Dnes je čtvrtek 28. březen, svátek má Soňa,
je Den učitelů v ČR.

dobrisskoaktualne.cz/rozhovory

Fotograf Martin Menšík: Můj život je jedna velká náhoda

přidáno: 29. 04. 2016

Martin Menšík, úspěšný fotograf z Příbrami, který si na svůj věk vyzkoušel snad všechny profesní a zájmové obory, co mohl. Začal leteckým mechanikem, na kterého studoval, zahrál si v několika reklamách, moderoval nespočet maturitních plesů, charitativních akcí a uváděl i koncerty slavných českých kapel. Byl také ředitelem reklamní agentury a chvíli studoval na VŠCHT. Nakonec se ale našel ve focení svateb.

K focení ses prý dostal úplnou náhodou ...

Přesně tak - byla to úplná náhoda. K focení mě totiž přivedla paní učitelka z pražské střední školy, kde jsem studoval na leteckého mechanika. Asi věřila, že budu dělat všechno jen ne to, co jsem studoval. Měl jsem totiž kupu jiných zájmů. V té době se chystala školní fotografická výstava a ta paní učitelka navrhla, že se na ní budou vystavovat mé fotky. Takže já jsem až v té chvíli začal pořizovat nějaký materiál, protože do té doby jsem tak moc nefotil. A najednou přišli s tím, že budu mít výstavu. A já si říkám, vždyť nemám žádné fotky, co budeme vystavovat?! Nakonec jsem jich ale několik pořídil a podložil poezií, kterou jsem tehdy psával. No a po střední jsem si pořídil zrcadlovku a postupně mě začali oslovovat s nabídkami focení večírků, oslav, plesů... Zakázky se tak hrnuly tak, že pro mě víkendy vůbec neexistovaly.

Z leteckého mechanika nakonec nic nebylo?

K leteckému mechanikovi jsem se po škole dostal už jenom ve filmu Rudý baron, kde jsem si na něj zahrál. To byl neskutečný zážitek. Několik let po střední jsem se stal ředitelem reklamní agentury - a když to tak řeknu, zase úplnou náhodou. V té době jsem se rozhodl, že bych se chtěl focení věnovat víc. A když zrovna nefotím, pracuji jako konzultant pro marketing. Právě teď jsem se přidal k projektu  QuickJOBS www.quickjobs.cz což je aplikace pro hledání práce pro studenty. Nabídky zaměstnání jim chodí až do telefonu a mohou si z nich vybírat.

Pamatuješ si na svou první fotku?

Pamatuju! Mou první fotku jsem pořídil na tátův starý automat s černobílým filmem. Vylezlo z toho hodně katastrofických fotek a zbytek byla černá políčka. Potom jsem si řekl, že už nikdy fotit nechci. No a teď je ze mě fotograf.

Jak ses naučil fotit? Jsi samouk, nebo jsi chodil na fotokurzy?

Jsem samouk. Když jsem začal po škole pracovat v modelingové agentuře jako projekt manager, naskytla se mi šance přiučit se od tamních fotografů. A tipy a vychytávky jsem hledal i na internetu. Přiznám se, že se pak nabídek nahrnulo tolik, že na fotokurzy ani nebyl čas. Takže jsem se učil za pochodu.

Co fotíš nejradši?

Fotil jsem už politiky, modelky, pražské restaurace, jídlo, dokonce i liposukci na sále pro estetickou kliniku. Takže můj záběr je dost široký. Říká se, že by si měl fotograf vybrat jen jednu oblast, aby se jí mohl naplno věnovat a byl v ní co nejlepší. Já se teď orientuju na svatby. Rozjel jsem i svůj vlastní web zaměřený na svatební focení.

Proč právě svatby?

Svatby fotím nejradši, protože se můžu stát součástí absolutně výjimečného dne. Každá svatba je totiž originál. Vidíš neuvěřitelnou atmosféru - to, jak celou událost rodina, přátelé a hlavně novomanželé prožívají. Dojemné momenty mě nabíjí energií. Vždycky přijde něco příjemného, co mi vyrazí dech.

Prosadit se jako svatební fotograf není lehké. Čím se lišíš od ostatních svatebních fotografů?

Ze svateb se snažím dávat novomanželům více fotek - kolem 600 kusů. Chci, aby měli svatebčané památku na celý život z průřezu dne. Aby na fotkách našli všechny své známé, rodinu i přátele, a mohli si z toho vytvořit vlastní výběr. Všechny zpracované fotky obvykle posílám do deseti pracovních dnů, což je také výjimka. Na svatby s sebou vozím „svatební strom“ jako dárek pro ženicha a nevěstu. Všichni přítomní si vyberou barvu, obtisknou na strom svůj prst a podepíšou se. Hodí se to jako krásná památka na zarámování. 

Svateb jsem zažil opravdu hodně, takže budoucím novomanželům nabízím i pomoc s programem a samotnou organizací. Nejčastěji fotím během svatby osm hodin za den - abych měl od každé důležité chvíle pořízenou fotku - od příprav přes obřad, společné fotky a házení kytice až po večerní program. Svatby mě prostě baví, takže tohle všechno už je v ceně. Stejně tak do ní zahrnuji i výpomoc s moderováním. Rád svatebčany podpořím mluveným slovem a vždycky s sebou nosím klasické svatební hry pro odlehčení a zpříjemnění atmosféry. 

