Dnes je neděle 24. září, svátek má Jaromír.

Rozhovory na Dobříšsku aktuálně

Pepa Libický: Těším se na vás na Májovkách 2017!

přidáno: 14. 05. 2017

Většina z nás ho už po několik let vídá jako moderátora Májových slavností, jako DJ v barech a na diskotékách, jako baviče v televizi a slyšet jste ho mohli také jako moderátora v rádiu. Tento charismatický, energický a vtipný moderátor a scénarista je dobříšským rodákem, který nám v rozhovoru prozradil nejen to, jak se těší na letošní Májové slavnosti, ale také některé věci ze svého soukromí ...

Pepa Libický prožil své dětství ve Staré Huti, základní školu vychodil v Dobříši a v dospělosti pak dlouhá léta pobýval v Praze. Dnes se vrátil nejen za svou rodinou, ale hlavně za klidem a přírodou. Ve svých 46 letech má stálou energii mladého kluka, jehož největším koníčkem je hudba a kutilství. Jak sám říká, život mu daroval to nejcennější – jeho koníčky, jsou jeho prací i zábavou, která mu pak dodává energii i další nápady.

Pepo, jsi neuvěřitelně akční člověk se stále novými nápady, projekty a obrovskou energií. Co děláš právě teď?

Dobrá otázka, zrovna rozjíždím nový projekt. Od července začne vysílat nová televize Kutil TV, kde působím jako Head of channel, dramaturg a zároveň moderátor „kutil“ ve vznikajícím pořadu s pracovním názvem Pepova Superdílna. Moc se na to těším, protože od mala pořád něco vyrábím. Můj první výtvor jsem vyráběl už v sedmi letech s babičkou. Byl to dřevěný hrací domek. Teď budu vyrábět z věcí, které už dosloužily, něco nového. Říkám tomu prostor druhé šanceJ. Ovšem ani hudbu jsem neopustil. Moderuji na Dance radiu každý všední den Daybreak od 16 do 18 hod. a ve čtvrtek hitparádu Dance rádio chart s hosty, kam si zvu české producenty a DJ. Navíc jsem v současnosti taky režisérem a dramaturgem pořadu o taneční hudbě Digital Love na TV Óčko.

Dobříš a jeho okolí jsi nikdy úplně neopustil, co tě stále drží v našem kraji? Práce, přátelé, rodina, …

Asi hlavně rodina. Ale hlavně je tu větší klid, než ve velkoměstě.  Za přírodou je to chvilka pěšky a rádi vyrazíme se ženou a synem na procházku se psem nebo na kolo. Vždycky, když jedu někam autem, říkám si, to je super, jak to jede. V Praze, když se chce někdo někam dostat na čas, je lepší MHD. Jinak je to hodin a hodin prosezených v autě.  Měl jsem možnost procestovat pracovně celou republiku a jsou ještě lepší místa, ale ono ani tak nezáleží na krajině jako na lidech. Mám tady spoustu přátel. Tenhle kraj je nádherný, lesy, rybníky, ale jediné, co mne mrzí, že se už lidé tolik nesetkávají.  Doba se změnila a s ní i mezilidské vztahy. To je ale myslím problém celé společnosti. Všichni jakoby žili v nějakém virtuálním obalu se svými mobily. Mám vždycky radost, když vidím lidi se setkat, bez mobilů a smát se. Díky za Májové slavnosti, je to skvělý okamžik, kdy se sejdou snad všichni sousedé na jednom místě a baví se a dokonce i bez mobilů.

Kolikátý ročník Májových slavností města Dobříše budeš letos moderovat?

Je to neuvěřitelné, ale už čtrnáctý. Řekl bych, že za ta léta, se z nás postupně stal sehraný tým a každý má už svou roli. Jenom účinkující se nám mění. Poprvé jsem na pódiu v centru Dobříše stál v roce 2004. Je to už opravdu dávno, ale přesto mi to přijde, jako by to bylo včera.

Na jaký ročník vzpomínáš nejraději a na co se těšíš nejvíce v tom letošním?

