Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

Na přerovský most se z Huti vypravila i několikatunová socha zubra - symbol města. Galerie Myslbek má svou bronzovou bránu, Strakonice dudáka, Plzeň jednu ze svých populárních kašen, Velká pardubická trofeje pro vítěze. Vše pochází z dílny místní slévárny. A to je jen malá ukázka její práce, která se daří i díky spolupráci s významnými českými i zahraničními umělci a designéry, architekty a galeriemi. Slavný francouzský designér Arik Levy se netají tím, že po celém světě hledal slévárnu, se kterou by chtěl realizovat své projekty a našel ji až ve Staré Huti.

Obec Stará Huť je proslavena především tím, že v ní strávil kus svého života spisovatel Karel Čapek. Za slávou Huti protínající minulost se současností můžeme jít v historii ještě o něco hlouběji. A to až do roku 1674, kdy zde rodina Colloredo-Mansfeld založila huť na výrobu a zpracování železa. Odtud si Stará Huť nese svůj název.

Továrně se od počátku vedlo velmi dobře. Výrobu zastavila až po více než 250 letech průmyslová krize dvacátých let minulého století. Tehdejší mistr huti pan Josef Svojitka odkoupil část vybavení zrušených železáren a v roce 1929 otevřel svou vlastní firmu. Ta se stala velice rychle úspěšnou, po 2. světové válce ji předával svému synovi  s  pokročilou technologií a třiceti zaměstnanci. Prosperita slévárny však neměla nadále dlouhého trvání. Přišlo znárodnění. Zpět rodině Svojitkových se dostala až v roce 1990 zdevastovaná, bez technologie, zakázek, zaměstnanců.

Před Josefem Svojitkou mladším stál nelehký úkol. Dát kovolijeckému řemeslu a rodinné firmě šanci na přežití. A podařilo se téměř nemožné. Firma bez přerušení přežila až do roku 2004, kdy ji předal svému nejmladšímu synovi Alešovi. S úctou a láskou k řemeslu Aleš Svojitka provozuje uměleckou slévárnu a pokračuje tak v tradici svých předků.

I v dnešní době plné virtuální tvorby a 3D technologií se huťská slévárna snaží ctít tradiční postupy výroby. I přesto, že zde najdete nejmodernější tavící pec, hned vedle ní stojí formovací stroj z roku 1890 a převážná část produkce se děje opravdu historickými postupy. A právě ty dávají výsledkům odvedené práce duši. Určité moderní vlně se však nebrání. Slévárna spolupracuje s mladými, nadějnými designéry, kteří přinášejí neotřelé nápady a nový vítr.

A proč nespojit klasiku s modernou?

Proč nevrátit třeba hospodyňkám litinové nádobí, na které s láskou vzpomínají naše babičky, ať už hrnce, formy na bábovky nebo pánve na lívance, ale v moderním kabátě? Litina je bohužel již téměř zapomenutý materiál stejně tak, jako kovolijecké řemeslo. Ale ve Staré Huti stále žije.

Řemeslo je mostem k umění. A ve Staré Huti ho dělají nejlépe, jak dokážou. Poctivě, s láskou, pokorou a úctou k tradici.