Dnes je sobota 19. září, svátek má Oleg.

Rozhovory

Z primářky rehabilitačního oddělení je nová náměstkyně pro zdravotní péči

přidáno: 12. 12. 2019

Oblastní nemocnice v Příbrami má novou náměstkyni pro zdravotní péči. Tou se stala dosavadní primářka rehabilitačního oddělení MUDr. Barbora Daňhová, MHA. V rozhovoru nám prozradila, jakou má dosavadní praxi, co by ráda v nemocnici vylepšila, nebo i to, jak se dostala do Příbrami.

Jak jste se vůbec dostala k medicíně?

To je příběh, o kterém jsem už párkrát přemýšlela. Nikdo z naší rodiny lékař není, v minulosti naše rodina byli spíše zemědělci. Když jsem měla jít na gymnázium, tak jsem si na skalách docela ošklivě zlomila nohu, v nemocnici jsem ležela asi měsíc. Když jsem šla na kontrolu do jiné nemocnice, tak mi řekli, že je třeba to operovat. V tu chvíli jsem si říkala, že moje rodina i moje okolí bude mít tu nejlepší péči a tohle se jim nestane. To byl okamžik, že se dám na medicínu. Já jinak byla hodně na matematiku, ale tímhle se to změnilo.

Vy jste nejdřív studovala neurologii a až následně jste se rozhodla pro rehabilitaci, proč k tomu došlo?

Já dokonce nejdříve studovala praktického lékaře, ale to bylo takové obecné a ten lékař posílal hodně případů dál, kde se dále řešily. Pak přišla nabídka na neurologické klinice v Praze, která tehdy patřila k těm výborným v ČR. Mně se to moc líbilo a chtěla jsem se neurologii co nejlépe naučit. Jezdili jsme na kongresy do zahraničí. Ale během praxe jsme hodně pacientů dále posílali na rehabilitaci a já pořád neviděla to vyléčení lidí, a proto jsem se rozhodla dělat rehabilitaci. Ono to stejně souvisí i s dalšími obory. Ale jsem za to ráda a ráda vidím lidi, kteří se vrací uzdraveni do normálního života.

Jak se stalo, že jste přišla do příbramské nemocnice?

To bylo asi deset let zpátky. Vůbec to nebylo medicínské rozhodnutí, ale kvůli bydlení. Nám se líbilo to místo. Kousek byla Praha, kousek lesy, kousek babička a přitom je tu dostatečná infrastruktura, včetně například škol, gymnázií,  Waldorfské školky. Všude se tu dá i dojít pěšky. Opravdu jsem o jiných městech přemýšlela, ale vybrala Příbram. V nemocnici jsem začala pracovat zhruba po dvou letech od přestěhování.

Po těch osmi letech v nemocnici jste zvítězila ve výběrovém řízení na post náměstkyni pro zdravotní péči. S čím do této funkce vstupujete?

Cíl je pro mě prosperující nemocnice. Abychom lidem poskytli co nejlepší péči v rámci našich možností. Ono je to často i na pacientech, ale hlavně o nás. Chci, aby se tu zaměstnanci cítili dobře a aby fungovala komunikace. Chtěla bych podpořit a případně rozšířit centra, která tady fungují. Dále i projít provozy a zhodnotit, jestli jsou v nemocnici naší velikosti potřeba v té podobě, kterou mají dnes.

Vy jste narazila na centra, která v naší nemocnici dobře fungují. Myslíte si, že některá oddělení patří na špičku v rámci celé republiky?

Určitě ano. I když jsme oblastní nemocnicí, tak například oční oddělení, gynekologie, urologie a další oddělení se mohou řadit k těm nejlepším.

Nebojíte se toho, že vám přibyde papírování? Nebude vám tam chybět praktická medicína?

Já mam papírování docela ráda (smích). Představenstvo mi dovolilo, že část týdne mohu trávit i na rehabilitaci, takže kontakt s pacienty neztratím.

Už zřejmě znáte vedení nemocnice a všechny primáře, jak se vám s těmi lidmi spolupracuje?

Já myslím, že to půjde dobře, že se na všem domluvíme a budeme spolupracovat na společných cílech. Někdy jsou emoce potřeba, ale je třeba to vykomunikovat. S někým mám skvělé vztahy, s některým standardní. Podle mě je vše o vzájemném respektu a slušnosti.

Co vůbec děláte, když máte volno? Jak sbíráte sílu pro práci?

Snažím se sportovat a hýbat se. Ráda jezdím na lyžích a kole, chodím po horách a jsem ráda se svojí rodinou a se dvěma kočkami, které máme.

Víme, že i hodně cestujete. Máte porovnání, jak funguje zdravotnictví u nás a ve světě?

České zdravotnictví je skvělé. Služby jsou opravdu bezvadné, i když je pravda, že máme jisté problémy s financováním. Překvapilo mě například, jak dobře a moderně funguje zdravotnictví v Mexiku, kde jsem byla na kongresu.

Projevuje se ve vašem životě, že jste rehabilitační lékařka? Máte doma například nějaké speciální židle, nebo sedíte na míčích?

Ne, u nás je to úplně normální (smích). Já zrovna patřím k těm, kteří seděli a někdy i sedí na židli úplně hrozně, ale snažím se to zlepšovat. Když potřebuju, tak se naštěstí o sebe umím postarat.

Hodně lidí má dnes problém se zády. Dá se jim obecně něco poradit? Jsou nějaké univerzální pomůcky?

No hlavně, aby neobjednávali žádné pomůcky, ale nejprve zašli za námi na rehabilitaci, kde jim poradíme přesně podle jejich problémů. Co někomu pomáhá, nemusí druhému pomoct. Je  třeba problémy řešit individuálně.

Doposud jste nemocnici viděla z pozice primářky, máte nyní na fungování nemocnice jiný názor, když ho vidíte z pozice náměstkyně?

Určitě tu mám nyní větší nadhled, který jsem dříve neměla a moc se na všechno těším. Myslím, že je třeba hodně nejen osobně komunikovat, odpovídat na maily, jednat s druhými s respektem a pracovat na společných cílech.

Co byste závěrem vzkázala čtenářům?

Ať jsou zdraví, užívají si života a hlavně každého dne. Ať nás zkrátka nepotřebují a kdyby ano, ať jim dokážeme, co nejlépe pomoci.

autor článku: redakce DA a MUDr. Barbora Daňhová, MHA