Dnes je úterý 14. srpen, svátek má Alan.

Rozhovory
Menubox
Restbox

Irena Luxová: Bez zvířat si život nedokážu představit

přidáno: 30. 11. 2017

Když s manželem před pár lety hledala místo pro život, zalíbil se oběma Mníšek pod Brdy už podle svého názvu. Prostě si řekli, že tam musí být hezky. Do lesa to má se svojí rodinou i psy kousíček a její veterinární ordinace na náměstí se stala nepostradatelnou pro bezmála dva tisíce zvířecích návštěvníků a jejich majitelů.

Pes umře, chcípne nebo uhyne?  Asi tušíte, že otázka se váže k výroku politika a také veterináře Pavla Bělobrádka…

Asi záleží na tom, jak to má člověk nastavené. Chcípne je pro mne slovo, které nepoužívám u žádného zvířete a nepoužila bych ho tedy ani u psa…

Jaký vlastně máte na to názor na to, jak někteří lidé své zvířecí mazlíčky polidšťují? K tomu asi ten výrok směřoval…

Beru to tak, že pokud si člověk pořídí zvíře, a je jedno, jestli kočku, psa nebo morče, tak pro to, aby se mu věnoval. Ale všechno má své meze. Pro mě osobně už je extrém záliba některých paniček v módním oblékání pejsků. Nebo to, že existují psí školky, kam pejsky vozí školní autobus, hafani tam mají svůj gauč a puštěnou televizi. To už je z mého pohledu moc.

Máte ze své mníšecké praxe příklad zvlášť zajímavého vztahu majitele a zvířete?

Zaujal mě přístup majitelky hospodářských zvířat, konkrétně slepic a krůt. Na jedné straně je chová pro užitek, na druhé straně jim dopřává péči na úrovni domácího mazlíčka.

Jací jsou vlastně mníšečtí chovatelé?

Přiznám se, že jsem měla zpočátku trochu obavy z toho, že na malém městě bude vztah lidí ke zvířatům spíš účelový, bude vycházet z názoru, že člověk má zvíře, aby mu k něčemu sloužilo. Ale tato moje obava se nepotvrdila, v naprosté většině jsou pro lidi z Mníšku jejich zvířata společníky. Oproti velkým městům je rozdíl možná v přístupu ke kočkám, tady to nejsou bytová zvířata, lidé je mají venku, a tomu odpovídá i péče, kterou jsou ochotní jim věnovat. Hodně často za mnou chodí s kožními problémy svých mazlíků, teď na podzim se objevují blechy, u koček pak nejčastěji přicházejí se zraněními.

V poslední době se řeší snaha ošetřit zákonem problematiku takzvaných množíren. Co si o tom myslíte?

Je otázka, jestli tuhle praxi legislativa vůbec může změnit. Většinou u lidí, kteří si tímto způsobem zvíře obstarají, hraje hlavní roli finanční stránka. Neuvědomují si ale, že peníze, které později vydají za léčbu jeho zdravotních problémů, se hravě vyrovnají nákladům na koupi zvířete s průkazem původu. Dostávají se mi občas do ordinace štěňata, ať už zachráněná z nějakých otřesných podmínek, nebo i předávaná novému majiteli někde na benzínce, kde to lidé možná ani nevědí, že přebírají zvíře z množírny. S tím jsem se setkala mnohokrát. Ta zvířata nebývají v dobrém zdravotním stavu a lidé, možná nevědomky, množírny podporují.

Nenahrává množení i všeobecně rozšířený názor, že fena musí mít štěně aspoň jednou?

A to právě není pravda. Skutečnost, jestli fena má štěňata, nemá na její budoucí zdraví žádný vliv. Na rozdíl od kastrace, která jednoznačně může zabránit zánětům dělohy, na který trpí zejména starší feny. Navíc pokud dojde ke kastraci mezi prvním a druhým háráním, snižuje se výrazně i hrozba nádoru prsních žláz.

Platí podle vás: Jaký pán, takový pes?

Platí do té míry, že spíš se navzájem sobě přizpůsobí, a je otázka kdo komu víc. Z mého pohledu se možná častěji pán přizpůsobuje svému psu než naopak.

Má kočka skutečně devět životů?

V některých případech možná i víc. Někdy žasnu, co kočky dokáží zvládnout, jaká i dlouhodobě trpěná zranění dokážou přežít a uzdravit se. Pro mě to jsou to mnohdy neuvěřitelné případy.

Jak je to s intuicí, šestým smyslem u zvířat?

Psi cvičení pro diabetiky nebo epileptiky umějí rozpoznat nástup záchvatu, ještě než se přihlásí. Zvířata rozhodně jsou empatická, vnímají náladu víc než člověk. Často když jsou dvě zvířata v domácnosti a jedno onemocní, nebo je po operaci, to druhé je schopné vnímat, že kamarádovi není dobře a přizpůsobí tomu svoje chování.

Roste počet lidí, kteří mají konkrétně psy jako parťáky pro své sportovní aktivity. Týká se to individuálních musherských disciplín ale i agility. I když se o tom v médiích moc nemluví, patříme ke špičce nejen v evropském, ale i světovém měřítku…

Za posledních 3-4 roky ohromně stoupla popularita běhání se psem, kterému se říká canicross, nebo disciplíny, kdy člověk jede na kole nebo na koloběžce tažený jedním nebo dvěma psy (bikejöring nebo scooter-pozn.red.). Vloni na mistrovství Evropy v Novém městě na Moravě v těchto disciplínách naše delegace získala vůbec nejvíc medailí ze všech, na mistrovství světa v Kanadě taky stáli naši sportovci se psy na stupních vítězů hned v několika kategoriích a stejně tomu bylo i letos v říjnu na ME v Itálii, kde se náš tým stal nejúspěšnějším z 19 zemí a přivezl 26 medailí. V agility se naše týmy v evropském i světovém měřítku objevují také na předních příčkách.  To, jak se psům ti lidé věnují a co s nimi předvádějí, je obdivuhodné, přitom to dělají ve svém volném čase, po práci. Každopádně jejich příklad určitě má vliv na to, že těmto sportům se věnuje čím dál víc lidí, a to nejen s velkými psy, kteří jsou k tomu šlechtění. Běhat se dá totiž i s v podstatě malými plemeny. 

 


MVDr. Irena Luxová

  • Narodila se v malém městečku v Orlických horách, vystudovala veterinární lékařství v Brně.
  • Žije ve Stříbrné Lhotě.
  • Pracovala na Veterinární klinice Lhotka v Praze na Lhotce a na klinice Vetcentrum ve Stodůlkách.
  • Je vdaná, má dvě děti, dva psy - border colie - a dvě kočky.
  • Jejím koníčkem je agility a běhání.

autor článku: Martina Hrdličková