Dnes je neděle 22. září, svátek má Berta,
je Mezinárodní den neslyšících.

zamekdobris.cz/cs/
Menubox
Restbox

Jindra Kastnerová: V Dobříši začínalo úspěšnou kariéru mnoho kapel, zpěváků

přidáno: 13. 11. 2015

V dobříšském kulturním domě pracuje již od roku 1992. Začínala ve funkci programové pracovnice, v roce 2010 byla jmenována ředitelkou Kulturního domu Dobříš. Mimo jiné také redakčně stojí za vznikem měsíčního vydání Dobříšských listů.

Žijete v Dobříši od dětství?

Své dětství jsem prožila ve Staré Huti. Asi v 10 letech jsme se s rodinou přestěhovali na Dobříš, která je rodištěm mého otce, takže se považuji za starousedlíka.  

Co se Vám v našem městě nejvíce líbí a co byste nejraději změnila?

Asi jako každý Dobříšák si nejvíce vážím nádherné přírody, která Dobříš obklopuje, zdravého a čistého životního prostředí. Je to úžasné místo pro život i s ohledem na blízkou dostupnost Prahy, která nabízí další možnosti - kulturu, vzdělání, zaměstnání a podobně.

Co mi v Dobříši schází, je příjemnější využití centra města. Schází mi klidová pěší zóna s obchůdky a letními zahrádkami kavárniček, kde je příjemné posedět. Chápu sice souvislost s historickou polohou města na Zlaté stezce, ale od dob povozů se toho moc nezměnilo, na náměstí máme průjezdné autobusové nádraží, což je myslím škoda.  

Pamatujete si, jaké jste měla v dětství sny?

Myslím, že jsem neměla vyhraněné sny o budoucnosti, ale měla jsem šťastné dětství, takže budoucnost jsem viděla v těch nejrůžovějších barvách. Hodně jsem četla a brzy poslouchala díky rodičům vážnou hudbu. Milovala jsem historii a mapy, takže volba vysoké školy byla asi syntézou těchto zájmů. 

Jakou jste vystudovala školu?

Nejprve to bylo dobříšské gymnázium a pak magisterský obor na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

Jakou máte pracovní funkci?

Jsem ředitelkou Kulturního domu Dobříš.

Jak jste se dostala k práci v kulturním domě a jak dlouho zde pracujete?

Dlouho. V kulturním domě pracuji od roku 1992. Tehdy mě na funkci programového pracovníka přijímal první porevoluční ředitel Kulturního domu Dobříš Petr Marvan. Před nástupem do kulturního střediska jsem pracovala ve svazu spisovatelů a v literárním fondu, takže od geografie ke kultuře jsem „zběhla“ o něco dříve. V roce 2010 jsem byla na základě výběrového řízení jmenována ředitelkou Kulturního domu Dobříš.

Jakým způsobem sháníte např. kapely na koncerty v kulturním domě?

Jsou různé způsoby. Buď oslovíte kapelu vy nebo kapela vás. Výběr se odvíjí také od osobního hudebního vkusu a schopnosti domluvit ty nejlepší podmínky, což se v KD snad daří, alespoň téměř vyrovnaný poměr částky za vyplacené honoráře a vybrané vstupné o tom svědčí. Hodně záleží i na osobních kontaktech a vztazích s interprety a jejich manažery, které si postupně budujete. Mnoho kapel a jejich frontmanů u nás začínalo svou úspěšnou kariéru, takže domluvit koncert Tata Bojs, Vypsané fixy, Michala Hrůzy nebo Lenky Dusilové je pro mě s ohledem na dlouhodobé přátelské vztahy určitě jednodušší. Samozřejmě je důležité sledovat i nové trendy, poslouchat mladé kapely, které jsou stylově zajímavé a muzikantsky kvalitní. Nejsem zastáncem častého opakování tkv. kasovních trháků...  U nás kapely hrají nejdříve po roce a půl, aby byl prostor pro jejich vývoj a dramaturgickou rozmanitost.   

