Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

Drhovy najdeme v opravdu malebné krajině Dobříšska. Hranice této obce pentlí potůčky, které umí kouzelně dotvářet jarní i zimní atmosféru vycházek. Na straně severovýchodní je to potok Drhovský na straně jižní potok Libický. Výhled na osadu Homole na cestě do Borotic pak patří doslova mezi skvosty našeho kraje. A kdyby snad právě sem zavítala Heduš Homolková ze známé české filmové komedie, určitě by i tady pronesla svou nesmrtelnou hlášku: „Tak co říkáš táto, to jsou panoramata?“ a její Ludva by jí i tady jistě musel odpovědět: „Je to žrádlo!“

Foto Libického a Drhovského potoka od Milady Svobodové.

Výhled na osadu Homole na cestě do Borotic pak patří doslova mezi skvosty našeho kraje. A kdyby snad právě sem zavítala, Heduš Homolková ze známé české filmové komedie, určitě by i tady pronesla svou nesmrtelnou hlášku: „Tak co říkáš táto, to jsou panoramata?“ a její Ludva by jí i tady musel odpovědět: „Je to žrádlo!“

DRHOVY

V Drhovech žije přes 270 lidí a pokud si myslíte, že se v této obci nic nedělo a neděje, jste na velkém omylu. Kdysi byly Drhovy propojené i s obcemi Budín, Drhovce, Libice, Nechalov i Rybníky. Evidovány zde byli 3 obchodníci s dobytkem, faktorství rukavic, 5 hostinců, kapelník, kolář, kovář, 2 krejčí, 3 mlýny, 3 obuvníci, obchod s lahvovým pivem, 9 rolníků, 2 obchody se smíšeným zbožím, 4 trafiky, velkostatek Zeman, 2 obchody se zvěřinou a drůbeží…, alespoň tak to uvádí třeba internetová Wikipedie, ale my dobře víme, že živnostníků a obchodníků tady bylo toho mnohem více. Budete překvapeni!

Historie Drhov v současnosti

O skutečném původu názvu Drhovy, dříve Drhow se v dnešní době můžeme opravdu jen dohadovat. Historické podklady, odborné publikace a záznamy kronikářů mají tři vysvětlení. Jedno odkazuje na drhnutí lnu, další na název obce po jistém rodu Drha a také na spojitost s drhnutím třísla z dubů, z rozsáhlého dubového lesa, na kterém byly Drhovy založeny knížecími poddanými. Ti pak za pokácené duby a vydrhnuté tříslo získali pozemky. Podle knihy „Památník okresu Dobříšského“ vydaného v roce 1918, lidé ve vsi vykopávali staré dubové pařezy na svých pozemcích. I tato informace vedla letos v srpnu 2022 Městský úřad Dobříš k tomu, aby vyhověla žádosti občanů a vyhlásila jeden ze zdejších a výjimečných dubů památným. Strom se navíc nachází v místě, kde si lidé vyráběli nepálené cihly z jílovité hlíny a zbytků obilnin, říkalo se tam na hlinovce. Cihlám se říkalo v kraji různě, batiny, butiny, buchtiny, buchty a nejstarší domy v obci a okolí mají ještě zídky, nebo části domů z těchto hliněných cihel. Místní děti a rodiny stromu několik let říkali král Tolkien, protože má prý korunu jako král a jeho odhadovaný věk je 130 let, což je přesné výročí narození slavného spisovatele J. R. R. Tolkiena. Památný strom u nového poutního místa, který najdete, když se vydáte po cestách pěšmo mezi Rybníky a Drhovy je dokonce opravdu i úředně pojmenován DUB KRÁL TOLKIEN. Vycházku lesy a loukami se zastávkou u Tolkiena jen doporučujeme. U památného dubu si kromě příjemného posezení užijete i krásný výhled do krajiny a na usedlost Nový Dvůr.

