Dnes je pátek 15. listopad, svátek má Leopold,
je Mezinárodní nekuřácký den.

Rozhovory

Rozhovor s dobříšskou kapelou, které se podařilo singl dostat až do filmu!

přidáno: 12. 05. 2019

Kapelu ROBIN tvoří čtyři nadějní a nadšení hudebníci, kteří pochází z Dobříše! Na svém kontě už mají za své šestileté působení mnoho písní. Jeden jejich singl dokonce zazněl i v nedávné české komedii!

Kdy se odstartovala éra kapely ROBIN?

Celý projekt se začal nenápadně rýsovat v roce 2013, kdy „Robin“ (Robert Štaffen), nynější frontman, vystupoval se svým bratrancem v Dobříši po barech. Jednoho dne mu vypadl kytarista a on dostal tip na Pavla Hrubého. Asi po měsíci hraní uznali za vhodné, že by bylo dobré k akustické a elektrické kytaře přidat i bicí. Proto oslovili místního bubeníka Martina „Dooshiho“ Duška a sestava se tak rozrostla na tři členy. V tu chvíli už zbývalo jen sehnat baskytaristu. „Dooshi“ sice občas hrál na bicí a basu zároveň (nohama kopák a hi-hat a rukama na baskytaru), ale to byla spíš taková sranda a přirozeně vznikla potřeba sehnat čtvrtého člena. Naštěstí se na vystoupení chodil dívat Jan „Tesi“ Tesař a zpravidla nezůstalo jen u dívání. Chopil se buď bicích, nebo ještě častěji baskytary a tak nějak přirozeně se stal součástí skupiny. Tato sestava vydržela přibližně tři roky. Poté oznámil svůj odchod z kapely kytarista Pavel, který se rozhodl naplno věnovat tvrdší hudbě. Nebyl to žádný dramatický rozchod, spíše logický krok z jeho strany, po kterém jsme nadále zůstali blízkými přáteli. Nabídku na uvolněný post kytary pak přijal Matouš Sedlák, který měl původně jen spolupracovat na studiové nahrávce, ale velmi rychle zapadl do party.

Kdo všechno tedy v kapele hraje?

Jak už jsem zmínil, kapelu Robin tvoří celkem čtyři lidé. Konkrétně jsou to Robert Štaffen (zpěv, kytara), Matouš Sedlák (elektrická kytara), Jan Tesař (basová kytara) a Martin Dušek (bicí).

K jakému stylu jako kapela inklinujete?

To je velmi těžká otázka, protože jsme se stylově poměrně dlouho hledali. Přece jen, každý z nás má rád trošku něco jiného a představte si mix metalu, rapu, punku, popu a country... Z toho asi nemohlo vzniknout nic, čemu by se dalo říkat poslouchatelná hudba. Naštěstí pro kapelu jsme se dohodli na popovém zaměření. Takže bych vám rád řekl, že se jedná o klasický česky zpívaný pop rock, ale ani to úplně nemohu. Naším druhým singlem je píseň Opona, která náš styl už celkem definuje. Je to sice pop, ale snažíme se, aby byl plný moderních zahraničních vlivů. Hledáme různé syntetické zvuky, které nejdou ani slovy charakterizovat, bicí a perkuse, které třeba znějí, jako kdybyste bouchali dveřmi velkého mrazáku, rozvrzané smyčcové nástroje a tak dále. To vše tvoří mohutnou zvukovou stěnu, která má ve studiu kolem sto padesáti audio stop. To je od našich dřívějších osmistopých demonahrávek podstatný rozdíl. Musím říct, že tento svět hudby nás baví a za uvedení do něj jsme vděčni producentovi Ondřeji Žatkuliakovi. Ten s námi naše songy vytváří, upravuje a ještě u toho můžeme ochutnávat ty nejpálivější chilli omáčky. Po každém nahrávání však litujeme, když se je odhodláme vyzkoušet.

Na jakých akcích vás můžeme potkat?

Máme spoustu nabídek na koncertování na svatebních hostinách, ale to bohužel velmi často odmítáme. Rozhodli jsme se jít trošku jiným směrem. Barovému hraní už také víceméně odzvonilo, až na čestné výjimky oslav blízkých přátel a podobně. Každopádně máme za sebou akce typu městské slavnosti, hraní na velkých pódiích pro plné náměstí, ale také vystoupení v malých podnicích pro pár posluchačů. Samozřejmě, největším zážitkem jsou větší akce s vysokou návštěvností, ale za sebe říkám, že pokud se vám povede zaujmout i těch pět lidí v malém baru, může se to stát nezapomenutelným zážitkem.

Jaké vzpomínky s kapelou sdílíte?

