Dnes je sobota 11. červenec, svátek má Olga,
je Světový den populace.

Náš region

Nechtěl mít z manželky „ležáka“ a díky pečovatelské službě to zvládl

přidáno: 04. 03. 2020

Podporovat lidi, kteří ztrácejí soběstačnost a chtějí zůstat v domácím prostředí, se Pečovatelská služba města Dobříše snaží od nepaměti. V posledních letech pracuje na tom, aby své služby ještě více zefektivnila a navýšila kapacitu pro ty nejpotřebnější. Plánuje dokonce otevření denního stacionáře a ráda by poskytovala i domácí zdravotní péči.

Pan Jan se stará o svou manželku, které následkem těžkého úrazu z dětství začala odumírat mozková tkáň. Ošetřující neuroložka mu před čtyřmi lety doporučila, aby začal hledat zařízení, kam svou ženu umístí, protože sám doma o ni pečovat už nezvládne. 

„Všude mi řekli, že na Věrušky diagnózu nejsou zařízení, nebo že nesplňuje věk, protože berou až od pětašedesáti. V jednom soukromém by ji i vzali, paní ředitelka mi ale na rovinu řekla, že z ní udělají ležáka a že konec jejího života přijde brzy. Podobná praxe je v takových případech prý všude stejná, a pokud někdo tvrdí, že ne, tak lže. Nakonec mi řekla, že čím déle zůstane Věruška doma, tím to pro ni bude samozřejmě lepší,“ líčí důvody, proč se nakonec rozhodl manželku ponechat i nadále doma.

Pan Jan našel pomoc u Pečovatelské služby města Dobříše

„Řekli mi, ať se nebojím, že mi pomůžou. Bez nich by to teď už nešlo, Věruška nechodí, nemluví, nechce moc jíst… Ze začátku k nám pečovatelka docházela třikrát v týdnu na hodinu, teď je u nás pokaždé tři hodiny a využíváme i služby osobní asistence,“ vypočítává Jan s tím, že pečovatelka manželce pomáhá s osobní hygienou, nebo například s podáním jídla a pití.

Dobříšská pečovatelská služba zajišťuje podporu ve městě a okolních obcích, v domácnostech lidí se sníženou soběstačností a rodin s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc další osoby. Služby poskytuje také obyvatelům domu, kde má své sídlo. Jejím posláním je podporovat samostatnost, aby uživatelé mohli vést co nejpřirozenější způsob života se zachováním rodinných, přátelských i společenských vazeb.

„Tady je dobře. Pečovatelky ráno přijdou, zeptají se, co potřebuji. Pomáhají mi při chůzí, doufám, že se podaří, že začnu zase líp chodit,“ pochvaluje si paní Zdeňka, která vychovala tři syny a pracovala jako jeřábnice, nyní trpí Parkinsonovou chorobou. 

Ředitelka Pečovatelské služby Naděžda Matějková považuje za jednu z překážek v rozhodování lidí, jestli setrvat v domácím prostředí tíhu informací podaných lékaři.

„Řada rodin pak nedokáže připustit, že by bylo možné ještě obstarat jejich blízkého doma. A bojí se toho i samotní potenciální klienti, raději pak odcházejí do pobytových zařízení, kde očekávají přiměřenější péči,“ upozorňuje.

Dobříšská služba se přitom stará i o klienty, jejichž závislost na péči odpovídá III. i IV. stupni přiznaného příspěvku na péči, tedy nejvyššímu možnému. Má zaregistrované už i poskytování domácí zdravotní péče, zatím se jí ale nepodařilo uzavřít smlouvu s pojišťovnou. O uživatele vyžadující náročnější péči se starají i v mnohých dalších pečovatelských službách ve Středočeském kraji. V rámci projektů Institutu sociální práce, z.s. podporujících vizi ŽÍT DOMA prodloužily provozní dobu až do pozdějších večerních hodin, rozšiřují cílové skupiny, pro které je služba určená, a snaží se omezit činnosti (např. rozvážku stravy, velký úklid), ve kterých je mohou zastoupit běžně dostupné komerční služby. Pečovatelky tak mají více času na náročnější odbornou péči.

„Není to lehká práce, ale když vidíte, jak moc těm lidem pomáháte, navíc doma, cítíte, jak rádi vás vidí, to je vždycky skvělý doping,“ dodala pečovatelka Markéta Růžičková.

Více informací:

autor článku: Tisková zpráva Pečovatelské služby města Dobříš (redakčně upraveno - zdroj: www.mestodobris.cz)