Památný strom DUB KRÁL TOLKIEN je novým poutním místem našeho kraje. (foto: Milada Svobodová)

A k toulkám v okolí Drhov máme ještě jeden krásný příběh...

Věděli jste, že NOVÝ DVŮR je příbuzný s Čapkovou Strží ve Staré Huti

To ovšem ale neznamená, že majitelé usedlosti Nový Dvůr vítají průvody zvědavých turistů. Místo je soukromý pozemek, a tak platí pravidlo, které ctí soukromí vlastníků. Fotografie původní stavby nápadně připomíná architekturu právě Čapkova památníku. A podoba není to jediné, co tyto dvě budovy spojuje. O historii místa Nový Dvůr vyprávěla lékařka Hana Zwingerová, aktuální majitelka usedlosti pro místní zpravodaj a regionální deník: „Dvůr koupil mým prarodičům Valentovým, ve druhé polovině dvacátých let minulého století, babiččin bratr Václav Palivec, který také daroval Čapkům jako svatební dar Strž. Rodina Valentových s Čapkovými udržovala blízké styky a často se navštěvovali na Strži či na Dvoře nebo jezdili za Václavem Palivcem na zámek do Osova. V roce 1949 však zkonfiskovali statek komunisté. Děda brzy poté zemřel. Václava Palivce odstěhovali po zabavení jeho majetku na opuštěnou hájovnu a moje babička a rodiče se o něj starali do jeho smrti v roce 1964."

Nový Dvůr z archívu paní Hany Zwingerové.

Drhovská vlajka

Polcený štít, levé pole pětkrát stříbrno-červeně dělené, v pravém zlatém poli stonek lnu s listy a třemi květy přirozené barvy. O pěstování lnu na území Drhov se nám nepodařilo najít žádné relevantní podklady, ale v atlase symboliky regionů, měst a obcí se uvádí: Len, je na komunálních vlajkách poměrně častý motiv. Je to zřejmě dáno tradicí pěstování této staré kulturní rostliny. Převážně mají květy ustálenou, vlastně již heraldickou podobu modrých květů s pěti okvětními lístky, pouze ve třech případech jsou znázorněny na stoncích. V jednom případě je květ realisticky světle modrý (Drhovy, okres Příbram), zcela výjimečně bílý (Hajnice, okres Trutnov), uvádí se v atlase symboliky měst a obcí. A tak si znak Drhov drží svou originalitu mezi jinými znaky, je líbivý, jako sama zdejší malebná krajina.

Drhovský rybník

Drhovský rybník má rozlohu přibližně 10 ha a napájí Drhovský potok. Dobříšský královský hejtman Oldřich Doudlebský z Doudleb kdysi (v roce 1600) upozornil Českou královskou komoru, že na dobříšském panství je dosti příhodných míst, kde by bylo možno s poměrně malými náklady založit nové rybníky. Zejména doporučoval stavbu nového rybníka u Drhov a požadoval, aby na dobříšské panství byl vyslán „fišmistr“ z Poděbrad, který by určil místa ke stavbě rybníků a vyměřil jejich budoucí hráze. Pozval na tato místa známého stavitele rybníků Jakuba Krčína z Jelčan, sídlícího tehdy na jeho tvrzi v nedalekých Křepenicích a ten skutečně budoucí rybník vyměřil. Drhovský rybník dnes žije kulturou mnoha rostlin a živočichů. Potěšte oči fotkami v celém fotoreportu od Jirky Kozla.

