Dnes je sobota 17. duben, svátek má Rudolf.

dobrisskoaktualne.cz/rozhovory

Velký rozhovor s Petrem Větrovským o příběhu Jana Kollera a českém fotbale

přidáno: 21. 03. 2021

Petr Větrovský (*1985) je bývalý generální ředitel klubu 1. FK Příbram (působícího s dvěma pauzami od roku 1997 v nejvyšší české lize), promotér agentury VDN Promo a režisér. Minulý rok spatřil světlo světa jeho první film - dokument o bojovníkovi Attilu Véghovi. Aktuálně chystá další film, tentokrát o bývalém českém fotbalistovi Janu Kollerovi.

Jak vás napadlo natočit film ze sportovního prostředí?

Odmala jsem si chtěl v nějakém filmu zahrát, což se mi už splnilo. Pak jsem ale vždycky chtěl film také natočit. Tehdy mě nenapadlo, že by byl zrovna o bojovníkovi. Když jsme organizovali akci s Mikem Tysonem, napsal jsem přes instagram Attilovi, jestli by nebyl ochoten nám akci promovat. Souhlasil, akci odpromoval a působil velmi slušným dojmem. Pak jsem ho pozval jako hosta na další akci, která byla s Tysonem Furym. Když jsme jeli natáčet upoutávku do Gabčíkova (bývalé bydliště Attily, pozn. red.) a spatřil jsem jeho rodinu a tamní prostředí, věděl jsem, že tahle upoutávka už nikdy nespatří světlo světa. Volal jsem mu a zeptal se, jestli už o něm chtěl někdy někdo natočit film. Odpověděl, že ne, ale že by si to hodně přál. Zhodnotil jsem, že to je opravdu dobrý nápad, vytiskl jsem doma smlouvu, odjel na otočku do Trnavy, kde ji Attila na kapotě auta podepsal, a začali jsme natáčet. Film se promítal ve dvou státech, aktuálně ho koupil Netflix a online se vysílá v 63 zemích světa. Úspěch filmu předčil všechna naše očekávání.

Proč jste si pro další dokument vybral zrovna Jana Kollera?

Nejdřív jsem si myslel, že už nikdy žádný další film nenatočím. Bylo velké utrpení snímek o Attilovi dokončit, udělal jsem spoustu chyb. Pak mi ale začaly chybět emoce z premiér, z reakcí lidí a pocítil jsem prázdnotu, kterou ještě podpořil první jarní lockdown. Přemýšlel jsem, co budu dělat dál. Zamýšlel jsem se nad různými sportovními příběhy a jednal s pár lidmi. Ze všech zareagoval nejlépe a nejrychleji právě Jan Koller. Myslím, že jeho příběh je velmi pozoruhodný a má světové parametry. Je o klukovi z vesnice, který hrál ještě v 19 letech okresní přebor za Smetanovu Lhotu, chodil do Kozárovic na diskotéku a spravoval v JZD traktory. Ve 23 letech už střílel gól za Spartu Praha a ve 25 letech za národní mužstvo. Podle mě jeho příběh už možná nikdy nikdo nenapodobí.

Když jste nevěděl, jestli vůbec ještě budete někdy natáčet, jak to vidíte nyní? Chystáte se ve filmování pokračovat i po dokumentu s Janem Kollerem?

Už jsem se poučil, takže nebudu říkat ne. Pokud se film Jan Koller povede, budu asi pokračovat. Nemám ale žádné filmové vzdělání, jsem samouk. Všechno jsem si musel projít sám a po zkušenostech je pro mě teď práce na filmu mnohem jednodušší. Jan Koller je velké jméno a pojem na trzích v Německu, v Belgii nebo v Holandsku. Myslím, že tenhle film bude mít ještě větší mezinárodní dosah než Attila. Čeká nás spousta natáčení v zahraničí, což nám teď blokuje koronavirus.

Jaký dopad má na vás situace okolo covidu-19?

