Dnes je pátek 13. prosinec, svátek má Lucie.

Rozhovory

Jana Janouchová je neobyčejná žena v obyčejném světě

přidáno: 19. 11. 2019

Jana Janouchová byla původně učitelkou ve školce a žila celkem obyčejný život manželky a matky dvou dětí. Ten však nebyl zcela naplněný štěstím, láskou a radostí, proto se rozhodla ho změnit. Nebylo to jednoduché, ale dnes žije úplně jinak, a jak sama říká: „Jsem teď bohatší a svobodnější“.

Jana v sobě našla něco, za čím se rozhodla jít. Její rozhodnutí však nepřišlo ze dne na den a její život se jako mávnutím kouzelného proutku nezměnil v živý sen. Všechno mělo svůj vývoj, svůj čas a neslo s sebou spoustu rozhodnutí, nelehkých životních situací a mnoho zklamání, pádů a opětovného vstávání. Dnes je však Jana silnou ženou, která ví, co chce, co může a co stojí za to brát vážně a řešit.

Co je tedy dnes tvou hlavní pracovní náplní Jani?

Cítím to tak, že je to mé malování. Vlastně mám pocit, že malování bylo mou náplní již od dětství, ale poměrně nedávno se z něj stala opravdu i má práce.  I když já vlastně říkám, že nepracuji. Práce je spíše vše okolo. Příprava výstav, komunikace, plánování. Bez toho to prostě nejde. Já považuji dny, kdy netvořím, za ztracené i z toho důvodu, že výtvarná činnost je relaxací i pro mne.

Mimo malování se věnuješ ale také výkladům z karet. Jak ses dostala k tomuto?

Vykládám karty už 30 let, vlastně se to u mě vyvinulo velice přirozeně. Obdiv k lidem, kteří to dělají a mohou pomoci. A také zvědavost a pocit, že vnímám něco, co není úplně běžné. A na své cestě v průběhu let jsem potkávala učitele, cesty se někdy spojují ve chvílích, kdy to člověk potřebuje. Dlouho jsem vykládala jen pro přátele, ale vliv karet přecházel do mé tvorby. Jak vyjádřit něco, co je prostě nesdělitelné. To dokáže umění, ne jen malování, ale třeba i hudba a tanec. A vlastně všichni lidé, kteří dělají to, pro co jsou určeni, pracují s energií. Šíří do světa své umění a pomáhají. Neplatí to jen o umělcích, ale o lidech v různých oborech.

Kdy jsi v sobě objevila dar porozumění, vnímání nebo vidění lidských osudů v kartách, a kdy přišlo uvědomění si, že i tvé obrazy nesou něco víc?

Vnímání a vidění lidských osudů u mě prvotně vůbec nesouvisí s kartami.  Začalo to v dětství. Mívala jsem vize a dost přesně jsem dokázala odhadnout vývoj dění, třeba v rodině. Možná je to zvláštní, nikdo to neviděl, ale já prostě tak nějak nezapadala do normálu.

Pak v začátcích, kdy jsem vykládala karty krátký čas, jsem měla občas tíživý pocit z lidí okolo sebe. Bylo těžké nebrat si problémy, nemoci a další starosti osobně. Ale po delším čase, jsem se naučila pracovat se svou energií, neplýtvat s ní na zbytečné věci, ale přesto ji dávat a vyzařovat tak, abych se „nevysála“. Mnohdy totiž řešíme i věci, které jsou neřešitelné, a tím se vyčerpáváme. Vlastně jde o to, jak žít co nejkrásněji. Myslím, že i výklady by měly být takové. Mají pomoci. Některé věci je potřeba říci, ale je důležité zvolit dobrý způsob. A to nebývá někdy úplně jednoduché.

Nakonec ale svou roli vnímám spíše tak, že jsem jen prostředníkem, který věci, které jsou v osudu, řekne nahlas. Každý nosíme svůj osud v sobě. Nemyslím, že by byl úplně neměnný, ale jsou zkušenosti, které si lidé někdy potřebují odžít na cestě k moudrosti. A tato moje cesta zasahuje i do tvorby.

Vlastně bych mohla říci, jsem obyčejná malířka, která miluje to, co dělá, ale mnohdy mám pocit, že přichází pomoc zvenčí. Stav, ve kterém maluji, by se mohl nazvat meditací. Když obraz dokončím, chodím se dívat, obdivovat ho. Protože se mi zdá, že je tam něco více.

 

Ty jsi dnes dokázala tato dvě odvětví spojit, a každoročně vytváříš kalendáře z mandal, ve kterých je i výklad pro každý měsíc. Zároveň jsi vytvořila mandalové karty a další věci. Pověz nám něco o nich.

