Dnes je pondělí 30. listopad, svátek má Ondřej.

Rozhovory

Monika Bártová o práci se zdravotně postiženými dětmi v denním stacionáři

přidáno: 03. 11. 2020

I člověk s postižením potřebuje někam patřit. Rozhovor s Monikou Bártovou, vedoucí Denního stacionáře Charity Starý Knín o práci se zdravotně postiženými dětmi a pomoci jejich rodinám.

Moniko, denní stacionář, který vedete, se stará o děti se zdravotním postižením.

Kolik máte klientů? Můžete přijmout i další klienty nebo máte kapacitu naplněnou?

Kapacita stacionáře je 6 klientů, naše služby však využívá 15 klientů, kteří se během týdne střídají. Většinou máme možnost přijmout někoho dalšího na některý den. Situace se mění, zvlášť teď, kdy se některé rodiny rozhodují nechat si dítě doma.

Služby nabízíte jen v odpoledních hodinách, uvažujete o rozšíření doby, kdy mohou klienti Vaše služby využívat?

To závisí na zájmu rodin, v tuhle chvíli se staráme hlavně o děti, které chodí dopoledne do školy. V příštích letech se to pravděpodobně změní, až část našich klientů dokončí školu a bude potřeba, aby měli kde trávit svůj čas.

Jak vypadá běžné odpoledne Vašich klientů? Jaké různé aktivity s klienty podnikáte?

Každému klientovi se věnujeme podle toho, jaké má postižení. Vždy vycházíme ze zájmu dítěte, záleží také na věku dítěte. S někým hrajeme společenské hry, jinému dítěti čteme knížky. Hodně chodíme do přírody, do lesa. Některé děti doprovázíme ze školy, jiné potřebují pomoc při hygieně nebo při stravování. Naším cílem je děti začlenit do kolektivu, aby mohly dělat stejné věci jako zdravé děti. Chodíme s nimi nakupovat, účastníme se akcí pro děti. Rozdíl je v tom, že „naše“ dítě doprovází asistent.

Někteří lidé mohou mít obavy z neobvyklého chování lidí s postižením, jak byste jejich nejistoty zmírnila?

Sami se někdy setkáváme s nepříjemnými reakcemi okolí, když se některé z našich dětí dostane například do afektu, začne křičet nebo do něčeho bouchat. Doporučila bych nedělat předčasné závěry, chvíli pozorovat, počkat, než někoho odsoudí. Někteří lidé mají navíc tendenci děti s postižením vychovávat, neuvědomují si, že dítě má vážný handicap.

Naši klienti jsou také ze zákona osvobozeni od nošení roušky a už jsme se setkali s tím, že ochranka chtěla vyhodit asistenta i s klientem z obchodu. Když uvidíte mladého člověka bez roušky, nemusí to nutně znamenat, že ji odmítá nosit, ale může jít právě o člověka s postižením.

Představa části společnosti o lidech s postižením je taková, že se nedokážou o sebe postarat. Část Vašich klientů je ale v mnoha ohledech samostatná a leccos zvládnou sami udělat.

Mohli by být více zapojeni do běžného života ve společnosti? Co tomu brání?

Určitě by mohli být zapojeni víc, i oni můžou být přínosem pro ostatní, ale potřebují pro to podmínky. Jsou práce, které by mohli vykonávat, také chtějí být prospěšní. Až vyjdou ze školy, potřebují být něčím zaměstnáni. Mnozí z našich klientů zvládnou jednoduché práce, mohou například vykonávat zahradnické práce, připravovat jednoduché občerstvení, uklízet nebo obstarat pochůzky. Nejsou jen tolik výkonní, nezvládnou pracovat 8 hodin jako zdravý člověk.

Díky stacionáři mohou Vaši klienti žít v místě, kde mají své rodiny, v místě, na které jsou zvyklí. To se ukazuje jako důležité.

Jak může místní komunita, obec, spolky či další organizace podpořit Vaši práci nebo přímo Vaše klienty?

Nám už spousta lidí i institucí pomáhá. Ráda bych poděkovala všem dárcům, kteří nám pomáhají s vybavením stacionáře, ať už věcnými nebo finančními dary. Do budoucna by bylo skvělé, kdyby se pro naše klienty objevily na Dobříši nebo v blízkém okolí nabídky zaměstnání. Potřeby mají stejné jaké zdraví lidé, chtějí někam patřit, být součástí společnosti, mít přátele. Také potřebují někde bydlet, ale s asistencí. Určitě bude potřeba další chráněné bydlení nebo menší domovy pro lidi s postižením.

Moniko, se svým týmem se staráte o děti s postižením, vy sama ale také nabízíte pomoc pečujícím rodinám.

Je to tak, ve stacionáři se věnujeme dětem, v rámci druhého úvazku pro Centrum komunitní práce střední Čechy (CPKP) pracuji s celými rodinami. Pomoc rodinám nekončí tím, že se na několik hodin postaráme o dítě. Pečující se často ocitají v izolaci, potřebují se poradit, sdílet svoje zkušenosti. Možnost propojit péči o děti s podporou pro pečující rodiny považuji za velmi užitečnou a smysluplnou.

Pokud by se na nás někdo chtěl obrátit, může mne kontaktovat na tel: 606 418 406 nebo na e-mailu: stacionar.dobris@socialnipece.cz.

autor článku: Petra Klvačová