Dnes je sobota 19. září, svátek má Zita.

Rozhovory

Tereza Fulínová: Je čas, abychom se postarali o kvalitu zdravotní péče

přidáno: 11. 06. 2015

Tereza Fulínová je nejen zubní lékařka, ale také prvním obdobím zastupitelka města Dobříš. V oblasti sociální a zdravotní by ráda zlepšila možnosti a kvalitu dobříšského zdravotnictví.

Žijete v Dobříši celý svůj život?

Ano, v Dobříši jsem se narodila, chodila do školky, na 1. stupeň základní školy a na osmileté gymnázium. Pak jsem strávila 5 let na Univerzitě Karlově – lékařské fakultě v Hradci Králové a pak zase zpátky na Dobříš.

Kde vidíte přednosti v našem městě Dobříš?

Mám ráda, jak je Dobříš blízko Prahy a přitom dostatečně daleko, abychom měli všude kolem nádhernou přírodu a klid. Je to město, kde každý zná každého a všude narazíte na nějaké známé. Myslím si, že v Dobříši je i celkem dobré kulturní vyžití, i když všude je prostor pro zlepšení. Zdá se mi, že Dobříš na posledních pár let ustrnula ve svém rozvoji na mrtvém bodě a spousta věcí, které jsme tu měli rádi zchátrala – např. sportovní hala, zimní stadion, o koupání v Papeži si také můžeme už jen nechat zdát, což je veliká škoda. Pamatuji si jako malá, jak jsem se tam chodila koupat s dědou a jsou to opravdu krásné vzpomínky...

Máte nějaké své oblíbené místo v Dobříši, kde Vás mohou potkat i Vaši příznivci?

Dobříš mám ráda celou, nejde říct, že bych měla jedno oblíbené místo. Poslední dobou dost podnikám pěší výlety po Dobříši a poznávám okolí. Ráda ale jdu s pejskem na procházku i do anglického parku a cestou zpátky se většinou stavíme na jedno pivo v Kočce, kde mě vždycky odchytí někdo z kamarádů.

Jak jste se dostala k politické kariéře?

Byla to víceméně náhoda. Sice mě vždycky zajímalo, co se v našem městě děje, ale nikdy mě nenapadlo, že se ze mě stane politik. Když mě oslovil kamarádčin tatínek, zda bych se nechtěla přidat ke kampani ANO, souhlasila jsem. Osud tomu chtěl, že mě voliči zvolili a jsem za to velice ráda. Jsem velmi vděčná za svěřenou důvěru a budu se snažit, seč mi budou síly stačit, abych ji nezklamala a ještě předčila očekávání.

Čeho by jste chtěla ve své zastupitelské funkci především dosáhnout?

Jsem členem komise pro oblast sociální a zdravotní, to tak trochu určuje pole mého působení. Je už za pět minut dvanáct, abychom dali do kupy Zdravotní středisko a začali se starat o kvalitu zdravotní péče v Dobříši. Z pozice zubní lékařky mi přijde také velmi důležitá otázka udržitelnosti zubní péče v Dobříši. Stávající zubaři – promiňte mi ten termín – již dosluhují a zubní péče nebude pokryta, až odejdou do důchodu. Myslím si, že to je velké téma k zamyšlení. Již jednám s jednou svou známou, která by měla zájem si v Dobříši otevřít praxi. Musí se však doladit spousta ne tak nevýznamných maličkostí.

Máte nějaké své záliby, na které si vždy uděláte čas?

Mám zálib kopec! Ráda sportuji, věnuji se svému psu, maluji, věnuji se přátelům. Ráda si zajdu na výstavu, koncert nebo do divadla. Jsem velkým fanouškem Kuklík tyjátru a Divadelního spolku Dehet, jejich představení si nenechám ujít. Poslední dobou mě také velmi baví jízda na koni. Mým velkým koníčkem je však cestování. Nejbližší dovolená bude v Miláně, pak jsou v plánu nejspíše rafty na Slovinsku a v létě západní Amerika nebo 3-týdenní tour po Španělsku. Kdo ví? Nechávám si možnosti otevřené. Velice ráda cestuji! Nejexotičtější destinace, které jsem navštívila, byly asi Kambodža a Thajsko. Ráda bych se také podívala do Austrálie a na Kubu. Ale je tolik míst, která je ještě potřeba navštívit...

Máte nějaké své  osobní „motto“?

Asi žádné určité motto nemám, ale asi by můj pohled na život mohlo vystihovat: „Když mi život naděluje citróny, koupím si tequillu.“ Na všem je nutné hledat to pozitivní.

Máte nějaké své sny, které by jste si chtěla splnit?

Sny si plním průběžně. A myslím si, že by to tak měl dělat každý. Na co čekat? Až budem jednou staří a nemohoucí? Největší sen, co mě teď čeká, je tandemový seskok padákem. Už je koupený, zbývá jen doladit datum. V budoucnu se chystám také si splnit plavání s delfíny. S mým strachem z ryb to ale bude chtít hodně přemáhání, i když delfín není ryba, bude to pro mě velká osobní výzva. Ale člověk by měl posouvat své hranice, jen tak neustrne na mrtvém bodě.

autor článku: Kamila Paulová