Každý ročník je něčím výjimečný. Některé momenty si ale pamatuji více. Energetickou bombou je každý rok vystoupení Aerobik studia Orel Dobříš. Vybavuji si také, jak jsme dělali rekord ve vypuštěných lampionech, vystoupení mých kamarádů Michala Hrůzy a Kryštofa Michala.  V loňském roce dojemné setkání s „mýdlovým princem“, tedy Václavem Neckářem. Letos tam budu mít také kamarádku. S Jitkou Charvátovou jsem kdysi začínal v Top TV a navíc převzala štafetu po mém kamarádovi, který moc na scéně chybí. Petr Muk mne kdysi naučil na kytaru hrát jako na cimbál. Na to nikdy nezapomenu. Letos si tak vystoupením skupiny Oceán všechno vybavím.

Tvůj život je v neustálém běhu a většinu svého času trávíš bavením lidí. Jaký jsi doopravdy doma a v klidu?

To je asi úděl všech lidí, co baví druhé. Člověk si potřebuje také oddychnout a načerpat energii. Před vystoupením někdy mohu působit jako mrzout, ale je to soustředění na výkon jako u sportovců. Když pak člověk vyleze na podium před dav, vše se přepne jako na povel. Energie, která se valí na podium z davu, se těžko popisuje. Je to dávka adrenalinu, pro kterou stojí za to se zase a zase vracet.  Doma si rád vypnu mozek, ale moc často to není, protože většinou píšu scénáře, ale nejlepší je dobrá večeře, film nebo vyrazit se ženou na koncert. O relax se mi stará ve velké míře také můj skoro 5ti letý synek Pepíček.  Doma je tak živo, jako při bavení davu. Myslím, že brzo po mě převezme štafetu :-)

Kde bereš energii a inspiraci k další práci?

Energie se čerpá z davu, jak už jsem řekl, je to odměna za dobře vykonanou práci. Horší je to v radiu, kde žádný dav není, ale to si musí člověk ten dav představit a funguje to také. Baví mne vymýšlet nové a nové věci. Inspirací je ve velké míře má žena, ta vždy něco nového vymyslí a já realizuji. Hlavním zdrojem jsou životní zkušenosti, ty člověka nejvíce posouvají dál. Ale někdy se musí vypnout, aby člověk načerpal nové palivo. Nejraději mám v létě dovolenou na motorové jachtě ve Slovinsku nebo Chorvatsku. To je můj druhý život. Pocit svobody, kterému se nic nevyrovná. Odložím mobil, vypnu maily, zvednu kotvy a vypluji na moře.

Máš nějaký nový projekt, na který se chystáš a můžeme se na něj těšit i my, případně co plánuješ do budoucnosti?

Jeden už jsem představil Kutil TV, jsme ráj kutilů a věřím, že úplně nové pojetí bude pro diváky hodně zajímavé.  Já osobně bych se chtěl podílet na kulturním životě tady doma. Tedy konkrétně ve Staré Huti.  Zábava totiž vždy patřila neodmyslitelně k životu. Dát lidem šanci se setkávat a společně se bavit. Ze sdělovacích prostředků se na nás hrnou jen samé tragédie a myslím, že starostí má každý dost. Negativní informace vše jen zhoršují. Vím, ale že změnit se to dá. Věřit, že to vyjde , je sám dobrý začátek.

Máš za sebou v životě velké věci, ale i velké pády. Je něco, co bys poradil mladým do života v dnešní době?

Člověk musí zažít vzestupy i pády. Pády nás totiž posilují. Říká se „Co Tě nezabije, to Tě posílí!“. Život je ten nejlepší učitel. Každé chyby, kterou člověk udělá, by neměl litovat a užírat se. Pokud to pochopí, už ta situace nikdy nenastane. Každý máme před sebou řadu životních zkoušek, pokud nepochopíme, přichází ta stejná situace znovu a znovu. A vůbec nejhorší je nechat se nakazit negativními lidmi a kamarády. To potom všechno vidíme černě a nedaří se nám. Jednou jsem zastavil autem na místě, kde si lidé udělali skládku, byla tam hromada odpadu. Když jsem se ale podíval ještě jednou, uviděl jsem nádherný vlčí mák. Napadlo mne tehdy skvělé rčení.“ Myslete pozitivně, protože na každé ošklivé skládce se dá najít nádherný vlčí mák!“ 

autor článku: Denisa Havlíčková a Pepa Libický