Dnes je pátek 14. prosinec, svátek má Lýdie.

zamekdobris.cz/cs/
Menubox
Restbox

Rozhovor se Zdeňkou Žádníkovou: Štěstí přeje statečným a odvážným!

přidáno: 02. 12. 2018

V neděli 16. prosince od 17:00 hod. se na Zámku Dobříš uskuteční Benefiční koncert Nadačního fondu Zdeňky Žádníkové. V letošním roce proběhne ve znamení muzikálových melodií. Při té příležitosti jsme Zdeňku Žádníkovou, jako ostatně každý rok, požádali o tak trochu netypický rozhovor.

Kdybyste se jednou větou měla představit: Kdo jste?  

V tomto životě jsem žena s ryze mužským uvažováním.

Čím se profesně zabýváte?

Od roku 1997 jsem herečkou Dejvického divadla v Praze, zakladatelkou Nadačního fondu Zdeňky Žádníkové v roce 2007, příležitostnou spisovatelkou knih a scénáristkou, moderátorkou a hráčkou na příčnou flétnu. Jsem rovněž maminkou čtyř dětí, a to je multioborová profese sama o sobě.

Co přináší Vaše práce druhým?  

Existuje názor, že umění je věc pomíjivá, s čímž částečně souhlasím, nicméně umění dokáže potěšit duši a nenásilně ji přimět být tady a teď. Myslím, že právě to se nám v Dejvickém divadle daří. Onu údajnou pomíjivost, ohraničenou délkou zážitku či představením, se snažím již 11 let potírat prací našeho Nadačního fondu, kdy měníme vizuální podobu zdravotnických zařízení po celé naší zemi.

Co Vám osobně dělá radost?

Je pátek večer, děti nemají úkoly, hrajeme karty, upíjím červené víno a sleduji tu svou čtyřhlavou milovanou smečku, jak se urputně hlídá, aby snad někdo nepodváděl…

Co pro Vás znamená úspěch?

Umět dlouhodobě docílit stavu rovnováhy mezi rodinou, láskou k muži, láskou k sobě a prací.

Jaké Vaše vlastnosti Vám pomohly k úspěchu?

Pracovitost, nekonfliktnost a schopnost stát si za svým a dodržet vždy slovo.

Co Vás motivuje?

Mám motivaci zřejmě vrozenou.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Letošní rok byl poměrně pracovně náročný, mám za sebou pět premiér, dvě v Dejvickém divadle a tři hudební s panem Jaroslavem Svěceným. Pro podzim jsem si vnitřně vyhlásila stopku novinkám a věnuji se rodině a nadačnímu fondu. Přesněji řečeno, hasím resty.

A prosím vás, neptejte se mě na to, kdy mám čas na sebe a podobné věci. Mě zastaví jen můj muž anebo kamarádi s termínem výletu v diáři.

Lidé narození ve znamení Štíra nemají o něco jen mírný zájem, buď určitou věc přímo nesnášejí, nebo ji doslova uctívají, je to pravda?

Nezbývá mi než souhlasit. Pokud mě něco zaujme nebo se rozhodnu dané oblasti věnovat, pak to má za následek detailní nastudování, popř. intenzivní tréninky nebo zkoušky. Sparingpartneři velmi často odpadají a Štír jede dál napříč časem navzdory fyzickým silám. Padne, až si řekne, že všechno ví anebo umí.

Bývají nekompromisní...

Pokud cítím křivdu, musím se hodně ovládat, abych nereagovala okamžitě, nekompromisně a s konečnou platností.

…nesnášejí zbabělost...

Štěstí přeje statečným a odvážným. Ne vždy se to vyplácí, ale za to dobrodružství života to stojí. Zbabělce lituji, ale pokud mne a moji rodinu tato vlastnost neohrožuje, nevnímám ji jako nepřítele.

…často jsou tajnůstkářští...

Kdo moc povídá, často málo žije.

…rádi se nechají obdivovat...

Jo, jo, svatá pravda. Já osobně jedu na chválu. Nemá cenu zapírat.

…mají soukromé teritorium, které patří jen jim...

Moje teritorium je má duše, místo, stav, čas, myšlení, které je jen výlučně moje a kam pouštím svět jen výjimečně.

...nešetří námahou ani prostředky, aby se lidé dobře bavili...

Jsem vyloženě šťastná, když je u nás doma suši party nebo karneval, spousta lidí, dětí, hudby, smíchu, veselý chaos, který má jméno přátelství.

…Štír je velmi podezřívavý, i když k tomu nemá důvod...

Nazvala bych to spíš prozíravostí. Ne všichni jsou nakloněni právě vám, ne všichni vám přejí, ačkoli vy jim přejete. To je světaběh a nemá cenu ho měnit, jen se snažit to nezhoršovat.

…mají v sobě nepřehlédnutelnou vlídnost a často chápavý soucit s nemocnými či zoufalými.

Pokud si za svou nemoc prokazatelně lidé mohou, nebo se do zoufalé situace dostali díky nefér způsobu života, nelituji je. Jinak vyspělost a kultura země se dá mimo jiné posuzovat podle toho, jak se stará o své staré a nemocné občany. Přemýšlím, jak je na tom naše republika… Je zde spousta nadací a nadačních fondů, to znamená, že je zde spousta ochoty pomáhat.  Náš nadační fond se o to snaží na dětských odděleních nemocnic – letos jsme předali dětskou chirurgii ve FN v Motole, dětské oddělení nemocnice v Břeclavi, dětské popáleninové oddělení v Ostravě a do konce roku stihneme dětský urgentní příjem opět ve FN Motol, kde jsme generálním partnerem.

Nezaměřujeme se ale jen na děti. Máme rozpracované oddělení paliativní péče v nemocnici sv. Karla Boromejského. To je úplně jiný druh maleb, který opět probíhá ve spolupráci se sestrou představenou a zdravotnickým personálem. 

Vaše životní motto?

„Hra v šachy nás učí, abychom nikdy neztráceli odvahu jen proto, že naše současné postavení vypadá tak špatně.“ – Benjamin Franklin. A moje osobní: Dělej, co umíš, s tím, co máš, tam, kde jsi.

Chtěla bych poděkovat všem svým přátelům, kteří mi pomáhají. Ať už s chodem nadačního fondu, který nemá žádné zaměstnance a tím pádem žádné zbytečné finanční náklady, nebo mi prostě převedou děti na fotbal, protože jsem ještě 50 km od Dobříše a nestíhám. Bez nich by to nešlo. Srdečně také zvu 16. prosince na náš koncert do Zrcadlového sálu dobříšského zámku. Zazní nádherné melodie v podání Moniky Sommerové a Michala Bragno. Moniku jsem poznala na muzikálu Fantom opery a byla jsem jejím zpěvem i projevem nadšená, má krásný program, a tak se těším jak na nadčasovou hudbu Leonarda Bernsteina, tak na duety z filmu „Na vlásku“, který u nás doma jede nonstop. Závěrem mi dovolte vyjádřit mou hlubokou vděčnost rodině Colloredo-Mansfeld za jejich podporu, kterou našemu fondu léta prokazují. Není to obvyklé a ani samozřejmé.

autor článku: Redakce DA