Velký. Naše agentura (VDN Promo, pozn. red.) přišla kvůli zrušeným akcím o miliony, což je samozřejmě bolestivé, ale nejvíc bolí duše. Přišli jsme o plány a ideály. Jsem workoholik, jsem zvyklý pracovat a neumím odpočívat. Mysleli jsme si, že v létě to bude dobré. Nebylo. Proto hledám cestu, jak pokračovat dál, například cestou filmů nebo televizních pořadů. Rozhodně v tom nejsme sami. Jsou lidi, kteří jsou na tom mnohem hůř. Myslím, že by si všichni občané České republiky měli uvědomit, že když se ve fotbale prohrává, tak se vymění trenér, a když se špatně vede firma, tak se vymění manažer. Tady jsme se po roce dostali do fáze, kdy jsme přišli na to, že se místo jedné roušky budou nosit dvě a pak je nahradí respirátor. To by vymysleli chlapi v hospodě u nás v Obořišti. Myslím, že by mělo dojít ke změně a že by vláda měla přijmout zodpovědnost. Je potřeba, aby se vystavilo nějaké vysvědčení. Dostali jsme se do situace, kdy celá Evropa začíná rozvolňovat. Četl jsem, že v květnu bude v Anglii chodit na fotbal 10 tisíc lidí. No a tady se zavírají školky. Nemůže se přece stát, abychom na tom po roce boje byli hůř než před začátkem.

Mnoho let jste se pohyboval v českém fotbale. Co si myslíte, že by se mělo stát, aby lidé začali věřit v jeho férovost?

To je otázka, na kterou je strašně těžká odpověď. Když skončí jedno vedení a nahradí ho nové, je pochopitelné, že chce všechno dělat lépe a že se novým funkcionářům nelíbí to, co dělalo vedení staré. Mluvím o Vladimíru Šmicerovi a lidech kolem něj. Nejsem ale stoprocentně přesvědčen, při vší úctě k nim, že vědí, co to obnáší. Snadno se kritizuje a ukazuje na chyby druhých. Když už si ale na pozici sednete vy, musíte ukázat, že se to dá dělat líp. Dělat fotbal z téhle pozice znamená být politik a lobbista v jednom. Neustále jste jednou nohou v kriminále. Máte patnáct jednání denně, musíte lobbovat státní i krajské peníze, do toho řídíte dotace a další věci. Fotbal je bohužel až někde v pozadí. Rozhodně je potřeba český fotbal zlepšit a zdůvěryhodnit. Všechno, co se ve fotbale děje, až na pár výjimek, je důsledek toho, že se u nás fotbal nedokáže sám uživit. Například v Německu vám fotbal platí hlavně lidi, ne firmy. Když si odmyslím koronavirus, tak na každý domácí zápas Bayernu Mnichov přijde 80 tisíc lidí. Lístek stojí dva tisíce, to dělá zhruba 160 milionů. Do toho si každý koupí šálu a podobně. Prostě fotbal je to hlavní představení a dělá se pro lidi. A lidi jsou schopni za to představení zaplatit. Stejně jako když děláte koncert, tak si na něj lidi zaplatí vstupenky. V Čechách jsou takové platy fotbalistů, že je diváci zaplatit nikdy nemůžou.

Můžete zmínit nějaký konkrétní příklad, pro představu?

Ve Spartě hráli Kanga nebo Kaya plus minus za 3 miliony měsíčně. Teď si vezměte, kolik na Spartu chodí lidí a kolik vyberou na vstupném. Takže zbytek musí doplácet majitel Sparty Daniel Křetínský ze svého. Ten na to má, takže tam to jde, ale nemělo by to tak být. Většina ostatních majitelů klubů je v situaci, kdy jsou jejich sportovci dražší, než je klub schopen vydělat. Proto se dějí různé věci, podvody a čachry, aby ten fotbal udrželi. Do těchto situací se ale budou dostávat, i když to nové vedení na chvíli vyčistí. Cesta ven je taková, aby fotbal u nás dokázali zaplatit diváci. A k tomu ještě nákup televizních práv. Kluby zkrátka nemají z čeho žít a peníze tu majitelé shánějí pokoutně. Já to neomlouvám, taky s ním nesouhlasím, ale myslím si, že tenhle stav neskončí novým vedením svazu. Fotbal je firma jako každá jiná. Majitelé se snaží jenom dohonit ztrátu a zoufalí lidé zkrátka někdy dělají zoufalé činy. Nesouhlasím s tím, ale nelze si myslet, že vše změní nový předseda.

