Dnes je pátek 29. březen, svátek má Taťána.

dobrisskoaktualne.cz/rozhovory

Rozhovor s dvanáctiletým motorkářem, který má již čtyři tituly mistra ČR

přidáno: 08. 04. 2018

Dveře do světa se mu otevřely po hned několika titulech mistra České republiky, které v minulých letech získal. Jak vypadá život možná budoucího profesionálního motorkářského teenagera?

David Fabián bydlí v Dobříši, ale během svého života díky závodům na motorce již dokázal procestovat téměř celou Evropu. Je mu sice teprve dvanáct let, ale již teď se pyšní hned několika tituly mistra ČR a vydává se na nespočet závodů i za hranice. Před pár dny byl David dokonce vybrán a oficiálně jmenován reprezentantem České republiky. Nejen s Davidem, ale i s jeho tátou a trenérem současně a mámou jsme si povídali v dnešním rozhovoru.

V kolika letech jsi poprvé nasednul na motorku?

David: Začal jsem jezdit asi už od čtyř let, kdy jsem poprvé nasednul na motorku. Ale už si to skoro ani nepamatuji.

Táta: Já sám jsem jezdil v dětství závodně na kole, asi od desíti do patnácti let a od patnácti let jsem začal jezdit na motorce, která mě pohltila. Jezdil jsem až do doby než jsem začal trénovat Dádu. To znamená, že jsem závodil od roku 1991 do roku 2010. Dokonce se tímto sportem dá uživit jako profesionální sportovec, ale za mě to bylo rozhodně jednodušší. V současnosti se v Česku uživí max. dva profesionální jezdci, ale ve světě jsou jako vždy samozřejmě lepší možnosti. 

A jaký pohled na to má mamka?

Máma: Já jsem v pohodě, protože sám můj brácha jezdil odmala na motorkách závodně a je dvanáctinásobný mistr České republiky. Trávila jsem tedy celé dětství na závodech s celou rodinou a jako mladší sourozenec jsem to akceptovala a opravdu mě bavilo na závody jezdit. Zkrátka jsme tím žili celá rodina. Jsem tak zvyklá i teď tomu ten čas věnovat. Ale samozřejmě se i bojím, přeci jen je to můj syn.

Ve čtyřech letech jsi tedy poprvé usednul na motorku, kdy přišly na řadu první závody?

Táta: Za něho byly ještě závody až od šesti let, takže od té doby jezdíme po závodech. Nejdříve to byly samozřejmě takové hobby závody a s věkem se úroveň postupně zvyšovala. Ale v současnosti už dokonce existují závody pro děti od pěti let.

Jakou disciplínu konkrétně jezdíš a proč jsi si vybral právě tu?

David: Jezdím disciplínu, která se nazývá trial. Proč trial? Trial je totiž velmi různorodá disciplína. Například u disciplíny motocross je pouze jedna trať, ale v trialu je celkem trať složena z deseti až patnácti úseků a já musím zajet celou trať za co nejméně bodů. To znamená, že musím, co nejméně šlápnout na zem. Někdy se závod jede v lomu, někdy na písku nebo v lese. Každý závod je opravdu úplně jiný. Například seriál závodů České republiky se skládá celkem z 12 závodů a každý závod je v úplně  jiné lokalitě.

Táta: Z tohoto hlediská je trénink opravdu náročný. Nejdou natrénovat všechny možné podmínky, které mohou při závodu nastat. Každý závod je originál a záleží i na tom, jestli prší nebo svítí slunce.

Jaká trať tě nejvíce baví?

David: Rozhodně suchá trať než nějaké bahno nebo voda a mám rád také umělé překážky třeba betony nebo gumy. Naopak klády v lese, skály, kopce nebo kameny jsou daleko náročnější.

Jak probíhá trénink a příprava na závody?

Táta: Právě kvůli těmto originálním podmínkám je důležité, aby byl trénink co nejvíce různorodý. Samozřejmě základ je stále stejný. Důležité je dokonale zvládat balanc a odhazování s motorkou. Pak je také důležité měnit lokality. Je to hodně o zkušenostech. Máme štěstí, že je blízko dobrá trať, a to v Ouběnicích, kde se jezdilo i mistrovství ČR. Další tratě jsou na Mořině u Prahy nebo Kramolín u Nepomuku, a pak se nachází hodně tratí na severu Čech. Samozřejmě hodně trénujeme o víkendech. Důležitou součastí jsou i kompenzační tréninky, na které Dáda chodí především v zimě do Aerobik studia Orel Dobříš. Důležitá je obratnost i fyzička.

