Dnes je pátek 24. listopad, svátek má Kateřina,
je Mezinárodní den bez nákupů.

Rozhovory na Dobříšsku aktuálně

Jindřiška Kastnerová: nejen o kultuře v Dobříši

přidáno: 07. 05. 2017

Rozhovor s ředitelkou Kulturního domu nejen o kultuře, ale i o vkusu publika, který se dá tříbit, o Májových slavnostech, nesplněném snu nebo myšlence možného většího propojení se ZUŠ.

Májové slavnosti se blíží, pokolikáté je organizujete a na jaké nejraději vzpomínáte?

Organizuji je spolu s kolegy z kulturního domu a dalšími spolupracovníky vlastně od začátku, od prvního ročníku v roce 2002. Tehdy se město rozhodlo důstojně oslavit 750. výročí města Dobříše. Májové slavnosti se od toho roku konají každoročně a u všech jsem byla. Na které nejraději vzpomínám? Letos budou již šestnácté májovky, takže živý vjem mám určitě z těch posledních ročníků, ale nedá se zapomenout ani na jeden z prvních, kdy konstrukci střechy pódia téměř zlikvidovala květnová průtrž s vydatným krupobitím, nebo na ročník, kdy na náměstí přijel na koni pan Václav Vydra a v historickém automobilu pan Karel Čapek s chotí Olgou Scheinflugovou. Obecně ale vždy ráda vzpomínám na ročníky, kdy se vydaří počasí, vyhýbají se nám technické problémy a program na pódiu naplní celé náměstí spokojenými diváky, kteří bouří a vyžadují si přídavek. Tehdy je jasné, že se lidé baví a i my můžeme být spokojeni. Nezapomenutelná byla v tomto směru vystoupení Michala Hrůzy či Václava Neckáře...

Máte nějaký sen, nebo vizi, kterou byste v Kulturním domě nebo na Májových slavnostech realizovala, ale rozpočet to nedovoluje?

Já chápu slavnosti nejen jako příležitost k setkávání všech generací Dobříšanů, kdy jinak průjezdné náměstí ožije pospolitostí, ale i jako příležitost pro místní školy, oddíly, spolky, organizace a kapely předvést publiku, svým blízkým to, co umí, co je těší a čím se baví. Na tom bych nic neměnila. Vystoupení hostů by mělo být především kulturním zážitkem, který slavnosti korunuje.

Snažím se zvát kvalitní hosty, kteří jsou špičkou naší hudební scény a jejichž kvalita je prověřená především výkony na pódiu, určitě ne mediálním rychlokvašením. Dostát určité úrovni je ale každým rokem těžší, samozřejmě i z důvodu rostoucích nákladů. Vystoupení špičkového interpreta či kapely (zvláště na městských slavnostech) stojí zpravidla hodně přes sto tisíc a s ohledem na výši rozpočtu slavností se tím možný výběr hodně zužuje. Považuji trochu za zázrak, že při vcelku konstantním a nepříliš vysokém rozpočtu slavností se podařilo doposud na májovky získat tolik kvalitních muzikantů a dalších umělců.

Vím ale, že jeden dlouholetý sen se mi bohužel již nesplní, aby na slavnostech zazpívala Věra Špinarová. Je mi opravdu líto, že nás tato Paní zpěvačka opustila tak brzy a tak nečekaně.

Vnímáte za ta léta nějakou proměnu vkusu publika?

Proměnu vkusu až tak zásadně nevnímám. Samozřejmě se léty střídají různé vlivy, styly, ale divák stále vyhledává to, co léty obstálo, co je kvalitní, a to se týká stejně tak hudby, jako divadla nebo literatury…

Vkus je individuální, ale dá se tříbit poznáváním rozmanitostí. Zatímco na slavnosti zveme s ohledem na multigenerační skladbu publika spíše mainstreamové umělce, v kulturáčku se snažíme být odvážnější a dáváme prostor i alternativním a menšinovým hudebním směrům a zajímavým divadelním a filmovým projektům. To považuji za velmi důležité, protože vkus se musí kultivovat a i podle sebe vím, že co se mi nelíbí teď, mě může za pár let nadchnout a obohatit. Důležitá je ta možnost setkání s něčím novým, kvalitním.  Dobříšské publikum kvalitu pozná, má o ni zájem a výkon interpreta či souboru většinou velmi spravedlivě ocení, To je pro mě velmi pozitivní zkušenost, která těší a zavazuje.

Jak se stavíte k myšlence možného většího propojení se ZUŠ, jehož kapacita je nedostačující.

Především předpokládám, že na základě aktuální analýzy současného stavu a odhadu budoucího vývoje proběhne na toto téma širší diskuze, minimálně mezi vedením města a městskými organizacemi, které by mohly nabídnout ZUŠ volné kapacity.

Vnímám a rozumím požadavku vedení ZUŠ na řešení této nepříznivé situace, proto jsem otevřená hledat volné kapacity i v KD, nerada bych ale zažila situaci, kdy budeme vytloukat klín klínem. Jako ředitelka mám i já zodpovědnost za rozvoj svěřené organizace, a proto vnímám tuto myšlenku minimálně ve dvou rovinách: V rovině provozní a v rovině rozpočtové.

Rovina provozní: Kulturní dům má dva sály, 2 učebny a 4 kanceláře. ZUŠ již mnoho let prostory v KD využívá. Výstavní sál pro své školní koncerty a soutěže, společenský pro taneční představení a rockové akce, jedna z kanceláří slouží nastálo pro výuku klavíru. S ohledem na to, že ZUŠ svou činnost vykonává ve všední dny v odpoledních až večerních hodinách, obávám se kolize provozu obou organizací, a to zejména ve společenském sále. Pravidelně zde 3 dny v týdnu (st, čt, ne) zkouší ochotnické soubory. Ve všední dny se zde opakovaně konají zasedání zastupitelstva, schůze vlastníků a bytových družstev, jarní taneční, setkání klubu důchodců, školní akce. Pátky patří koncertům či divadelním představením, které je třeba odpoledne technicky připravit. Výstavní sál je s ohledem na instalovaná výtvarná díla, mnohdy vysoké finanční i umělecké hodnoty, pro širší, resp. školní využití zcela nevhodný. Případné rezervy tudíž vidím u využívání učeben, které nejsou provozem tak zatíženy.

Rovina rozpočtová: Případné užší propojení provozu KD a ZUŠ by nemělo poškodit dosavadní příjmy kulturního střediska, především z pronájmu prostor KD, které jsou součástí jeho rozpočtu. V loňském roce činil příjem z pronájmu prostor KD 400 tisíc korun. Snížení příjmu z této vedlejší činnosti by pro KS znamenalo citelný zásah do rozpočtu organizace a omezení jeho činnosti, resp. snížení kvality kulturní nabídky, která je z těchto prostředků dotována. Aby se zamezilo těmto negativním dopadům, ztráty by měly být organizaci kompenzovány.

Co Vám osobně v životě dělá největší radost?

Zcela určitě jsou to chvíle strávené s celou rodinou. Radost mi dělají i naši čtyřnožci Attila a Mňouk. Život si nedovedu představit bez hudby a knih. Radost mám, když můžu být s přáteli, těší mě setkání s inteligentními, ale neokázalými lidmi. Ráda cestuji a mám ráda jaro v zahradě - první jarní květy, sytou zelenou trávu, sluníčko, a když si chci opravdu udělat radost, jedu k moři, to miluji. Takže nic extra, radosti běžného smrtelníka…

 

Děkujeme za rozhovor

autor článku: Denisa Havlíčková a Jindřiška Kastnerová