Dnes je pátek 29. březen, svátek má Taťána.

dobrisskoaktualne.cz/rozhovory

Veronika Sobotková: Obraz muže–sólo-uprchlíka je nespravedlivý

přidáno: 18. 12. 2015

Dnes, 18. prosince, je Mezinárodní den migrace. Vzhledem k tomu, jakým způsobem migrace lidí (nejen) z Blízkého východu ovlivňuje dění i smýšlení lidí, rozhodli jsme se oslovit odbornici na tuto problematiku - arabistku Mgr. Veroniku Sobotkovou, Ph.D. Odpověděla nám tak mimo jiné na to, zda existuje řešení uprchlické krize nebo proč Evropa vlnám migrantů čelí.

Mgr. Veronika Sobotková, Ph.D. žije v dosahu Dobříše a v současné době působí na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, konkrétně na Katedře Blízkovýchodních studií. Má za sebou řadu úspěšných publikací, výjezdů do zahraničí i nesčetné množství osobních zkušeností z regionu Blízkého východu. Specializuje se zejména na antropoligii islámu a medicíny, konkrétně na transformaci šaríi v současné geomedicínské praxi.

Můžete nám přiblížit, co se vlastně stalo a stále děje? Z jakých hlavních důvodů Evropa čelí takovým vlnám migrace?

Západní Evropa včetně severských zemí, USA, Kanada a Austrálie jsou již mnoho let tradičními cíli mezinárodní migrace. V několika posledních letech se přidaly i další země, tedy centrální, východní a jižní Evropa, ale i Japonsko, Malajsie, Jihoafrická republika a tak dále.

V současné době čelíme velké vlně migrace ze zemí Blízkého východu a z Afriky. Hlavní příčinou jsou dlouhodobé a velmi krvavé konflikty, autoritářské vlády, ekonomické problémy a nestabilita v mnoha zemích regionu. Všechny tyto problémy trvají již několik let (velmi intenzivně v Sýrii od roku 2011), lidé ztratili naději na urovnání a také trpělivost. Nevěří, že by se situace v jejich zemi brzy zlepšila a prostě se snaží najít lepší místo k životu. Určitě jim imponuje představa „bohatého západu“, kde se jim bude dařit lépe.

Většina uprchlíků (odhad OSN 85 %) tvoří lidé prchající ze zemí, kde zuří válečný konflikt nebo silná politická nestabilita – především jsou to tedy Syřani, dále Afghánci, lidé z Iráku, Pákistánu. Menšinu tvoří přišedší z válčící Eritrey, Dárfúru a Somálska. Jsou mezi mini i lidé z jižní Evropy, jako z Kosova a Albánie, což jsou uprchlíci ekonomičtí.

V roce 2015 se odhaduje (podle Organizace pro migraci), že do Evropy přišlo okolo 750 tisíc migrantů, ale podklady pro tyto údaje nejsou pevné. Jisté je, že okolo 700 tisíc požádalo v Evropě o vízum. Nejvíce žádostí přijalo Německo. Značné množství žádostí přijalo také Maďarsko (vzhledem k počtu obyvatelstva je dokonce na 1. místě). Česká republika v žádné z tabulek počtu migrantů nefiguruje, počet migrantů zde je zanedbatelný.

Samozvaný Islámský stát existuje již několik let. Mohla byste stručně říci, kde a proč se zrodil? Známe vůbec „svého nepřítele“? Je boj proti němu efektivní a z Vašeho pohledu správný?

Tato extrémistická skupina je známa ze svého působení v Iráku již rozhodně od roku 2006. Je to produkt chaotické situace po operaci Irácká svoboda v roce 2003 a zejména nepromyšlené koncepce poválečné rekonstrukce Iráku. Mezi politicky a zejména ekonomicky exkludovanými skupinami začali působit radikálové ze skupiny al-Qá‘ida a bohužel našli v nich příznivou odezvu a množství nových rekrutů. Ideologie, kterou hlásají, je velmi rigidní, odvislá na literalistických středověkých intepretacích islámu.

Nejsem bezpečnostní ani vojenský expert, ale výsledky ukazují jasně, že dosavadní způsob boje efektivní není. Jakýkoliv vnější zásah jen posiluje ideologickou stránku Islámského státu, který je využívá pro nábor dalších bojovníků proti „západní invazi“.