Drhovský poklad na Zlaté stezce

Středočeská vědecká knihovna v Kladně uložila písemnou zmínku o velmi zajímavém nálezu z roku 1955. Archiv této knihovny přímo uvádí, že pan František Polák nalezl na poli zvaném Husova, dvacet jedna zlatých a stříbrných cizích mincí ze 16. a 17. století. Tento nález byl uložen v hliněné nádobě a obsahoval tolary alsaské, brunšvické, saské, polské, italské, nizozemské a švýcarského města Ženevy. Vzácnou ražbou pak byly dvě zlaté mince-dukát města Frankfurtu nad Mohanem a dukát osmanského sultána Muráda IV. Ohmada. Nejmladší mincí pak byl saský tolar Jana Jiřího Augusta z roku 1644. Tato poslední zmíněná ražba také určuje pravděpodobnou dobu, kdy byl poklad uschován do země, tj. v době třicetileté války, nebo se stal kořistí na odbočce zlaté stezky, která tudy procházela z Dobříše do Sedlčan. Pravý důvod se asi nedozvíme. Poklad byl odevzdán poctivým nálezcem do tehdejšího Okresního muzea v Dobříši. Středočeská knihovna však také uvádí, že Drhovský poklad v okresním muzeu není a není ani v příbramském muzeu.

Tajemnství vrchu Kalich u Drhov

Z Pamětní knihy Drhov vyplývá, že název vrchu KALICH (433 m n. m.) vznikl z lidového pojmenování „U Kalicha“. V místě je také možné najít kámen, ve kterém je vytesán znak kalichu. Podle dostupných podkladů je patrné, že název vrchu Kalich se používá více než 300 let. Původ a pravý důvod nalezené rytiny v kameni však zůstává zahalen tajemstvím. Dobříšský historik Ludvik Kopáček v roce 1898 ovšem popisuje místo na cestě „ku Husovu“ a zapsal, že na vrchu byl žulový kámen, který měl skrývat pověstný kalich. Kus od Šiberného, kde kdysi dle historika šibenice stávala, se nacházely podkovy koní, kterým lidé říkali Žižkovy. Ať už je to s názvem místa tak, či jinak, může být hledání kamene jeden z cílů vydatné vycházky.

Ať už je to s názvem místa tak, či jinak, může být hledání kamene jeden z cílů vydatné vycházky. 

Foto staré mapy Drhow: http://oldmaps.geolab.cz.

Šiberný a posledí muka popravených

Na jednom z vrchů, které doprovázejí cestu od Dobříše do Drhov je vrch nazvaný Šiberný. Názvy vrchů jako Šiberný, Šiberna, Na Spravedlnosti a podobně, jsou spjaty s místy, kde bývala popraviště, pranýře, šibenice a odsouzenci zde prožívali svá poslední muka. Názvy těchto míst se dochovaly, ale záznamy a přesná místa samotných popravišť už na většině míst odvál čas, tak jako křik a utrpení odsouzených k smrti. Od roku 1769 musely být všechny pozůstatky hrdelního práva naštěstí likvidované na základě panovnického nařízení Marie Terezie. Trest smrti a mučení ovšem ještě zůstávalo mnoho let. Každopádně vrch Šiberný měl a má pro nás žijící stále význam. V záludné zatáčce kousek za odbočkou na Nový Dvůr, ve chvíli, než se vynoří na obzoru první domy Drhov, se třpytí zlatý kříž a nejde přehlédnout. V roce 1908 jej posvětil P. Antonín Krob. Kdysi se zde mj. také scházeli lidé k oslavě narozenin T. G. Masaryka, byla připravená hranice dříví pro oslavný oheň, starosta a správce školy měli proslov a hrával tam s kapelou pan Libický z Libice. Další památný kříž je u kapličky na návsi (uvedený letopočet je 1879) byl posvěcen P. Františkem Hoppem. U křížku na návsi, téměř ukrytá v jírovcových větvích, je kaplička sv. Petra. 31. března 1934 bylo u kapličky vzpomenuto všech obětí 1. světové války. Shromáždilo se zde téměř veškeré obyvatelstvo Drhov, školní mládež a hasiči. Po projevech a zatroubení signálu následovali dvě minuty ticha k uctění památky padlých.

A jak si žijí Drhovští dnes?

