Dnes je čtvrtek 28. březen, svátek má Soňa,
je Den učitelů v ČR.

dobrisskoaktualne.cz/rozhovory

Jana Kundrátová: Tanec a výuka tance je doslova můj život!

přidáno: 21. 04. 2019

Dáma, která žije tance každým dnem. Její velký sen byl tanec studovat, to se jí však nepoštěstilo. K tanci si však i tak našla cestu a již téměř 30 let vyučuje taneční obor nejen v Základní umělecké škole Dobříš. Co ji v životě tanec dal? Přečtěte si rozhovor s paní Janou Kundrátovou.

Jak jste se k tanci dostala?

Tanec je doslova mou vášní od dětství. Už jako malá jsem doma tancovala a můj velký sen byl, abych mohla jít studovat na pražskou konzervatoř. Bohužel tehdejší doba mi to z politických důvodů nepovolila a já byla nucena si vybrat jinou školu. Nastoupila jsem tak na gymnázium a poté jsem pokračovala na vysokou školu pedagogickou.

Vztah k tanci Vám to však nevzalo, že?

To opravdu ne, spíše naopak! Každou možnou chvíli jsem tancovala a svého snu jsem se rozhodně nevzdávala. Nakonec jsem vystudovala vysokou školu pedagogickou a poté jsem nastoupila na Akademii muzických umění, obor taneční pedagogika. Po škole jsem začala vyučovat děti na prvním stupni základní školy v Příbrami. Vyučovala jsem tak všechny předměty včetně českého jazyka, matematiky atd. Práce s dětmi mě už tehdy naplňovala a vnitřně jsem doufala, že mě tanec v životě jen tak neopustí.

Jak jste se tedy dostala k vyučování tance?

Tehdy jsem vyučovala na příbramské základní škole. Chtěla jsem založit v Příbrami i taneční obor, ale nebyl o něj zájem. Tehdy mě oslovili přímo z Umělecké školy v Dobříši, kde mi nabídli, že bych mohla založit právě taneční obor při umělecké škole. Byla jsem nadšená a neváhala jsem! V roce 1981 jsem tak v Dobříši založila taneční obor a začala vyučovat první děti. Tehdy jsme ještě chodili do budovy dnešní orlovny.

Učila jste tehdy děti něco jiného než v současnosti?

Tehdejší a dnešní děti jsou úplně stejné. Základ je, aby se vždy předškolní děti naučily rytmus hudby a také jsme společně pilovali správné držení a postavení těla. To je základ, který se nám všem v životě bude jednou hodit. Už před třiceti lety jsem děti učila lidovým a současným tancům. Se staršími jsme pak zvládali i country nebo historické tance. Tohle platí do současnosti.

U vyučování v Dobříši to však neskončilo...

Ano, máte pravdu. Po pár letech jsme taneční obor založili konečně i v Příbrami, potom i v Rožmitále. Hodiny se rozrůstaly a práce bylo opravdu hodně, ale i tak mě to stále bavilo a hlavně naplňovalo. A nejdůležitější je, že je tomu až doposud!

Takže vyučujete tanec již téměř 30 let. Stále se na hodiny těšíte?

Ano, těším! Už sice nemám tolik hodin jako dříve, ale pořád mě každá hodina s dětmi nabíjí a posouvá dále! Jsem jedna z těch šťastlivkyň, která může říci, že v životě dělám to, co mě baví a naplňuje!

Vy ale vyučujete nejen děti, ale i dospělé ženy.

Hodiny mám od těch nejmenších předškolních dětí. Dokonce i docházím dvakrát týdně v dopoledních hodinách do dobříšských školek, kde s dětmi tancujeme. Potom mám ale i starší žákyně, náctileté a dokonce už i ženy, které jsou vlastně maminky dětiček, které vyučuji. Je úžasné, jak se generace posunuly a žačky, které jsem dříve vyučovala teď přichází se svými holčičkami a tancují u mě.

Kde Vás a hlavně Vaše žákyně mohou čtenáři potkat?

Vystupujeme několikrát ročně. Dvakrát ročně připravuji celovečerní taneční koncert v kulturním domě, během kterého se představí všechny členky tanečního oboru. Poté ale jezdíme i na různé přehlídky např. do Prahy nebo Kolína. Vystupujeme také na plesech, zkrátka kdekoli máme chuť a chtějí nás vidět.

Jste žena, z které na první pohled doslova čiší elán a energie, kde ji berete?

To je jednoduché, jsem šťastná za svůj život, který denně žiji. Toho bychom si měli vážit každý z nás...

autor článku: Kamila Paulová