Dnes je čtvrtek 28. březen, svátek má Soňa,
je Den učitelů v ČR.

dobrisskoaktualne.cz/rozhovory

Stanislav Vacek: Hledím spíše do budoucnosti, než bych pátral v minulosti

přidáno: 11. 05. 2015

Stanislav Vacek se v politické branži pohybuje mnoho let. Kde ovšem bere sílu a energii pro úřadování? Kdo stojí po jeho boku v osobním životě? Co je pro něj v životě nejdůležitější a jaké má životní sny?

Stanislav Vacek je stálý v politické branži města Dobříše, v několika volebních obdobích působil jako starosta či místostarosta. Svou funkci opět převzal na podzim loňského roku po 12 letech. Dobříšští obyvatelé znají současného starostu velmi dobře z radnice. Kde ovšem bere sílu a energii pro úřadování? Co je pro něj v životě nejdůležitější, jaké má životní sny a jaká žena stojí po jeho boku? Přečtěte si o osobním životě našeho starosty.

Jak jste se sžil s funkcí starosty?

Starostou Dobříše jsem byl v minulosti zvolen po dvě volební období 1994 – 1998 a 1998 – 2002. Také jsem od září 2003 do prosince 2004 a v letech 2006 – 2010 působil ve vedení města jako neuvolněný místostarosta. Od roku 1994 dosud jsem opakovaně dostával důvěru občanů a byl zvolen zastupitelem města. Jak je vidět z tohoto výčtu, nebylo pro mě to, že jsem se stal po dvanácti letech opět starostou, velkým šokem a dost dobře jsem věděl, co mě na radnici čeká. Hlavně předchozí čtyři roky, kdy jsem byl s několika dalšími kolegy opozičním zastupitelem, mě utvrdily v tom, že je třeba hodně změnit. Návrh na kandidaturu jsem proto přijal s pocitem velké odpovědností, ale zároveň i jako výzvu.

Jste rodilý "Dobříšák"?

Narodil jsem se v Dobříši před více než 62 lety, prožil rušné dětství a dospívání, na Dobříši absolvoval základní školu a střední školu (dříve SVVŠ, dnes Gymnázium Karla Čapka). Na Dobříši jsem nepřetržitě bydlel do svých 26 let. Potom jsem po nějakou dobu působil nedaleko Dobříše jako učitel základní školy v Dublovicích, učitel a později ředitel školy v Nové Vsi pod Pleší. Dobříš jsem i tehdy při každé příležitosti navštěvoval, jezdil za rodiči, bratrem a jeho rodinou a samozřejmě za kamarády – třeba na populární fotbálek na Orlovně. Na Dobříš mě to vždycky táhlo zpátky a tak jsem uvítal jednu z posledních příležitostí a pustil se do svépomocné výstavby družstevního bytu, kde bydlím dodnes.

Co se Vám na Dobříši líbí a naopak, co si myslíte, že je zde špatně? V čem Vám přijde Dobříš jedinečná, ojedinělá?

Dobříš má vynikající „strategickou“ polohu v těsné blízkosti Prahy a přitom je prakticky uprostřed přírody. Je škoda, že si město nezachovalo svůj původní charakter, který pamatuji ze svého dětství, a byly sem uměle implantovány stavby, které do města vyloženě nezapadly. Tím myslím zejména výškové budovy. Líbí se mi množství zeleně i zlepšující se péče o životní prostředí ve městě i jeho okolí. Naopak velmi kritická je situace ohledně dopravy a systému parkování. Se svými kolegy se snažíme změnit dopravní režim tak, aby těžká doprava neprojížděla centrem města, vymýšlíme zjednodušení frekventovaných dopravních uzlů s využitím kruhových objezdů a připravujeme i výraznou změnu systému parkování v centru města s možností bezplatného parkování po určitou omezenou dobu. My návštěvníky v centru města chceme udržet, ne je z města vytlačovat. Významným a jedinečným turistickým cílem je dobříšský zámek, s jehož vlastníky i správcem město tradičně dobře spolupracuje. Chceme také využít polohy města v centru mikroregionu a prostřednictvím nově vybudovaného informačního střediska zprostředkovat návštěvníkům všechny turistické cíle v Dobříši i blízkém okolí, třeba i formou integrovaného vstupného.