Drhovy jsou jako většina lukrativních míst k bydlení, blízko ku Praze, Příbrami a současně v krásné podbrdské a Slapské oblasti, místem mixu starousedlíků a nově nastěhovaných rodin. Drhovy se budou dále rozrůstat a s přibývajícími mladými rodinami se mění také energie obce. Což je sice v úvodu trochu tlak na místní a staré zasloužilce, ale Drhovy mají štěstí. Nejsmutnější je pohled na vesničky, kde za záclonkou koukají opuštěné babičky a dědové a sledují, jak mladé rodiny mizí z vesnice pryč. Kultura obce se poslední rok rozrostla o sousedské akce a práci svépomocí.

Masopust, sousedská akce, která spojila všechny věkové kategorie, starousedlíky i nováčky v obci a vrátila masopust do obce po 60 letech.

Stavění Máje je krásná tradiční akce. Ta letošní Májka byla nejkrásnější za poslední roky, kterou zdejší obec uspořádala.

Velkou tradici v obci má hasičský sbor a myslivecký spolek.

Čerstvé mléko a med

V Drhovech je také od roku 2019 pro veřejnost funkční mlékomat, mléčná farma. Kravín v Drhovech je pro dojnice takovým wellness zařízením. Kdo neviděl, neuvěří. Funguje totiž tak, že když se kravám, naplní vemeno mlékem, samy si dojdou do boxu, tam se jim automaticky vemeno omyje, automaticky se odsaje mléko a než se tak stane, krávy mají u tlamy pochoutky. Když je vše hotovo, krávy spokojené odchází dál do kravína. Za zřízením jednoho z nejmodernějších kravínů stojí Zemědělské družstvo Nečín a jeho šéf, Honza Koukolíček říká: „Mlékomat byla taková sázka do loterie, nevěděli jsme samozřejmě, zda si lidé pro čerstvé mléko dojdou, dojedou. Marketing malých obcí je takové „pole neorané“, ale jak se ukázalo, lidi mají zájem o lokální potraviny a když vidí, že naše zvířata žijí v kravíně bez stresu a v čistotě, to je asi pro farmáře ta nejlepší reklama. Od roku 2019 naše „dámy“ zprostředkovaly zákazníkům mlékomatu téměř 70 tisíc litrů mléka.“ Lidé v obci si mohou také pěšky dojít pro med (Med od Kozích hor) a letos si mohli přijít k Routům i pro 100 % včelí vosk.

A tak to má na venkově být.

HOMOLE: Kino tady měli dřív než na Dobříši

Na začátku druhé světové války vedla rodina Aloise Červeného (*1888) na Homoli malou a v celém okolí oblíbenou hospůdku. Do rodiny se přiženil nevídaně pokrokový muž Jan Škoda a Homole měla díky tomuto pracovitému člověku, tatínkovi paní Jany Sklenářové své první kino! A jak paní Jana říká, zřejmě prý to bylo první kino na okrese. Aby uměl otec paní Janičky pan Škoda obsluhovat promítací zařízení, byl prý několik týdnů v Praze a tam se naučil kino provozovat.

Paní Jana vypráví, že lístek do kina Homole stál nejdříve dvě koruny, postupně zdražoval až na čtyři. Točilo se zde sedmistupňové pivo chlazené ledem z rybníčka pod stavením. Lidé do kina jezdili z okolních obcí: z Nečína, Čeliny, Borotic, Drhov a v zimě i na lyžích. „Na lístky se sjíždělo procesí,“ říká paní Jana. Hrálo se v sobotu a v neděli. Prvním filmem, který se zde promítal v roce 1942 - 1943 byl „Eva tropí hlouposti“. Paní Vandasová z Homole vzpomíná, že pan Škoda byl vyhlášený hostinský, který prý uměl nejlépe pečovat o pivo. 1. března 1956 ovšem Jana Škodu zavřeli do vězení, jako nevítaného chystanému systému, zavřeli ho jako řadu dalších „kulaků“. Majetek rodiny byl zabaven pro rolníky trýznivou křivdou, při kolektivizaci za minulého režimu. Majetek Jana Škody byl rozdělen na více částí a později rozprodán novým majitelům.

