A co destinace? Tu jste při rozhodování zohledňoval taky? Když jste přestupoval z Monaka do Samary s krátkou mezizastávkou v Norimberku, tak to musel být zajímavý přesun, z Monaka do Ruska…

Destinace je samozřejmě taky důležitá. Měl jsem taky už rodinu a nemohl jsem rozhodovat jenom sám za sebe. Když jsem přestupoval z Monaka, byl jsem v situaci, kdy už tolik nabídek nebylo. Bral jsem v potaz i finanční stránku, což byl případ toho, že jsem se ocitl najednou v Rusku. Ale nelituju toho. V Samaře jsem byl rok a půl a než po devíti měsících začaly finanční problémy, angažmá jsem si užíval. Ale jak říkám, nelituju toho.

Když už jsme u těch financí… Co si myslíte o tom, jaké obrovské množství peněz se točí v moderním fotbale? Kam až to může růst? Každý rok kluby platí za přestupy a za platy vyšší a vyšší částky a veřejnost jenom s hrůzou sleduje, kam až to může zajít. Ve Vaší době, tedy zhruba před 20 lety to bylo úplně jinak...

Doba jde nepochybně nahoru i v tomhle. Z fotbalu po celém světě se stal velký byznys a točí se v tom nemalé peníze. Nedokážu říct, kdy se tenhle růst může zastavit. Nějaký strop by ale ty platy měly mít. Vidíme, že například Messi musel odejít z Barcelony, která má až existenční finanční problémy. Jsem obecně pro zavedení nějakých mezí nebo hranic. Přikláním se k systému platových stropů, stejně jako to mají hokejisté v NHL. Ať jsou nejlepší hráči zaplacení, ať to přitahuje lidi, sponzory a zájem, ale ať to má nějaký hranice.

Pak se může lehce stát, že ty největší kluby v lize odskočí od zbytku, který jim není už nadále kvůli svým omezeným finančním možnostem schopný konkurovat…

Ano. Je to vidět například na Paříži ve Francii, která si hraje svou ligu. Přijde mi, že už to pak přestává být zajímavé. Diváci sice vidí nejlepší hráče, ale pro samotnou soutěž to ztrácí smysl.

Přesto se jim ale nepovedlo poslední sezónu dojít pro titul. Ale ty jména, kterými disponuje jejich kádr, jsou oproti zbytku francouzské ligy úplně jinde…

Ale pozor, šatna nabitá jmény světového formátu může být i kontraproduktivní. Jména ještě nedělají tým. Přece nemůžete poslat na hřiště 11 individualit. Někdo vám to tam musí taky odmakat a není to tak jednoduché. Jsem spíš zastánce střídmé ekonomiky, aby všechno mělo hlavu a patu. Líbí se mi to víc, než aby do klubu přišel šejk a nakoupil si ty nejdražší hráče. Pak dochází právě k tomu přeplácení a ve fotbale to nedělá dobré prostředí.

Tak asi uvidíme, kam až se to vyvine. Věříte v perspektivu českého fotbalu, pod novým vedením?

Samozřejmě věřím, teď se ve všem děje velká revoluce. Spoustu funkcí obsadili noví lidé. Doufám, že se situace oproti té předešlé zlepší. Myslím, že do vedení přišli lidé s dobrým úmyslem, snad budeme moct být brzy na náš fotbal zase pyšní.

Jakou roli jste hrál v projektu Fevoluce od Vladimíra Šmicera?

Moje role byla od začátku rozhýbat veřejnost, aby byla obecně otevřená nějaké změně. Žádný funkcionář jsem na té nejvyšší úrovni nikdy nebyl a ani nebudu. Nikdy mě nezajímaly důležité funkce ve vedení fotbalu. Nerozumím tomu. Jedná se už spíš o politiku, já jsem vždycky patřil na hřiště. Kandidoval jsem akorát jednou do výkonného výboru v našem píseckém okrese. Sám pocházím z vesnického prostředí, takže se snažím, aby ani na těch nejmenších obcích fotbal nezanikl. Usilujeme o to, aby děti měly zájem o to hrát fotbal. Raději jezdím na turnaje, nábory, radost mi dělá být přímo na hřišti s těmi dětmi. To je moje role, a ne sedět v kanceláři.

Důkazem toho je ostatně i tahle akce. A trénování by Vás nelákalo?

Ne to ne, nikdy mě to nezajímalo a trénování není moje parketa.