Máte na mysli třeba podplácení rozhodčích?

Spíš to, že dělají různé věci na hraně, tlačí na dotace, aby do klubu dostali víc peněz, nebo chodí po soudech jako Miroslav Pelta. Míra Pelta za mě není člověk, který by měl být odsouzen. Že je někdo předseda svazu, který chodí a přimlouvá se, aby fotbal dostal víc peněz, to je jeho práce. Pakliže on jim za to neslíbí nějaké peníze, nějakou vratku nebo úplatek, tak to podle mě není na zavření. To by potom každého starostu z každé vesnice museli zavřít, protože jede na kraj a lobuje za to, aby jeho vesnice dostala peníze na vodovod, na asfalt nebo na školu. Pelta zase loboval za fotbal. Podplácení rozhodčích je jiná kapitola, to je samozřejmě naprosto špatně. Rozhodčí se ale podpláceli ještě než tu byl Roman Berbr (bývalý český fotbalový funkcionář, v letech 2013 - 2020 místopředseda Fotbalové asociace České republiky, pozn. red.), podpláceli se za Romana Berbra a budou se podplácet i po Berbrovi. To se prostě nezmění, děje se to ve všech státech Evropské unie. Občas se na to přijde, akorát tady to asi už bylo hodně organizované. Sleduji to z povzdálí.

S míčem to Petr umí pořád dobře. (zdroj foto: https://www.facebook.com/petrvetrovskyofficial/)

Vezměte si Itálii a tamní podplácení rozhodčích. Juventus Turín byl před pár lety vyloučen z první do druhé ligy, ale AC Milán nešel dolů jenom proto, že klub vlastnil premiér vlády Silvio Berlusconi. To je, jako kdyby tady vlastnil Andrej Babiš Spartu. Je to normální? To taky není normální. To se prostě děje a dít se to bude. Dalším příkladem může být Uli Hoeneß, prezident Bayernu Mnichov, který byl v roce 2013 ve vězení za krácení daní. Je naivní myslet si, že přijdou lidi, kteří něco dokázali ve světě, a rozhodčí najednou přestanou brát peníze. To by museli říct sami rozhodčí, že si je nevezmou. Fotbal je prostě podnikání jako každé jiné, peníze si berou i ve stavebnictví nebo v lékařství, ve veřejné správě a tak dále. Korupce prostě byla, je a bude.

To znamená, že atraktivita české ligy vychází z počtu lidí, kteří sledují zápasy?Jak by měly ty kluby dosáhnout toho, aby česká liga marketingově i zájmově vzrostla?

Takhle, sama o sobě je česká liga sportovně velmi dobrá. To, že není atraktivní, je mediální obraz. Česká liga je těžká. Většina dobrých hráčů, co tady jsou, se v zahraničí prosadí. Podívejte se teď na Součka s Coufalem nebo na Patrika Schicka. To jsou hráči, kteří hrají prim ve svých klubech. Podívejte se, s kým se dokáže rovnat aktuální Slavie. Jindy je to Plzeň, jindy zase Sparta. To nejsou propady. Když to srovnáme se Slovenskem, Slováci ani náhodou nedosahují v Evropě takových výsledků jako my. Bohužel, česká liga je podhodnocená. Na zápasy chodí málo fanoušků, kteří chtějí platit nízké vstupné. Nemá to svůj lesk, protože spousta klubů bojuje o přežití. Nemají rozpočty na marketingové akce. PR nebo renomé jsou až na posledním místě. Ty kluby bojují, aby zaplatily například vyhřívání trávníku. Vyhřívání na jeden domácí zápas vyjde třeba na 400 tisíc Kč. Aby investovali peníze na marketingové akce, musejí nejdřív vyrovnat výplaty, elektřinu a podobně. Je to začarovaný kruh. Kluby nemají peníze, protože na zápasy chodí málo lidí a funguje tu i minimální podpora od televizí a od státu. Když to srovnáme s hokejem, tak na něj diváci chodí, hraje se pod střechou, organizují se v rámci něj různé zábavy a podobně. Většinu zimních stadionů vlastní města, která klubům pomáhají s údržbou. Zatímco fotbalové stadiony většinou vlastní samy kluby a město jim často nechce pomoct. Bojí se s fotbalem spojit. Je to strašně složité. Uvedu jeden příklad - když jsem působil v příbramském fotbalovém klubu, dostávali jsme od státu asi 80 tisíc korun měsíčně na mládež. To je milion ročně. Jenže mládež stála ročně zhruba 12 milionů Kč. Když se vychoval reprezentant, stát mu dal hrdě dres s národním znakem, nastoupil při hymně a šel hrát za reprezentaci. Ta podpora ale byla minimální.