Kde se v tomto konfliktu stala zásadní chyba? Dá se to vůbec říct?

Z aktivací těchto skupin v poválečném Iráku se počítat dalo a mohlo se na tomto poli udělat mnohem více. Ale zcela zabránit jejich vzniku spíše nešlo.

Domníváte se, že existuje nějaké řešení této krize (uprchlíci v Evropě, konflikty na Blízkém východě)? Pokud ano, jaké?

Politickou nebo ekonomickou nestabilitu zemí nelze řešit rychle a už vůbec ne nějakým vnějším zásahem. Jedná se o velmi dlouhodobý proces, jehož výsledek je navíc nejistý.

Hovoří se o tom, že arabské země (zejména takzvané ropné monarchie) uprchlíkům nepomáhající, některé je dokonce odmítají. Jak to je ve skutečnosti?

Problém u takzvaných ropných monarchií (tedy zejména Sa‘údské Arábie nebo Spojených arabských emirátů) je ten, že nejsou signatáři Ženevské konvence, neuznávají tedy status „uprchlíka“. Tito lidé jsou zařazení mezi běžné zahraniční ex-patrioty, zahraniční pracovníky. Nevztahují se na ně žádné speciální povinnosti ani práva. Těch je již zejména v Emirátech a Qataru výrazné množství, lidé ze Sýrie tedy nemají příliš zvláštní postavení. Tyto země údajně přijaly již značné množství uprchlíků ze Sýrie (například Sa‘údské Arábie tvrdí, že již okolo 2,5 milionu Syřanů), kteří ale mnohdy nechtějí zůstat a směřují spíše do Evropy. Proti tomuto vyjádření stojí jiné statistiky, které ukazují, že většina syrských uprchlíků zůstává v Turecku, Libanonu, Jordánsku, Iráku a Egyptě. Sa‘údská Arábie prý napomáhá například Syřanům v tom, že nedělá úřední obstrukce s propadlými vízy a také nechává do země přicestovat zbytky rodiny.Evropané očekávají, že například Syřané by měli směřovat zejména do této oblasti, například kvůli jazykové příbuznosti (arabština, pouze různé dialekty). Pravdou ale je, že obyčejný Syřan má kulturně mnohem blíže k státům Evropy než k Sa’údské Arábii.

Aktivity Islámského státu a jeho sympatizantů způsobují, že se proti islámu vzdouvají čím dál tím nenávistnější nálady mezi veřejností. Co pověst islámu v České republice? Jsou obavy z „islamizace Evropy“ opodstatněné?

Islamofobní názory určitě narůstají na síle v celé Evropě a Česká republika není výjimkou. Obavy veřejnosti jsou často zneužívány různými skupinami, které zdůrazňují rozdíly a nebezpečí, ať fyzické nebo kulturní. Veřejnost by měla více naslouchat názorům skutečných odborníků (znalců regionu, znalců islámu, bezpečnostních expertů), kteří mají relevantní pohled na věc. Bohužel naslouchají spíše černobílým soudům různých populistů.

„Islamizace Evropy“ je dost nadnesený termín, ale žijeme v globálním světě, kultury se prolínají a ovlivňují a bude to tak i v budoucnu.   

Do Evropy již několik dekád každoročně přichází přes dva miliony dočasných přistěhovalců a uprchlíků. V čem je tato aktuální vlna migrantů z Blízkého východu jiná? Proč se k ní Evropa staví odmítavě a s obavami? Mají v tom roli média?

Aktuální čísla uprchlíků jsem již zmiňovala. Uprchlíci váleční (tj. z Evropou pevně stanovených zemí, kde válka prokazatelně probíhá) směřují do Evropy, protože zde jsou pro ně nejlepší zákony. Jako uprchlíci mohou zůstat na neurčitou dobu, mají zaručenou sociální podporu, ubytování a školné pro děti, a také pomoc při zapracování. To znamená, že v Evropě se jim dostane významně lepších podmínek než v sousedních zemích jako v Turecku či Jordánsku, kde zůstávají ve speciálních táborech, exkludováni od společnosti s mizivou vyhlídkou na zlepšení situace.

Tato vlna je jen výrazně lepší a čelí jí i země, kde tento problém dříve nebyl tak markantní. Média se na tom rozhodně podepisují. Cílem médií ale dávno není relevantně informovat ale spíše šokovat. Takže správná mediální zpráva musí být negativní, aktuální a blízká.

