Dnes je pátek 20. červenec, svátek má Ilja,
je Mezinárodní den šachu.

Rozhovory
Menubox
Restbox

Rozhovor nejen o práci v pokladně, ale také o vnímání dobříšského fotbalu

přidáno: 17. 06. 2018

Vy, diváci, co chodíte pravidelně na dobříšský fotbal, se u vchodu již nějaký ten rok setkáváte s paní Danutou Safínovou a s panem Karlem Kadlecem. Před posledními zápasy této sezony s nimi pan Radim Weber pohovořil nejen o práci v pokladně ale i obecně o fotbalu.

Karel Kadlec:

Co říkáš posledním výsledkům našeho A-týmu a vůbec jakou vidíš perspektivu divizní soutěže na Dobříši?

Já to můžu posuzovat pouze z pohledu druhé půle, protože od pokladny toho moc nevidím. Pravda je, že v posledním utkání s Hořovickem zahráli kluci velmi dobře a v návaznosti na sérii tří vítězství je vidět, že kluci šli do sebe a bojují. Mrzí mne, že skončil Jiří Rychlík a je velká škoda, že je zraněný Filip Dort. Tyhle dva zkušení nám podle mého názoru chybí. Věřím, že v té vyrovnané tabulce udrží divizní soutěž i pro příští rok a že se můžeme dál těšit na hezké zápasy. Jak pozoruji, hráči vytvořili dobrou partu, a to je jeden ze základů úspěchu. Samozřejmě že bych byl rád, aby se hrála dál v Dobříši divize, ale krajský přebor je také dobrá soutěž. Bude potřeba vychovat v dorostu některé hráče, kteří by pak později drželi dobrou úroveň dobříšského fotbalu.

Jak ses dostal k fotbalu a na které spoluhráče nejraději vzpomínáš?

Vyrůstal jsem na vesnici a kopání do „mičudy“, to byla jediná zábava pro nás kluky. V mládežnických kategoriích jsem soutěžně začal hrát v Mníšku pod Brdy. Mezi dospělými jsem několik sezon hrál v Nové Vsi pod Pleší a pak jsem již kopal v Dobříši, převážně za B-tým. Tehdy tam působily dobříšské fotbalové legendy jako Kamil Soukup, Karel Máša, František Hemrák a vzpomenu si i na další hráče Václav Šrain nejst., Bohouš Kindl,  Míra Lener a mnoho dalších. Bylo jich hodně.

Vím, že jsi pak působil u mládeže. Co mi o tom řekneš?

S Josefem Krákorou jsem jako vedoucí působil od mladších žáků. Za největší úspěch považuji, že jsme se dostali až do kvalifikace o postup do II.ligy, kde jsme nakonec jen těsně nepostoupili po boji s týmy UD Příbram a BS Vlašim. Pepík vychoval hodně hráčů. Můžu jmenovat Václava a Martina Šrainovi, Roberta Skálu, Romana Vojče, Ádu Bakose i mého syna Karla a mnoho dalších.

Pak už jsi začínal s vybíráním vstupného?

To ještě ne. Dělal jsem i vedoucího mužstva dospělých, který tehdy působil v krajském přeboru a rok jsem byl i členem výboru fotbalového klubu. V pokladně jsem začínal později s pani Evou Havlíkovou.

Co se ti líbí a naopak nelíbí na práci pokladníka?

U pokladny se potkávám s fanoušky, s kterými si rád popovídám, sem tam potkávám i bývalé internacionály, kteří na stará kolena působí v některých týmech. Co se mi nelíbí? Je to přístup některých diváků, kteří se snaží různým způsobem vyhnout zaplacení vstupného. Například tvrdí, že jdou pouze do restaurace na pivo a podobně. Myslím, že by tomu mohlo zabránit, kdyby se vyvěsila tabule, že hodinu před zápasem musí všichni platit a na pivo to nemají daleko někam jinam. Třeba do Modré Kočky.

Co by jsi chtěl na závěr popřát našim hráčům a fanouškům?

Už jsem to řekl v úvodu. Byl bych rád, aby se tu hrál dobrý fotbal, chodilo hodně diváků, které by fotbal bavil. Takový fotbal jim přeji.

 

A jak to vidí Danuta Safínová?

O fotbal jsem se v dětství nezajímala především proto, že pocházím z polské strany Krkonoš, a tak jsem hodně lyžovala. K fotbalu jsem se dostala až v Dobříši, kde je můj manžel Jirka velkým fanouškem klubu. Jezdíme spolu často i na venkovní zápasy, takže poznávám krajinu, kulturní památky a samozřejmě hlavně fotbalová hřiště jiných klubů. Jelikož fotbalu příliš nerozumím, tak mě baví poslouchat „odborné“ rozhovory fanoušků, když se hádají například, zda byla či nebyla penalta a podobně. Nelíbí se mi, když se hraje záludně a dojde ke zranění. Dost se mnou otřáslo zranění Odry Puchmajera v Hořovicích. Jinak se mi líbí, že se areál dobříského stadionu postupně vylepšuje. Pamatuji ještě pískové hřiště tam, kde je dnešní umělá plocha. Hezké je i dětské hřiště a vybudováním nové šatny se zlepší i vybavenost kabin.

Práce v pokladně mě baví, protože si i ráda popovídám s fanoušky. Většina z nich je rozumná a bez problému zaplatí. Jak už řekl Karel Kadlec, najdou se i tací, kteří hledají výmluvy, aby nemuseli platit vstupné. Například někteří hostující návštěvníci tvrdí, že se u nich neplatí nebo se platí méně. Nebo se vydávají za různé funkcionáře. Někteří čekají, až skončí první poločas, aby mohli jít zadarmo. Co z toho fotbalu mají? Vždyť vstupné není nijak drahé. Dobříšským fotbalistům přeji, aby hodně vyhrávali a hlavně aby jim sloužilo zdraví a nezranili se.

autor článku: Radim Weber