Dnes je pátek 29. březen, svátek má Taťána.

dobrisskoaktualne.cz/rozhovory

Čekání na dobříšském úřadě lidem zpříjemňují obrazy Petry Bouškové

přidáno: 30. 01. 2023

Slovo dalo slovo a díky aktivitě místostarostky města Dobříše Jindřišky Romby se stal vestibul městského úřadu prostorem pro ukázku úžasné tvorby místních výtvarníků. První malířkou, která nabídku malé výstavy přijala a úřadu propůjčila své obrazy je Mgr. Petra Bouška Kvapilová.

V Dobříši žije mnoho výtvarníků a umělců, kteří vystavují v širokém okolí i daleko po celé České republice, ale ve svém městě mají jen omezené možnosti své práce ukázat. To se nyní díky iniciativě místostarostky Jindřišky Romby mění. Vstřícní výtvarníci totiž zapůjčením svých děl oživí vestibul Městského úřadu Dobříš.

„První vystavující malířkou je Petra Bouška Kvapilová, kterou já osobně považuji za jakousi patronku projektu, protože právě ona byla tím prvním impulsem k tomuto projektu,“ říká místostarostka Jindřiška Romba a přidává své poděkování pro další pomocníky, kteří s instalací obrazů pomáhali: „Ráda bych také touto cestou poděkovala zručným ,ochotníkům´ Miloši Novotnému a Pavlu Kožíškovi, kteří s trpělivostí mužům vlastní vše podle našich představ instalovali.“

Občané města a další klienti úřadu si tak nyní mohou čekání na vyřízení svých potřebných záležitostí zpříjemnit pohledem na nádherná malířská díla Petry Bouška Kvapilové, která své obrazy městu ráda propůjčila a doufá, že nejen její výstava, ale i další následující ukázky děl jejích kolegů, budou mít u návštěvníků úřadu i jeho zaměstnanců pozitivní ohlasy.

A právě při instalaci obrazů tato dobříšská výtvarnice prozradila něco více o sobě samotné, o svých obrazech, tvorbě, snech i plánech.

Výtvarnice Petra Bouška Kvapilová tvrdí, že: „UMĚNÍ může uklidňovat, ale více by mělo vzrušovat, aktivovat mysl, podněcovat k novým názorům, pohledům a souvislostem.“

Petro, od kdy vlastně malujete?

Já maluji asi od malička. Vždycky jsem ráda malovala. Úplně původně jsem ale začala s keramikou.

Jako malá holka jsem s rodiči navštívila veletrh s ukázkou tradičních lidových řemesel. Tehdy si mě tam na klín ke keramickému kruhu vzal jeden řemeslník a já s ním vytvořila své první dílo. Právě tehdy jsem si řekla, že je to úplně božské, a šla jsem si za tím, že tohle je přesně to, co chci dělat. V každém potoce jsem pak hledala kousky jílu a dělala z nich nejrůznější sochy. Líbilo se mi, že na rozdíl od hudby, která odezní, věci z keramiky vydrží věky!

Pak jsem vystudovala keramickou školu v Bechyni a následně nastoupila na vysokou školu pedagogickou, obor čeština a výtvarka. Teprve tam jsem začala více malovat na plátno a dřevo. Tak začaly vznikat mé první obrazy.

Jakou technikou dnes malujete?

Já maluji takovou trochu zvláštní metodou. Přeci jen jsem keramička a miluju se v něčem se patlat. Mé obrazy jsou reliéfní a vznikají tak, že na plátno nebo dřevo natáhnou takovou speciální pastu a dále vrstvím reliéfní hmotu, kterou následně přetřu speciální barvou. Pak už maluji akrylem a někdy vkládám do obrazů i kousky pravého zlata.

Petro, kde berete inspiraci pro své obrazy?

Vždycky říkám, že to mám hrozně jednoduché. Mně se totiž obrazy doslova zdají. Kolikrát mám sen, ve kterém přesně vidím, jak má obraz vypadat a jaké má mít barvy. Hodně často vidím obrazy v takovém tom polospánku. Má to ale i své nevýhody… Když se vzbudím, ne vždycky vím, co přesně jsem viděla, takže kolikrát se v noci proberu a jdu si udělat alespoň třeba skicu.

Jak dlouho takový obraz malujete?

To je hodně specifické. Některý obraz je opravdu rychlovka a mám ho hotový třeba za čtyři noci. Jindy je to práce i na několik měsíců. To jsou většinou obrazy na zakázku, které musí mít nějakou podobu, formu, konkrétní rysy. To je pro mě na práci mnohem náročnější. Ty, které jdou tak jako ze mě a já je vidím, vznikají poměrně rychle.

