Dnes je pátek 24. listopad, svátek má Kateřina,
je Mezinárodní den bez nákupů.

Náš region

Průvodní slovo Zdeňky Žádníkové

přidáno: 26. 03. 2015

Zdeňka Žádníková-Volencová je známá hlavně jako herečka Dejvického divadla. Mimo to je však také matka a žena, která zvládá až neuvěřitelné množství věcí na jednou a přitom vypadá stále skvěle a pozitivní energie z ní jen září. Jednou ze Zdeňky oblíbených činností je také psaní, kterému se věnuje ve svých volných chvílích. Fejetony, povídky, pohádky, příběhy ze života i další žánry již několikrát vyšly z pera této spisovatelky.

Tentokrát Vám přinášíme přímo od Zdeňky „myšlenku“, kterou posílá mezi lidi a která stojí za přečtení i za pár chvil našeho zamyšlení… 

Poslední listopadový týden roku minulého sedím se svým tatínkem v Národním domě na Vinohradech a sleduji předání cen Česká hlava pro naše nejlepší špičkové vědce.

Nemáme moře, nemáme ropu, ale máme mozky.

Na rozdíl od mého tatínka, který rozumí všem souvislostem, které zní z pódia, já z popisu oceněných objevů na poli biochemie či fyziky rozumím zejména předložkám a spojkám.

Sebevědomí mi nepatrně o přestávce zvedne tatínkova otázka, jestli zbylo trochu toho skvělého štrúdlu z odpoledne, že se fakt povedl, ale k pochopení geniality urychlování částic v zeolitu mám stále daleko. 

Čím mne ten večer oslovil -  všichni ocenění, ať už to byli vědci, vědkyně či lékaři nebo inženýři měli často jeden společný rys. Na začátku jejich kariéry byl neúspěch. Nedostali se na svou vysněnou vysokou školu a tak vzali zavděk holt tou chemií nebo fyzikou, nebo hnojárnou, když se nedalo nic dělat. A najednou je to chytlo, objevilo se téma, které je fascinovalo, následované příležitostí, pak už zbýval jen drobný detail – na pár let nebo pár desítek let se zavřít v laboratoři a bádat a bádat, až se např. probádat k objevu jak přeměnit odpad na užitečný produkt. Proč o tom píšu…

Neúspěch může být ve skutečnosti naší výhrou. Jen si to v daném okamžiku těžko uvědomíme, neřku-li oceníme.

Jedním z laureátů byl Profesor Emil Paleček, přední český vědec v oblasti přírodních věd. Je takovým guru pro obor elektrochemie nukleových kyselin. Prostě objevil nějaké techtle se šroubovicí DNA, jeho kolegové teď doobjeví ty mechtle a my se, na rozdíl od císaře Rudolfa II., dočkáme elixíru života. 

Na otázku, co považuje za svůj největší úspěch, profesor Paleček odpověděl, že za největší úspěch považuje, že odolal všem elektrochemikům, kteří mu tvrdili, že to co dělá, je naprostá blbost. A dávali mu to často najevo tak silně, až se několikrát málem stalo, že skončil. Naštěstí odolal.

Když jsem před sedmi lety zakládala nadační fond, někteří z mého okolí kroutili hlavami, proč si proboha přidělávám starosti, vždyť můžu být patronem nějakého, už stávajícího fondu..atd..atd.. Ale já  věděla, že to chci dělat úplně jinak, než bylo zvykem a že potenciál výtvarníka Libora Škrlíka je obrovský…tak moc, jak křehká je jeho duše. Možná, teď mne napadá, že moje šroubovice DNA a šroubovice Liborovy DNA vykazují podobný smysl pro výtvarné umění..

Každý člověk si přeje být svobodný, šťastný, zdravý, žít v lásce i v dostatku.

Pak přijde na řadu výchova, různé instituce, systémy a v neposlední řadě někdy i naše vnitřní nejistota a pak se může stát, že člověk nedělá co by chtěl, ale to, co se musí….

Jedna z možných cest, jak z toho ven je přijetí faktu, že ke každému MUSÍM existuje NEMUSÍM a že by se nemělo zapomínat na slovo CHCI - PŘEJU SI. MUSÍM je práskání bičem nad hlavou, zatímco CHCI je vnitřní svobodné rozhodnutí.

MUSÍM nám energii bere, CHCI – ji naopak doplňuje.

Nechci vás nabádat k nezodpovědnosti, nebo možná trochu i ano, ale zkuste si třeba nějakou věc, nebo povinnost z kategorie MUSÍM přenést do kategorie CHCI. Možná pocítíte velký rozdíl mezi: Musím jim zase uvařit nějakou večeři a Chci uvařit něco dobrého pro tu svoji bandu. A dovolte si občas něco nemuset.

Evoluční biologie říká, že člověk je jen víření písku, síť atomů, které se přeskupují a vytvářejí věci a bytosti. Z tohoto hlediska jsme my všichni tady naprosto stejní jako třeba tenhle pult nebo židle, skládáme se ze stejných prvků Mendělejovy tabulky.

A teď si vezměte, že my - sítě atomů, se dokážeme bavit, zpívat, umíme se nadchnout, vztekat, brečet, zamilovat se…čím to je, kde se to vzalo…. asi to skutečně bude ta naše duše o váze 21 g – to už stačili vědci změřit.

Přeji nám, aby ty naše duše nestrádaly a více chtěly a mohly, než musely.

 

Zdeňka Žádníková

  • herečka Dejvického divadla
  • z televizních seriálových rolí známá hlavně z Rodinných pout a Velmi křehké vztahy, s dcerou si pak zahrály v rodinném seriálu Ať žijí rytíři
  • maminka 4 dětí  - dcery Andrea (12), Jana (8), Zuzana (3) a syn Jiřík (19 měsíců)
  • zakladatelka Nadačního fondu Zdeňky Žádníkové
  • spisovatelka, moderátorka i zpěvačka, která mimo složila státnici z angličtiny
  • životní optimistka a žena nesčetně tváří, s kterou se nikdy nenudíte
  • kreativní člověk se srdcem na dlani a výborná hráčka na příčnou flétnu a saxofon

Zdeňku Žádníkovou s celou rodinou mohou všichni vidět již tuto sobotu na akci Závody kočárků, kterou bude moderovat...

autor článku: Zdeňka Žádníková & Redakce DA