Co se týče vzpomínek z koncertů, ty máme i dobré i špatné. Určitě jedna z těch spíše negativních, ale zpětně velmi zábavných je, když jsme hráli před lety (snad jen ve dvou) v jedné hospůdce u Hořovic. Při prvním drnknutí do strun se dva návštěvníci (z celkových pěti) zvedli se slovy: „Platím. Já taky.“ Od té chvíle jsme hráli celý večer pro tři lidi, kteří nás dost možná ani neposlouchali. Ale jinak, pokud budu mluvit za sebe, bylo nezapomenutelných momentů několik. Prvním z nich bylo hraní na náměstí, kdy jsem si všiml, že si lidé zpívají naši píseň se mnou. Nebyla v radiích, ani v televizi. Prostě ji našli na internetu a tak se jim líbila, že znali celý text. V tu chvíli jsem byl opravdu dojatý, bylo to nepopsatelné. Dalším naším společným zážitkem je rozhodně moment, kdy jsme hráli na festivalu v Českých Budějovicích s Martinou Pártlovou. Kvůli špatnému počasí byl festival přerušen a následně vznikl v backstagi takový spontánní jam session s kapelami, jako jsou  Mirai, Sabrage nebo Jiří Zonyga (se kterým jsme měli společnou šatnu a vypil nám všechno víno!). Bylo to opravdu super a rádi na to vzpomínáme. Jedním z důležitých okamžiků byl i ten, kdy se dostal náš první singl Víla do soundtracku zimní komedie Špindl. Já s „Dooshim“ jsme dokonce patřili do filmové kapely s Davidem Gránským, Jakubem Kohákem a Honzou Plouharem. Byla to skvělá zkušenost a před pár týdny jsme se vrátili z natáčení druhého dílu. Pak jsme také zažili poměrně výrazný úspěch v celostátní soutěži kapel Skutečná liga, kde jsme se umístili na devátém místě a soutěžících bylo přes stovku. Je toho hodně.

Jak probíhá příprava kapely na vystoupení a další akce?

Momentálně se scházíme spíše ve studiu, kde dokončujeme další singl. Pak budou následovat schůzky kvůli vymýšlení a realizaci klipu. Jinak se snažíme zkoušet jednou týdně, pokud je to možné. Hodně tvorby samplů a zaznamenávání nápadů probíhá také online. Scházíme se ale i mimo zkoušky a musím říct, že moc rádi. Za ty roky se z nás stali opravdu dobří přátelé a možná to bude až troufalé, ale za sebe bych řekl, že už se spíše považujeme za rodinu. Denně si píšeme na hromadném chatu, posíláme si písně k poslechu, nápady na nové písně a případně se svěřujeme i s osobními problémy, když potřebujeme poradit jeden od druhého. Každopádně, když se sejdeme mimo zkoušku, většinou se stejně bavíme o hudbě. Jen samozřejmě se stoupajícím množstvím alkoholu teoreticky vyprodáváme větší a větší stadiony.

Kde vás mohou fanoušci slyšet hrát?

Většinou se pohybujeme v našem regionu, nicméně máme za sebou i pár výjezdů. Samozřejmě bychom se rádi dostali do fáze koncertování křížem krážem po Čechách i Slovensku, ale zatím to není na pořadu dne.

V čem je kapela ROBIN „jiná“ než ostatní kapely?

Originalita naší kapely spočívá v tom, že vytváříme písně s vlastním rukopisem, nevykrádáme a nekopírujeme. Už to dělá kapelu jedinečnou. Ale je samozřejmé, že se někde inspirujeme. Do naší hudby se snažíme dostat opravdu hodně vlivů a chceme to dělat trošku jinak, než je zvykem. V Čechách se kapely velmi často drží při zemi, co se týče aranží písní - kytara, basa, bicí a případně klavír. My hledáme cestu neotřelých zvuků, které mohou být v celkovém mixu písně hodně zapuštěné, ale někde vzadu v hlavě vás to může zaujmout. To samé bych rád udržel i při vytváření vizuální stránky. Právě jsme vydali náš první videoklip k písni Opona, kde nám zahrála hlavní roli Veronika Arichteva. Jsme na celkový výsledek hrdí, protože se nám spolu s filmovým štábem povedlo dát dohromady příběh, který by měl divákovi opravdu něco říct. Jako kdybyste koukali na film. Nechtěli jsme mít klip, jak někde jen tak skáčeme do rytmu jako blázni, nebo chodíme městem a nic se neděje. Naše písně jsou tvořeny z životních příběhů a myslíme si, že si rozhodně zaslouží mít i videoklipy, které jejich poselství podpoří.

Opona - první videoklip kapely, kde si v hlavní roli  zahrála herečka Veronika Arichteva:

Víla -  píseň, která zazněla v prvním díle filmu Špindl:

autor článku: Kamila Paulová