Z čeho vyjma televizních práv vydělávají kluby teď, když na zápasy nemohou chodit diváci?

V Čechách bohužel netvoří velkou část příjmů diváci na stadionech, protože když si odečtete Slavii, Spartu a Plzeň, tak vám vyjde, že na zápasy chodí dva až tři tisíce lidí. Vezměte si, kolik lidí přijde do Příbrami, do Teplic, do Jablonce nebo do Mladé Boleslavi, kam chodí snad úplně nejméně lidí. Bývá tam třeba čtrnáct set platících, dají 150 Kč za vstupné, takže klub má ze vstupenek na jeden zápas 210 tisíc. Musí ale zaplatit ochranku, pokladní, pořadatele, energii, a už jsou sto tisíc v minusu. No a z čeho zaplatí výplaty? Domácí zápasy máte dvakrát měsíčně a ještě na obou proděláte. Kluby musí shánět sponzory nebo prodávat hráče. Prodej hráčů se ale nedá naplánovat. Je obrovský stres takovou práci dělat.

Chce se vůbec sponzorům v téhle době investovat do klubů?

Právě že moc nechce. Nechtělo se ani tenkrát, není to jen dnešní dobou. Sponzoři spíš podporují kluby, když k nim mají nějaký vztah a chtějí je podpořit. V některých městech mají to štěstí, že klub velká firma sponzoruje z podstaty, že to tomu regionu vrací. Proto třeba Škodovka sponzoruje Mladou Boleslav. O Příbrami se to bohužel říct nedá. Bez pomoci měst, státu, krajů a velkých firem se fotbal nepostaví na nohy. Rozhodně ne v nejbližších letech. To nezmění ani Vladimír Šmicer ani lidi kolem něj. Upřímně se mu divím, že to vůbec chce jít dělat.

Vidíte v této situaci nějaké východisko? Vladimír Šmicer bude pravděpodobně kandidovat na post předsedy FAČR. Existuje podle vás nějaký scénář, jak by to mohlo dopadnout?

Nějaké východisko bych viděl, ale já přece jenom nejsem ten povolaný, který by ho měl představovat. Východisko by měl představovat ten, kdo chce kandidovat. Jestliže chci být nový premiér země, musím říct, kam ji povedu a jak ji povedu. Chápu, že Vláďa Šmicer říká, co je špatně. To je ale A, teď musí přijít B, kdy řekne, já dosáhnu tohohle, slibuji to a dosáhnu toho tímhle stylem. Ale to jsem zatím neslyšel. Já jsem jenom slyšel, jak jsou špatní ti, co tam byli a že se to bude dělat jinak. Nevím, co si pod pojmem jinak mám představit. Zatím jsem nezaznamenal, že by svoji vizi někde představil. Nevím, jestli má za sebou nějaké zahraniční partnery, kteří by mu přinesli peníze. Dovedu si představit, že kdyby to šel jednou dělat Petr Čech nebo Pavel Nedvěd, tak by velké zahraniční partnery přivedli. Na druhou stranu, byli by trochu blázni, kdyby do toho v současnosti šli. Mají svá místa v managementech prestižních světových klubů, což je veliký úspěch. Když jsme v Příbrami zařizovali nového trenéra, tak nás vždycky zajímalo, jak by ten nový trenér chtěl svoji práci dělat. Nechci určitě Šmicera podhodnocovat ani odsuzovat, jako člověka i hráče si ho vážím, ale podle mě by měl představit jasnou vizi. Pak bych se mohl vyjádřit konkrétněji.

autor článku: Štěpán Böhm