Trnem v oku u Evropanů často bývají mladí muži-uprchlíci vybavení moderní technologií a odění ve značkovém oblečení, v němž do Evropy dorazí. Je toto nějaký znak toho, že se jedná o ekonomické migranty? Dá se na základě tohoto úsudku říci, že se jedná o lidi, kteří pomoc nepotřebují?

Oficiální statistiky syrských uprchlíků v roce 2014 v okolních zemích (Turecko, Libanon, Jordánsko, Irák) ukazují, že více než 75 % z nich tvoří ženy a děti. Statistiky OSN za rok 2015 ukazují, že 20 % příchozích do Evropy jsou děti, takže obraz muže–sólo-uprchlíka je nespravedlivý.

Ze Sýrie do Evropy chodí spíše celé rodiny, z Afghánistánu přicházejí častěji samotní muži. Důvod je zřejmý, rodiny zůstávají ve známém, nebo bližším prostředí domovu a posílají jen jednoho, kdo je schopen překonat cestu a začít pracovat a vydělávat v novém místě pobytu – tedy celkem logicky muže. Mobilní telefon má dnes každý (i v nejzaostalejších zemích), těžko jej můžeme považovat za symbol luxusu, pro uprchlíka je pochopitelně možnost komunikace s rodinou a známými velmi důležitá. O značkovém oblečení bych polemizovala, Přední východ je oděn do fejků módních značek čínské produkce.

Ekonomičtí migranti v současné vlně určitě jsou, u některých je to zřejmé dle země původu. Jinde je to komplikované.

Domníváte se, že je možné, aby se migranti z Blízkého východu a severní Afriky úspěšně integrovali do prostředí Evropy, respektive České republiky?

Otázka je, co myslíme integrací. Začlenění je možné, je tu mnoho skupin, které jsou dlouhodobě přítomny v naší zemi a zcela běžně zde fungují. Se zvýšeným počtem migrantů (a s veřejností citlivou na toto téma) je třeba intenzivní pozornost státu, který musí aktivně řešit jejich ubytování, zdravotní péči (všechna očkování, kontrola nemocí), sociální a ekonomické začlenění. Chybějící praktická a funkční integrační politika bude mít za následek jen růst problémů. Situace také souvisí s počtem migrantů, ten v České republice není vysoký, máme proto šanci celou situaci zvládnout dobře.

Muslimové jsou často označováni za nepřizpůsobivé a s evropským prostředím a „kulturou“ zkrátka nekompatibilní. Je tomu ale skutečně tak?

Kompatibilita souvisí s celou kulturou, která člověka formuje. Je pochopitelné, že člověk z jiné země bude mít jiné zvyky, hodnoty, priority. Náboženství (tedy islám) je jen jednou ze složek kultury. Syrští křesťané proto budou stejné „kompatibilní“, nebo „nekompatibilní“ s naší kulturou jako vlažní syrští muslimové. To, že migranti musí akceptovat a přizpůsobovat se společenským a kulturním normám hostitelské země, by mělo být součástí imigrační politiky.

Rizika vzešlá z radikálního islámu zde pochopitelně jsou. Islámští salafisté, nebo tradicionalisté se těžko srovnají se sekulárním prostředí a konflikt mezi těmito dvěma ideologickými představami je neřešitelný. Obecně jsou takto uvažující v menšině i v muslimském světě.

V listopadu 2015 Francii zasáhly krvavé útoky, k nimž se přihlásili stoupenci Islámského státu. Primárně proti čemu byly směřovány? Není to tak dlouho, co došlo k tragické události v novinách Charlie Hebdo. Lze mezi tím hledat nějaké souvislosti?

Tyto smutné události nejsou primárně spojeny s problémem migrace, spíše odrážejí dlouhodobé problémy Francie, dnes navíc umocněné vojenskými aktivitami na Blízkém východě. Při útocích se nejednalo o nově přišedší migranty z muslimských zemí, ale o 2. nebo 3. generaci lidí žijících v Evropě. Ekonomicky a kulturně vyčleněné skupiny se uzavírají do sebe, vytváří uzavřené komunity, v nichž roste frustrace. Takoví lidé jsou snadným cílem radiálních ideologií.

Pokud se Evropa nebude věnovat integraci těchto skupin, budou tyto problémy jen narůstat.

autor článku: Redakce DA