Dá se říct, které měsíce jsou pro svatby nejžádanější?

To se rok od roku dost liší. Svatební sezónu jsem letos začal už v únoru. A naprosto nabitý mám tenhle rok červen.

Máš ze svateb nějaké zážitky, které se prostě nedají zapomenout?

Těch je! Třeba jak mi jednou ukradli foťák. Kousek od Příbrami jsem fotil svatbu, kde celý den strašně pršelo. Po obřadu jsme přejížděli na oběd na statek asi čtyřicet minut cesty daleko. Byla tam spousta lidí, tak si asi dokážete představit tu kolonu aut. Doběhl jsem až na její začátek, abych mohl fotit, někdo mi dokonce držel nad hlavou deštník. Uviděl jsem paní - z obřadu jsem si pamatoval, že to byla maminka nevěsty. Poprosil jsem ji, jestli bych si k ní do auta mohl dát brašnu s foťákem, protože než bych doběhl do auta, tak by mi to všechno zmoklo. Byla moc vstřícná a foťák mi vzala. Jenže když jsme dojeli na místo, foťák a paní nikde. Už jsem byl naprosto zoufalý, přemýšlel jsem, co asi tak řeknu novomanželům. Naštěstí si ze mě jen vystřelili a auto i foťák schovali. Zkrátka šprýmaři. Teď se tomu rád zasměju, ale v té chvíli jsem měl docela nahnáno!

Vypadá to, že při focení dáváš přednost lidem a pohybu než krajinám ...

Už na začátku jsem se dal do focení akcí a popravdě mi na krajinu nezbyl čas. Byl jsem rád, že jsem spal. Ale pak přišel kamarád s nápadem rozjet facebookový projekt pro Příbram a dali jsme dohromady stránku Naše Příbram. Začali jsme jezdit po městě a pořizovat fotky Příbrami. Jezdili jsme spolu hlavně po nocích, protože noční Příbram vypadá úžasně. Nakonec to došlo až k tomu, že teď příbramský podivín běhá po městě ve dvě v noci se stativem a foťákem. Prolézá křovisky, aby měl dobrý výhled na celé místo.  Divím, se, že na mě ještě nikdo nezavolal policii!

Vybavuje se mi tvá fotka Svaté hory. To bylo také součástí projektu?

Přesně tak. Celá akce nakonec vyvrcholila výstavou mých dvaceti velkoformátových fotek, kterou jsem měl v prosinci v příbramském divadle. Opravdu mě povzbudily pozitivní ohlasy a skoro až děkovné komentáře lidí, kteří stránky sledovali. To mě dojalo a motivovalo k další práci. A dospělo to až k tomu, že si Příbram vybrala několik mých fotek na propagační materiály města. Což je pro mě neuvěřitelná čest.

Jak se v dnešní době, kdy máme perfektní foťáky, a to i na mobilu, které jsou cenově poměrně dostupné, pozná opravdový - profesionální fotograf?

Techniky se v tomto směru nebojím, protože hezké fotky z mobilu pořídíš jen při ideálních světelných podmínkách. Samozřejmě u reportáží, kde fotky k článkům potřebuješ hned, to je něco jiného. Ale když chceš kvalitní fotky pro svou prezentaci, tak už se na telefon nemůžeš spolehnout. Na mobilu totiž nemůžeš ovlivnit tolik věcí pomocí nastavení jako u zrcadlovky.

Jaké schopnosti by tedy měl profesionální fotograf mít?

To se v dnešní době opravdu těžko posuzuje. Musíš nasbírat dostatek zkušeností a to se časem projeví  v důvěře zákazníků - jestli máš dostatek zakázek, jestli si tě lidi vybírají ... Nejlepší reklama je na doporučení. A hlavně jde o to mít reprezentativní portfolio a aby tě ta práce bavila.

Jaký je cíl tvé fotografické kariéry?

Své nové svatební stránky jsem udělal v angličtině. A to z toho důvodu, že bych chtěl fotit svatby nejen v Česku, ale i po Evropě. Líbily by se mi třeba svatební fotky od moře.

A samozřejmě, že v kariéře fotografa je vždycky kam posouvat. Ale kde je ten vrchol, to nevím. Možná když začneš předávat informace a poznatky dál. Každopádně před sebou mám dlouhou cestu, vždycky je co se učit.

Když o tom tak přemýšlím, celý tvůj život je jedna velká náhoda!

Ale je to pravda! Tak třeba při škole jsem si přivydělával v obchodu s oblečením na Staromáku. Jednou tam za mnou přišli lidé z reklamy půjčit si oblečení pro časopis. Zapovídali jsme se a mezi řečí jsem zmínil, že fotím. Hned mi nabídli, ať pro ně něco vyfotím. No a najednou ze mě byl hlavní reportážní fotograf časopisu. A k tomu jsem dostal dokonce rubriku Dr. Láska radí.

autor článku: redakce DA