Co jste vystudoval za školu?

Po absolvování základní školy jsem vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Dobříši. Svoje vzdělání jsem si poté doplnil druhou maturitou na Střední ekonomické škole v Praze, oborem všeobecná ekonomika a ve studiu pokračoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, které jsem ukončil v roce 1978. Později, v době působení ve funkci starosty, jsem ještě dva roky studoval v mimořádném studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

Pracoval jste vždy v oblasti politiky nebo jste se pohyboval i jiným profesním směrem?

Svůj profesní život jsem spojil s učitelským povoláním. Tato profese mi přirostla k srdci a opravdu nerad jsem ji opouštěl, a to jak před 20 lety, tak i loni na podzim. Věřte, že ani tehdy ani nyní nebylo loučení s „mými dětmi“ jednoduché a neobešlo se bez slziček. S bývalými kolegy i dětmi jsem v kontaktu a vyšetřím-li chvilku času, rád je navštívím.

Jak jste se dostal k politice a nelitujete někdy tohoto rozhodnutí?

Do komunální politiky jsem se dostal v roce 1994, kdy mě oslovil tehdejší poslanec PS PČR a předseda místní organizace ČSSD s nabídkou kandidovat jako nezávislý na jejich kandidátce. Nabídku jsem po delším rozhodování přijal a hodlal svoje zkušenosti uplatnit v některé z komisí rady města. Vše nakonec dopadlo jinak, byl jsem zvolen zastupitelem a potom i starostou. Je pravda, že jsem se cítil být víc nezávislým a „nevoněly“ mi některé stranické praktiky, proto jsem ve všech dalších komunálních volbách kandidoval výhradně na nezávislých kandidátkách a snažil se, spolu se svými kolegy, pracovat důsledně ve prospěch města, bez ohledu na to, za kterou z volebních stran je zastupitel, se kterým se na spolupráci shodneme, zvolen. 

Prozraďte nám, co byste ve svém životě změnil?

Myslím, že bych neměnil v zásadě nic. To, co se v mém životě odehrálo, ať už příjemného nebo i horšího, bylo důsledkem celé řady dalších navzájem se ovlivňujících dějů. Prostě, mělo to tak být. Jsem člověk, který hledí spíš do budoucnosti, než pátrá v minulosti – tu chápu jen jako školu života, která mi měla ukázat správný směr.

Máte děti a manželku? Co rád děláte ve svém volném čase?

Jsem už dva roky vdovec. Mám dvě děti, dceru a syna. Syn je profesionální hasič, dcera lékařka. Mám celkem tři vnoučátka od 12 do 1 roku. Nejvíc času trávím s nejmladším vnoučkem Míšou, který je pro mě velkým povzbuzením a neustálou inspirací, stejně jako moje přítelkyně Jitka, se kterou rádi cestujeme, chodíme do přírody a navštěvujeme kulturní akce. Rád jezdím na kole, v zimě na běžkách, rád si zahraji rekreačně (ale pravidelně) tenis nebo nohejbal. Dříve jsem hrál aktivně a rekreačně kopanou, ale po komplikovaném poranění kolenních vazů jsem tuto aktivitu už opustil.

Máte ještě nějaké své životní sny, které byste si chtěl splnit?

Nemám žádná zvláštní přání, kromě těch obvyklých. Především je důležité, aby sloužilo zdraví, a to nejen mě, ale také mým nejbližším. Vím, proč si to přát, hlavně po komplikacích, které mi způsobilo původně banální virové onemocnění před necelými šesti lety a pocitu bezmoci, který jsem zažíval při dlouhodobém onemocnění mojí manželky. Rád bych se podíval na některá místa u nás i ve světě, která mě lákají, ale nebudu se trápit, když je všechna nenavštívím. Říká se, že někdy je lepší o létání snít, než létat...

autor článku: Kamila Paulová