A jak tedy takový závod probíhá?

Táta: V každé kategorii bývá přibližně tak 80 závodníků. Každý závod má 3 kola. Délka okruhu je pokaždé jiná, někdy bývá např. jeden okruh až 10 km dlouhý. A v každém okruhu je celkem 10 až 12 úseků. Už v pátek před závodem si Dáda může trať prohlídnout. Musí jít pouze pěšky, úsek se nemůže projíždět, byl by tak hned ze závodu vyloučen. Takže se spíš kouká na značení a plánuje si, kudy trať projede. V závodu se nepouštějí závodníci najednou, startují v časových intervalech po jednom. Není to primárně o čase, ale je to o tom kolikrát kdo šplápne na zem nebo přetrhne značení. Každý úsek musí závodník projet za minutu a půl. Když to nestihne má automaticky 5 trestných bodů. Když šlápne na zem, tak má jednotlivé trestné body. Když závodník couvne motorkou, spadne nebo ho chytí doprovod má také automaticky plný počet trestných bodů, tedy pět bodů.

Kolik máš motorek?

David: Motorky mám dvě. Na jedné jedu závod já a na druhé motorce jede táta. Kdyby se náhodou něco potřebovalo opravit nebo vyměnit, mám druhou motorku k dispozici.

Táta: Já jedu celý závod s Dádou, v nějakých nebezpečných úsecích ho pak jako doprovod chytám, kdyby hrozilo nějaké zranění.

Je jednodušší nebo naopak náročnější mít tátu jako trenéra?

David: Já jsem rád, že je táta i můj trenér. Můžu se s ním bavit a připravovat se na závod, když je potřeba a čas. S trenérem bych se scházel jen na tréninky, ale táta mi poradí kdykoli je potřeba.

Táta: Tak možná by bylo lepší mít pro Dádu jiného trenéra, ale není to úplně finančně únosné a v České republice není ani moc trenérů, kteří tomu rozumi. Když jezdíme na soustředění, je tam více jezdců i trenérů, takže se vždy různě prostřídáváme.

A jaké závody tě čekají teď?

David: Od dvanácti let můžu konečně jezdit mistrovství Evropy. Letos budou celkem pět závodů, první ve Španělsku již v dubnu. Poté pojedeme na závody do Polska, v červenci mě čekají v Belgii a Itálii. A o dva roky později, tedy od čtrnácti let můžu jet mistrovství světa.

Jaké největší úspěchy jsi už dokázal posbírat?

David: Vloni jsem se stal mistrem republiky v tříčlenných družstvech. Jinak jsem trojnásobný mistr republiky v kategorii žáci.

Ty jsi ale bodoval i v jiných soutěžích, viď?

David: To je pravda, kromě vítězství v závodech jsem byl také v soutěži Talent roku, kde jsem se umístil v nejlepší šestici. Předminulý rok jsem byl také ve Zlatém oříšku, kde jsem vyhrál a postoupil do nejužšího finále a skončil jsem v první desítce. Získal jsem také ocenění Rytíř motocyklového sportu za rok 2016. Byl jsem také natáčet v České televizi, do pořadu Planeta YÓ a pořadu Lvíčata.

Chtěl by ses věnovat závodění na profesionální úrovni?

David: Chtěl bych, je to můj sen, ale asi se to rozhodne teď na Evropě.

Táta: Teď přijde opravdu ten zlomový bod a bude záležet, jestli si Dády někdo všimne a podepíše s ním případně smlouvu.

Stíháš i nějaké další koníčky?

David: Jak kdy. Hraju florbal, ale je fakt, že pak už se moc nestíhám věnovat něčemu dalšímu. Je ale fajn, že mám různorodé přípravy a není to pořád stereotyp. V létě navíc máme hodně závodů a někdy zůstáváme i celý týden a trávíme tak čas na motorce jako dovolenou s kamarády ze závodů.

Jak to je s financemi u tohoto sportu?

Máma: Není to opravdu levná záležitost. Jsme rádi, že v letošním roce se Dáda dostává do reprezentace a získává tak grant od Ministerstva školství. A jsme také rádi, že nás grantem podporuje i město Dobříš.

Pamatuješ si Davide na svůj nejlepší závod?

David: To byl asi závod, který se konal předminulý rok na Mořině, kde jsem poprvé vyhrál kategorii mezi dospělými.

Ukázky ze závodů:

autor článku: Kamila Paulová