Dnes je úterý 12. prosinec, svátek má Lucie.

Náš region

Najít dneska kvalitní pracovní sílu je jako hledat jehlu v kupce sena…

přidáno: 29. 11. 2017

Firmy, společnosti i organizace dnes potřebují spolehlivé pracovníky doslova jako sůl. Nejvíce nám však chybí lidé z oblasti klasických oborů, kteří by byli pracovití a spolehliví. Své o tom ví i Jana Popelková, hospodská z Dublovic.

Najít v dnešní době zedníka, instalatéra nebo truhláře už se stává téměř nadlidským úkolem. V oblasti pohostinství je to pak neméně velký problém. Nejsou kuchaři ani servírky. Dozvědět se víc z reálného provozu restaurace jsme se vydali za Janou Popelkovou do Dublovic nedaleko Sedlčan.

Jana se jednoho krásného dne rozhodla odejít z Prahy a odstěhovat se na venkov. Hned druhý den však zjistila, že jí v Dublovicích, kam se přistěhovala, chybí pohodové místo, kam zajít na pivo. Jelikož je Jana žena činu, pronajala si místní zavřenou hospodu a pustila se do práce. Do jednoho měsíce zrekonstruovala výčep, zvětšila zahrádku, opravila sál a rozjela provoz naplno.

O tom, jak Janě ovlivnilo život její náhlé rozhodnutí změny bydliště, bychom mohli napsat velmi zajímavý rozhovor a rozhodně se na něj můžete v budoucnu na Dobříšsku aktuálně těšit. Dnes si ale s Janou povídáme, jaké je provozovat hospodu na vesnici.

Jani, čím je hospoda v Dublovicích výjimečná?

Myslím, že pro správného hospodského je jeho hospoda výjimečná už tím, že je. Tahle má ale opravdu svoje kouzlo, možná bych řekla i svojí duši. Díky velkým kamnům a fotkám starých Dublovic v samotném výčepu to tu má prostě svou atmosféru. Chtěla jsem hospodu vrátit do „zlatých časů“, aby v ní dýchla i moudrost předků, a to se mi, myslím, podařilo. Jinak je to ale úplně normální hospoda, kde se dozvíš všechno, co potřebuješ. Je zavedená, šlape a má i hodně dalšího potenciálu.

Co všechno obnáší vedení takové hospody?

Tak samozřejmě každodenní dřinu, která může někomu často připadat jako rutina. Při téhle práci ale musíš umět i plánovat a myslet dopředu. Nejdůležitější je mít jednoduše „selskej rozum“, musí tě to bavit a musíš mít ráda lidi. Každý den máš pak možnost zažít tady legraci a být v pohodě. Já jsem se prostě jednoho krásného dne rozhodla, že budu mít hospodu, bez jakýchkoli zkušeností. Naučila jsem se to za provozu a dala tomu hlavně svoji lásku. Dneska mi chlapi pivaři říkají: „Ty ses za pípou prostě narodila, jen jsi to nevěděla.“ A tak jak jsem se naučila točit pivo, protože ho miluju, naučila jsem se i podnikat v tomhle oboru.

Jaká jsi šéfová?

Úplně bez obalu – až na tu hlavu jsem úplně normální letadlo (smích). Jsem hodná ženská, opravdu strašně hodná, přátelská, přísná i spravedlivá. Nesmíte mě naštvat, podrazit nebo zkusit jakkoli jinak obejít, to se pak měním v saň. Je pravda, že jsem se naučila vládnout ostře, vyžaduji nasazení a hlavně potřebuji, aby lidi u práce přemýšleli. Nesnáším, když se musím opakovat. Já totiž nedávám příkazy, já prosím, a proto očekávám, že mé prosby budou splněny. Umím vyjít vstříc a velmi dobře chápu lidské potřeby. Přirovnala bych to k takové mámě – chytrá ženská umí být nejen dobrou mámou… tak asi taková jsem já šéfová. Jen mě nesmíš zkoušet „ochcat“.

Ty sama se právě potýkáš s nedostatkem personálu. Můžeš tedy specifikovat, koho hledáš?

Hledám někoho, kdo tuhle práci bude milovat. Nemusí ji zas až tak moc umět, ale musí pro ni mít dar. Jak jsem říkala, já sama jsem stála za pípou poprvé v březnu a dneska jsem tu jak ryba ve vodě. Člověka, který si dokáže vážit dobré práce, dobré šéfové, někoho vyzrálého, a hlavně někoho poctivého. Potřebuji důvěřovat, je to jako ve vztahu… Když žárlíš, nevěříš a vztah jde do háje, nerozvíjí se. Jediné omezení je asi věk, tedy přátelé, pokud Vám ještě nebylo 18 let, ani to nezkoušejte. Každopádně je mi jedno, jestli to bude holka nebo kluk. Důležité je, aby uměl vyjít s místními lidmi, hlavně štamgasty, kterých je tu 90 %. Jsou to milí lidé, ale i oni mají své dny, jako každý. No a prostě někoho normálního – s trochou životního nadhledu, s vtipem, rychlého a zároveň kliďase. Holku nebo kluka, který se nebojí, umí makat s radostí, pak se dá vše zvládnout. Každopádně občas je tu potřeba taky trochu ráznost. Jinak je to práce, která nemá ohraničení, stejně tak jako já. Jsem naprosto otevřená novým nápadům, akcím a rozvoji, pokud bude mít smysl.

Co na své práci miluješ a co by mohla přinést tvému potencionálnímu zaměstnanci?

Hospoda je neuvěřitelné místo. Člověk tu každodenně může vidět něco jiného, nového a přes zdánlivou monotónnost zažívat pořád něco nového. Dám zase přirovnání: „Miluji rozmanitost mojí rodiny, každý den mě naštve někdo jinej.“ Je to taková sonda do každého, aniž by si to uvědomoval. V hospodě poznáš člověka nejlíp. Samozřejmě tu společně řešíme místní, regionální, republikové i celosvětové problémy  (smích). Vždycky ale v pohodě, osobně a poslední dobou zakončujeme náročnější debaty panákem na sníh. A zase je tu krásně vidět ten rozdíl, někdo pije, aby napadlo, někdo, aby už bylo léto (smích)

Kam se ti můžou lidi ozvat? Pokud budou chtít zkusit mít tě za šéfovou?

Nejlepší to bude na telefon: 777 910 001

Facebook hospody: https://www.facebook.com/hostinecnanovy/  

Těším se na Vás.

autor článku: Denisa Havlíčková