Kalendáře vznikají dva, jeden je průřez tvorbou za poslední rok, tam jsou obrazy, které v tu chvíli považuji za nejkrásnější. A pak je kalendář s mandalami. Zpracovávám je v počítači ve chvílích, kdy jsem v zahraničí.  Je v nich výklad na každý měsíc. Ale cítím, že vykládat pro hodně lidí současně vlastně nejde. Takže se spíše snažím zachytit energii konkrétního měsíce, říci a doporučit čemu se věnovat více a na co si třeba dát pozor. Také určitě znáte, že někdy se vám daří vše a někdy je vše tak trochu ve stagnaci.

Většinou pracuješ na konkrétní zakázce nebo tvoříš a pak teprve tvá díla hledají majitele?

Tvořím zakázky a i svou vlastní tvorbu, někdy mám některé obrazy v myšlenkách hodně dlouho. Maluji zakázky i své nápady průběžně. Tak, jak to přichází. Na zakázkách mám ráda to, že namaluji obrazy, které by jinak nevznikly, a také mě to posouvá, protože zakázky bývají někdy opravdu výzvou.

Mimo svou práci je tu stále i tvoje rodina a děti. Nicméně změna v tvém životě přišla se vším všudy, a ty dnes žiješ napůl v České republice a napůl v Egyptě. Prozradíš nám, co tě vedlo k tomuto rozhodnutí, a jak tedy dnes vypadá tvůj život?

Je to zvláštní, když se nad tím zamyslím, musím se smát. Jedna výborná kartářka mi před lety řekla, že budu žít v zahraničí. Nevěřila jsem, měla jsem jiné starosti, nikdy jsem nikam necestovala a ani se nedomluvila žádnou cizí řečí. Mám pocit, že svůj vlastní život nemůžeme řídit, určitě se to netýká jen mě. Prostě to přišlo, v Egyptě jsem objevila svůj druhý domov. Úžasná, zvláštní, ale také velice tvrdá země s nesmírnou energií. Právě to, co jsem možná potřebovala. Tak nějak to vychází skoro půl napůl, půl roku v Čechách a půl roku tam.

Tady mám děti, které jsou už dospělé a opravdu úžasné, a tam jsem se vdala. Vnímám to tak, že je to složité, ale také více miluji svůj život. Dokonce Čechy jsem začala vnímat jako velmi krásnou zemi.  A Egypt, mám ho možnost poznávat lépe, než většina lidí co tam jede na dovolenou. Nádherné památky, moře, mnoho kontrastů. Jiná mentalita a životní styl. Možná jsem se naučila nebrat se zase až tak vážně. A nakonec tvořím tady i tam. Dokonce tam i maluji a doufám, že brzy uskutečním výstavu třeba v Káhiře. No uvidím, protože tam čas plyne trošku jiným tempem. 

Blížíme se ke konci našeho rozhovoru a tak je čas, představit vám slibované NĚCO VÍC. Pro čtenáře Dobříšska aktuálně totiž chystáme úplnou novinku. Jana kývla na mou nabídku spolupráce, a už od tohoto měsíce se můžete těšit na pravidelné měsíční příspěvky přímo od ní.

Co se v článcích Jany Janouchové budete moci dočíst?

Každého 27. dne v měsíci pro nás Jana připraví výklad na měsíc následující. Ten se ale nebude týkat jednotlivých znamení zvěrokruhu, jak bývá zvykem, ale přímo našeho regionu, místa kde žijeme. Někdy se bude jednat o výklad toho, co nás čeká, někdy se zaměří Jana spíše na rady pro dané období. Záleží na tom, jak to sama bude cítit, na aktuálním dění okolo nás. Navíc ke každému výkladu přidá Jana obrázek mandaly pro dané období.

Jani, pověz nám na závěr dnešního rozhovoru něco o našem regionu, o Dobříši a okolí, o lidech tady… A jak asi budou vypadat tvé výklady?

Každý měsíc se podívám do karet a napíšu, co v nich vidím, pokusím se zaměřit právě jen na toto místo. Víte, když začínám výklad, nikdy dopředu nevím, co se objeví. Myslím, že to, jak to bude, zjistíme, jakmile začneme.

Když jsem se zeptala karet, co mám odpovědět, tak musím napsat, že do konce roku se na Dobříši stane něco, co na docela dlouhou dobu ovlivní život v tomto městě. Bude to dost velká věc, velice dobrá pro budoucnost města. Mnoho lidí bude řešit svou hojnost, budou tam obavy ze stagnace. Tento rok vyřešil mnohé, v roce budoucím se osudy změní, vše bude trošku jednodušší, než doposud. Do konce roku buďte pozorní a opatrní. Máte ještě čas vyřešit věci, které vás nejvíce trápí, vztahové záležitosti. Vánoční čas je pro to vhodný. Tento rok byl rokem zkoušek, příští rok se vydáváme na novou cestu.

První výklad s mandalou Jany Janouchové vyjde už 27. listopadu 2019. 

autor článku: Denisa Havlíčková a Jana Janouchová