Dnes je pátek 24. listopad, svátek má Kateřina,
je Mezinárodní den bez nákupů.

Rozhovory na Dobříšsku aktuálně

Michal Pernica: z lesní samoty do Dobříše

přidáno: 04. 06. 2017

Kdybych měla Ing. Michala Pernicu, ředitele lesů Colloredo Mansfeld personifikovat jako strom, napadá mne vzrostlý dub. Takový, co se sází na okraj smrkového lesa jako strážce. Jasný pohled, široký úsměv, pevná chůze i názor.

Michale, existuje něco, co tě spolehlivě rozhodí nebo jsi pořád taková klidná síla:-) ?

Já bych se tedy za klidnou sílu moc nepovažoval, jsem spíš založením cholerik, ale jak vidím, daří se mi to skrývat. Co mne ale opravdu rozhodí a dlouho ve mě zůstává, je lidská zlost a závist a s tím spojené intriky!

Na Dobříši žiješ třetím rokem, nedávno se Ti narodila třetí dcerka…číslo tři bude Tvoje šťastné číslo…

Musím Tě trochu poopravit – čas strašně letí a je to už rok čtvrtý. Každopádně na té trojce možná něco bude, neboť tohle je mé třetí zaměstnání a třetí bydliště a jak už jsi řekla, letos se nám narodilo třetí dítě, takže trojka asi opravdu bude moje šťastné číslo.

Jak sis Ty a Tvoje rodina na Dobříš a město zvykala…vím, že jste předtím žili na Svitavsku skutečně „na samotě u lesa“…

No musím říci, že bydlení „na samotě“ bylo úžasné a naprosto mi vyhovovalo. Bydleli jsme v hájence vedle obory, takže podzim začínal troubením jelenů, kdy jsme z balkonu mohli pozorovat boje kapitálních jelenů o laně, pak následovala daňčí říje, kdy se hlavně návštěvy divily, kde jsou ty žáby, co slyší. A když se přidali i jeleni sika se svým pískáním, tak to byl úžasný koncert.  Samozřejmě v zimě to bylo horší, špatná doprava, problém jak s dětmi do školky apod. Ale užili jsme si to. Dobříš je zase něco jiného, příjemné město s krásnou dominantou dobříšského zámku a krásnou brdskou přírodou. Musím přiznat, že po 8 letech strávených na samotě to ale byl pro nás šok, se kterým se hlavně já a starší syn ztěžka vyrovnáváme, ale už jsme si snad zvykli a začali jsme naplno využívat výhod „městského života“.

Co všechno Tvá práce obnáší a o kolik hektarů lesa a pozemků se staráš, popř. čeho bys rád ve své práci a ve svém angažmá dosáhl…

Naše společnost má jako hlavní úkol spravovat majetek pana Dipl. Ing. Jeroma Colloredo-Mannsfelda, což zahrnuje 17 000 ha lesních porostů, cca 460 ha rybníků, asi 800 ha zemědělských a ostatních ploch. K tomu patří dobříšský zámek, který řídí kolega Pavel Krejcárek a dalších asi 350 nemovitostí, takže se opravdu máme co ohánět. Moje cíle jsou jasné – dovést firmu do stavu, jak říká pan Colloredo, aby byla nejlepší na světě! Samozřejmě ve svém oboru. Což nevím, jestli se mi podaří, ale každopádně se o to aspoň pokusím.

Diskutovanou lokalitou je prostor parkoviště a náměstíčka před zámkem…počítá se se zrušením parkovacích automatů, jak proběhlo v médiích?

Tak tuhle informaci musím vyvrátit. Město Dobříš má uzavřenou smlouvu s oběma spoluvlastníky, tedy panem Jeromem Colloredo-Mannsfeldem a paní Kristinou Colloredo Mansfeldovou o pronájmu pozemků, které jsou pro město důležité (sportoviště, zelené plochy apod.) a jsou v majetku rodiny. Zmíněná lokalita byla rodině vydána v rámci vypořádání restitucí teprve na začátku letošního roku. I tyto pozemky budou součástí této smlouvy. Bohužel, než se připravil dodatek a než se všechny zúčastněné strany domluvily a dodatek podepsaly, tak vzniklo vakuum a bylo potřeba parkovací automaty vyřadit z provozu. Po zdárném dokončení akce je provoz opět obnoven.

Kde to pracovně drhne a kde to naopak jede jak namazané máslem:-)?

Jako v každé firmě je nejobtížnější práce s lidmi. Ani my nejsme výjimkou. Lesnictví a rybářství jsou poměrně konzervativní obory a v kombinaci s dlouholetým personálem je kolikrát dosti obtížné zavést nové přístupy a procesy hospodaření. Někdy se to podaří rychleji, někdy to jde ztuha, ale hlavní je, že se nám daří to celkově posunovat kupředu.

Jsi vášnivým nimrodem, takže předpokládám, že nejšťastnější jsi v lovecké sezoně, někde pěkně na posedu, daleko od lidí….

Bereš mi slova z úst.  Po celém dni, kdy má člověk plnou hlavu starostí a problémů, oči unavené od monitoru počítače, je pro mě obrovskou vzpruhou sednout si, nebo se projít lesem a zaposlouchat se do jeho zvuků, které mi nikdy nezevšední. Vlastní lov je jen taková třešnička na dortu a spíš znamená další práci s úpravou uloveného kusu a jeho dopravou do chladícího zařízení. Což však k celé myslivosti neodmyslitelně patří.

Máš velmi milou ženu, čím ji spolehlivě uděláš radost?

Moje žena je úžasná! A byť ji moc nechválím, aby nezpychla, tak bez ní bych se nemohl naplno věnovat své práci a koníčkům. Řekl bych, že nejšťastnější je, když si uděláme společný rodinný den a vyrazíme na výlet nebo jsme jen tak spolu doma.

Vloni ses na akci Zámek dětem ujal hlavní role krále, letos si panovníka pohádkové říše naposledy zopakuješ, jak se Ty i Tvoji kluci alias princátka těšíte?

Musím popravdě říci, že jsem z toho měl vloni docela obavy, jak to s klukama zvládneme a snad jsme nezklamali a docela jsme si to užili. Byl jsem překvapen, na jaké úrovni probíhala celá organizace a jaký zájem mezi dětmi a jejich rodiči tato akce měla. Je trochu škoda, že to letos bude naposledy, ale o to více se budu pokoušet si to opět užít!

Počítáš s účastí nejmenší princezničky, protože královský kočárek zatím nikdy nezůstal prázdný?

Kluci už se nemůžou dočkat, až zase oblečou kanýry a volány a tak Andělku o to nemůžeme připravit, byť z toho zatím nemá rozum, ale kdo může říct, že byl jako miminko v královském kočárku vožen po zámku!? :-)

autor článku: Zdeňka Žádníková Volencová a Michal Pernica