A jaké obrazy malujete na zakázku?

Třeba můj poslední obraz, byl portrét múzy skladatele Leoše Janáčka Kamily Stösslové, který jsem malovala akrylem přímo na dřevo. Její obraz jsem malovala jen podle jedné staré fotografie k příležitosti slavnostního odhalovaní pamětní desky na domě v Písku. 

Na zakázku jsem malovala také obraz sv. Tekly pro dobříšský morový sloup. Právě tento obraz považuji za jeden ze svých výtvarných úspěchů.

Petro, máte nějaký výtvarnický sen?

Mám strašně moc snů. Hlavně bych chtěla vystavovat všude, kde je to jen trochu možné a kde se dá. Mám velkou radost, že se daří výstavy mých obrazů organizovat po celé České republice. Několik mých obrazů se tak dostalo i do soukromých sbírek v Německu a jeden obraz mám dokonce až v Peru.

Aktuálně připravuji dvě výstavy v Berlíně, což budou mé první zahraniční a moc se na ně těším. No a možná se podaří Švédsko. Právě tam totiž pojedu ukázat portrét Kamily Stösslové jejímu poslednímu žijícímu potomkovi. Pokud se tam obraz bude líbit a tamní galerie projeví zájem o mou práci, nebudu ani chvilku váhat, protože to je teď můj velký sen.

Dokázala byste říct, kolik obrazů už jste namalovala?

Upřímně to přesně spočítané nemám, ale zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlela, trochu jsem počítala a 100 jich bylo určitě.

Který obraz byl váš největší a který máte nejraději?

Můj největší obraz byl opravdu obrovský a bylo to dílo, které jsem malovala společně se svým mistrem Anatolijem Ključinskijm, který tady na Dobříši dlouho žil. Je to světově uznávaný mistr, který je známý spíše v zahraničí než u nás. Docházela jsem se k němu učit. Ukázal mi spoustu zajímavých a nových technik a společně jsme pak v roce 2019 měli velkou výstavu v dobříšském kulturním domě. Pro ni jsme společně namalovali obraz, který byl velký asi tak jako já.

A jeden z mých nejoblíbenějších obrazů můžete vidět právě i na aktuální výstavě ve vestibulu dobříšské radnice. Jmenuje se Hra a je to obraz, který jsem přemalovávala. Mám ráda jeho aktuální verzi i tu původní a je se mnou asi tak nějak spjatý. Sice ho mám naceněný, ale asi bych ho vlastně ani prodat nechtěla. Navíc je obrovsky těžký a na každé výstavě mi spadne, tak uvidíme, jestli spadne i tady na úřadě. Jinak ale své nejoblíbenější obrazy vůbec nevystavuji. Taková díla visí buď u mě doma nebo v domech mé rodiny.

Obrazy Petry Bouška Kvapilové můžete ve vestibulu dobříšské radnice obdivovat až do konce února a samozřejmě pokud budete mít zájem, můžete si některý z nich i zakoupit. Jak Petra zmínila v našem krátkém rozhovoru, maluje obrazy i na zakázku, nicméně času na takové malování má velmi málo. Tak jako asi každý umělec i Petra miluje tvořit podle svého a za příležitost ukázat svá díla přímo v Dobříši je velmi vděčná.

„Chtěla bych mockrát poděkovat Jindřišce Rombě, že mi umožnila v Dobříši a přímo v jeho centru vystavovat. Myslím si, že je to skvělá příležitost pro všechny místní umělce z našeho města, kteří jsou tady tak trochu zapomenutí a samotní Dobříšáci o nás moc neví. Mně osobně je pak kolikrát líto, že vystavuji na druhém konci republiky a ne doma. Velmi si tedy vážím této možnosti a těším se na další výstavy mých kolegů,“ dodává malířka Petra Bouška Kvapilová, která se stala jakousi patronkou malých výstav v budově dobříšské radnice.

Velkou radost z první realizované výstavy a zájmu dalších umělců z Dobříše má samozřejmě i paní místostarostka: „Třeba tady objevíme novodobého Picassa. Nebylo by to báječné. Po Petře jsme oslovili za úřad dalších téměř 30 umělců, které máme v databázi. A několik již pozitivně zareagovalo. Prostor bychom chtěli dát i dalším zájemcům. Ti se mohou pro další informace obracet na moji e-mailovou adresu romba@mestodobris.cz.“

autor článku: Denisa Havlíčková