Dnes je neděle 24. červen, svátek má Jan.

Rozhovory
Menubox
Restbox

Rozhovor o založení Trnky: Mohlo se to zdát jako bláznivý nápad...

přidáno: 23. 02. 2018

Rozhovor se současnou ředitelkou Vlastou Beščecovou o dobříšské základní škole Trnka. Jak moc je náročné ani ne v desetitisícovém městě vést soukromou školu? Jak by měl vypadat její nástupce?

Dáma, která během svého života dokázala hned několik menších zázraků. Jeden z nich se týká právě i otevření Základní školy Trnka v Dobříši. V životě toho dokázala ovšem mnohem více...

V Dobříši nežijte od narození, proč jste se do Dobříše s manželem přestěhovali?

Na Dobříš jsme se přestěhovali před třemi roky. Do té doby jsme žili v Praze, ale v podstatě celý život jsme plánovali, že budeme žít tady. Manžel totiž z Dobříše pochází a pravidelně jsme sem jezdili za jeho rodiči.

Jak dlouho vedete Základní školu Trnka jako ředitelka?

Základní školu Trnka vedu od jejího vzniku, tedy druhým rokem. Rok před otevřením první třídy v září 2016 jsme společně se zakládajícími členy spolku Trnkový květ, který je zřizovatelem školy, společně připravovali její vznik. Vytvářeli jsme školní vzdělávací program školy i družiny, hledali vhodné pedagogy, řešili spoustu praktických záležitostí od zajištění stravování, tělocvičny, sepsání veškeré potřebné dokumentace jako jsou provozní řády a další věci. Hledali jsme vhodnou školní budovu a posléze jsme ji rekonstruovali, zčásti svépomocí, sháněli jsme finanční prostředky na rekonstrukci a vytvářeli dlouhodobou ekonomickou rozvahu nutnou pro fungování školy.

Co Vás lákalo přijmout nabídku na pozici ředitelky právě na této škole?

Na Dobříši jsme měli mnoho přátel, protože jsme sem jezdili docela často. Byl to takový náš druhý domov. Když jsem odešla do důchodu - dvanáct let jsem vedla speciální školu pro žáky s těžkým mentálním a kombinovaným postižením pod Diakonií ČCE, potřebovala jsem si trochu odpočinout. Ale zároveň jsem věděla, že nedokážu sedět s rukama v klíně. V té době přišly moje známé ze spolku Trnkový květ s návrhem, jestli bych jim nepomohla se založením nové školy. Mohlo se to zdát jako bláznivý - možná až neuskutečnitelný nápad - ale já jím byla nadšena. Měla jsem zkušenosti, které jsem mohla při vzniku školy uplatnit a zároveň se mi líbily vize budoucí školy. Tak jsem se stala opět ředitelkou.

V čem vidíte výhodu základní školy Trnka proti státním školám?

Trnka je alternativou ke státním školám, která nabízí jiný přístup ke vzdělávání. Učitelé využívají řadu různých aktivních vzdělávacích metod – Projektové vyučování, Metody kritického myšlení, Metody rozvoje čtenářských dovedností a další. Vzhledem k tomu, že třídy jsou naplněny jen do počtu šestnácti žáků, mohou učitelé při výuce respektovat individuální tempo a úroveň znalostí jednotlivých žáků. Odlišným možnostem a potřebám žáků jsou pak schopni přizpůsobit učivo a konkrétní učební metody a postupy. Škola také podporuje otevřenou komunikaci s rodiči žáků a jejich zapojení do aktivit školy. Rodiče se zároveň významným způsobem podílejí na rekonstrukci budovy.

Co berete za svůj dosavadní největší úspěch v životě?

Za jeden ze svých profesních úspěchů považuji pedagogickou práci s téměř nevidomým chlapcem. Byla jsem začínající učitelka na základní škole pro nevidomé v Praze, kde jsem vedla přípravný ročník. Dostala jsem na starosti chlapce, kterého do té doby vychovávali jako nevidomého, ale v lékařské zprávě jsem se dočetla o nepatrných zbytcích zraku. Vytvářela jsem proto pro něj nejrůznější učební pomůcky a díky naší intenzivní práci se mu podařilo s úspěchem dokončit první třídu pro děti se zbytky zraku se samými jedničkami. Druhým takovým úspěchem pro mne byla situace, kdy se mi v pozici ředitelky podařilo zachránit stacionář pro klienty s mentálním postižením. Reálně hrozilo, že stacionář nezíská státní dotaci, která byla pro další fungování rozhodující. Po mnoha vyjednáváních na magistrátu, že se bez státní dotace na platy a provoz neobejdeme, jsem nakonec uspěla.

A za třetí svůj profesní úspěch považuji to, že se nám podařilo otevřít malou školu v Dobříši, která funguje již druhým rokem. V tuto chvíli má 45 žáků a každý školní rok plánujeme otevřít jednu první třídu.

Máte nějakou vizi, kam byste chtěla dál školu vést?

Od začátku jsme plánovali, že školu povedu první dva roky. V tuto chvíli nás čeká výběr nového ředitele, který nastoupí od září 2018. Sama se budu i nadále na chodu školy podílet, ale hlavní zodpovědnost za další směřování školy převezme nový ředitel či ředitelka. Byla bych ráda, aby se mu dařilo navázat na to dobré, co se za krátkou dobu existence školy povedlo vybudovat. Kromě kvalitního vzdělávacího programu a jeho naplňování je to především dobrá atmosféra uvnitř školy, to znamená mezi vedením, zaměstnanci, žáky i jejich rodiči. Považuji za klíčové, aby učitele i další zaměstnance školy práce bavila, aby se navzájem obohacovali svými zkušenostmi a dovednostmi. Věřím, že se nám tyto dva hlavní cíle, tedy kvalitní výuka a dobré vztahy ve škole podaří naplňovat i v dalších letech.

Máte nějaké motto, kterým se denně řídíte?

Narazila jsem kdysi na zajímavou myšlenku, kterou mám u svého pracovního stolu a převzala jsem ji jako své motto: „Když potkáte někoho, kdo se na vás neusměje, buďte štědří a usmějte se vy, protože nikdo nepotřebuje víc úsměv než ten, kdo ho sám dát neumí.“

autor článku: Kamila Paulová