Koho byste chtěla získat (kapely, ...) pro další akce do kulturního domu?

Určitě by se jich našlo hodně, ale na druhou stranu musím zvažovat i naše limity, které se odvíjí od finančních možností rozpočtu a prostoru Kulturního domu Dobříš. Například Mig 21 nebo Buty, které bych na Dobříš určitě ráda pozvala a nabídla skvělému dobříšskému publiku, nejsme schopni s ohledem na malou kapacitu kulturního domu zaplatit. 

Jak probíhá organizace kulturních akcí?

Na organizaci akcí se podílí všichni pracovníci kulturního domu, ať už mají jakékoli pracovní zařazení. Důležitá je propagace akce v médiích, kvalitní technické zajištění a bezesporu i pozitivní osobní přístup k interpretům i divákům během koncertu, aby se všichni rádi vraceli.  

Má Kulturní dům Dobříš dostatečnou podporu města?

Z mého pohledu tomu tak dosud bylo a zatím je. Jak jsem již zmínila, větší a dražší divadelní, hudební či výstavní formáty nemůžeme s ohledem na rozpočet a podmínky realizovat, protože vstupní náklady jsou příliš vysoké a finanční ztráta více než jistá. Myslím ale, že pro většinu Dobříšáků není problém si za kulturou na nejvyšší úrovni zajet do Prahy či ještě dál. 

V Dobříši je dobrým zvykem, že vedení města oficiálně ani skrytě nezasahuje do tvorby programu a dramaturgického plánu, že tuto hlavní činnost nechává v kompetenci a na uvážení ředitele příspěvkové organizace. To je třeba ocenit a pochválit, protože leckde tomu tak není.

Píšete mimo jiné i do Dobříšských listů. Na základě čeho vybíráte témata, která necháte otisknout?

Měsíčník Dobříšské listy je především informativním periodikem města, není hobby magazínem. Je v něm dán prostor jak pro sdělení radnice, tak i pro názory občanů. Je bezplatnou službou pro dobříšský neziskový sektor, městské organizace a školy, kteří zde prezentují svou činnost a zveřejňují pozvánky na své akce. Co nelze přijmout do bezplatné části listů jsou komerční sdělení či příspěvky obecné povahy. Dobříš je aktivní město, příspěvků stále přibývá, DL mají smluvně daný rozsah, proto mnoho prostoru pro vlastní témata, reportáže či hodnocení redakci nezbývá. Pravidelně zpracovávám kulturní nabídku, zápisy ze zastupitelstva, tiskových konferencí. Mým úkolem je ale především jazykově a rozsahově redigovat došlé příspěvky, provést konečnou korekturu a uhlídat termíny, aby listy vyšly každý měsíc včas.

Co Vás v život nejvíce naplňuje?

Rodina, práce, skvělí přátelé, cestování, silné pocity a myšlenky sdílené prostřednictvím hudby a literatury.

Máte nějaké životní sny, které byste si chtěla splnit?

V mém věku už tolik nesním, vážím si toho, co mám, co se mi v životě podařilo. Viděla jsem kus světa - bohatého i chudého, mám skvělou rodinu, zajímavou práci, jsem zdravá, většinou i veselá, mám kde bydlet a co jíst, tak co si víc přát? Snad neskromně a utopisticky, aby svět byl místem rozumných a cítících bytostí, místem, které je pestré kulturně i myšlenkově.

Realita je totiž trochu jiná. Každodenně jsme konfrontováni s lidským neštěstím, bídou, konflikty, válkami, přírodními katastrofami, politickými skandály. Jsme zahlceni negativními zprávami…

Říká se a platí, že kultura je zrcadlem společnosti a doby. Umělecká tvorba se mnohokrát v dějinách stala intelektuálním nástrojem protestu a změny, umělecké počiny nás ale také baví, inspirují a obohacují. Zajít třeba na Mozarta nebo na Cimrmany, to považuji za nejlepší způsob, jak si odpočinout a nastavit rozum a cit správným směrem …

autor článku: Kamila Paulová