V budově bývalého kina dnes bydlí rodina, která je i navzdory složité historii s paní Janou, rozenou Škodovou, spřátelená. Majitel domu Jan C. vypráví, jak dům rekonstruovali a odklízeli zničené pozůstatky výčepu i kina. Vzpomíná také na velký neonový poutač s textem KINO, ví přesně, kde se kdysi vydávaly lístky a kde se točilo pivo. Nakonec tam na stejném místě se i dnes občerstvuje, podává se jídlo v rámci rodiny, v místě bývalého výčepu je totiž domácí kuchyně. Chodilo se sem za zábavou, hrálo se divadlo a právě zde se seznámili i rodiče stávajícího vlastníka domu. Na terase je zachovaný jeden z původních stolů z bývalé restaurace i se zářezy hostů, kteří si do dřeva vyryli kolik piv vypili. Stoly a lavice vyráběl v padesátých letech z části pan Čámský v Drevníkách a další část pan Vacek v Boroticích, vypráví dále dcera Jana Škody.

Opuštěné kino na Homoli a foto pana Černého, jeho vnučka a původní stůl z výčepu restaurace. 

A jen pro upřesnění a zajímavost doplníme, že kino v Dobříši zahájilo své promítání v prosinci 1951, kino na Homoli promítalo pravděpodobně již v roce 1942.

Památná roubenka v ZOOpark jelení Homole

Letos je to přesně 20 let výročí, kdy dokonce svého života žila v roubené chalupě paní Růžena Hejnová, ročník 1906, která zde vychovala své čtyři syny. Antonín Hejna, který dnes spravuje pozemek, v roce 2010 přebudoval původně zemědělské pozemky na oboru a v roce 2020 na Zoopark jeleni Homole. Chalupa, ve které se odehrávala velká část historie rodu Hejnů je dnes kulturní památkou. Venkovský dům si zachoval řadu historicky hodnotných prvků, jako je pec s kamny, dveře se skládanou výplní, okno s římsou a další dobové doplňky a nádoby. Jádro roubeného domu pochází pravděpodobně z přelomu 18. a 19. století. Mladší úpravy jsou asi z konce 19. či počátku 20. století. (První zmínka o osadě Homole je z roku 1569).

Foto z rodinného archivu Moniky Hejnové Vydrové.

Drhovy i Homole jsou vesnice, které jsou součástí podbrdské krajiny v jejichž blízkosti najdeme potůčky a malebnou krajinu plnou tajemství a překvapení. Lidé z těchto obcí jsou svérázní, pracovití, velmi šikovní a dobrosrdeční lidé, kteří dobře vědí, jaký poklad v místě svého bydliště mají.

 

CELÉ FOTOALBUM Krásy obcí Dobříšska: Drhovy a Homole, které nafotil Jiří Kozel, a které historickými fotografiemi doplnila Milada Svobodová,

naleznete na facebookovém profilu Dobříšska aktuálně.

 

Poděkování:

Poděkování patří knihovnici Drhov paní Poslušné za zapůjčení knih, kronikáři Drhov panu Rudolfu Sedláčkovi za možnost nahlédnout do Pamětní knihy Drhov, rodině Cajthamlů za seznámení s právoplatnou dědičkou restaurace a kina Homole, paní Janě Sklenářové za její vzácný čas a vyprávění, paní Hejnové za fotky z rodinného archívu.

Zdroje: oldmaps.geolab.cz, Národní památkový ústav, Středočeská vědecká knihovna v Kladně, Borotická farnost její historie a současnost (M. Král, P. Josef Andrejčák, O. Cr., Místní jména v Čechách (Profous,1947) www.zaniklekrajiny.cz/atlas symbolika obcí.