Dnes je pátek 20. červenec, svátek má Ilja,
je Mezinárodní den šachu.

Rozcestník
Menubox
Restbox

Hudební festival A. Dvořáka bude zahájen již příští úterý

přidáno: 16. 04. 2018

Jubilejní 50. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram nabídne od 24. dubna do 7. června 2018 šest týdnů klasické hudby v tom nejlepším provedení. Věhlasná jména budou střídat nové tváře, čekají nás koncerty, open air akce, benefice i nové zcela netradiční formáty.

Hudební festival A. Dvořáka se v Dobříši představí 3. května, slavnostní zahájení však proběhne už příští úterý 24. dubna a slavnostní zahajovací koncert v programu vždy zaujímá speciální místo. Vystoupení Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) pod taktovkou Ondreje Lenárda představuje symbolické propojení s historií festivalu, protože právě tento ansámbl odehrál v Příbrami závěrečný koncert v roce 1969.

Na co se můžeme 24. dubna v příbramském Divadle A. Dvořáka těšit?

V první polovině koncertu zazní nádherné operní árie a dueta z Dvořákovy Rusalky a Gounodova Romea a Julie v podání předních slovenských pěvců, po přestávce bude následovat Dvořákova 8. symfonie, která zazněla i v roce 1969. Sopranistka Adriana Kučerová a tenorista Pavol Breslik, kteří vystupují na významných evropských i světových operních scénách, zavítají do Příbrami, aby společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu slavnostně odstartovali letošní jubilejní ročník Hudebního festivalu A. Dvořáka Příbram. Oba interprety jsme požádali o krátký rozhovor.

Antonína Dvořáka si trošičku přivlastňuji…

Adriana Kučerová je nástupkyní slavné tradice slovenských sopranistek. Na kontě má mnohá ocenění z mezinárodních pěveckých soutěží. Hostovala v prestižních operních domech, jakými jsou např. Teatro alle Scala v Miláně, Bavorská státní opera v Mnichově, Berlínská státní opera, Státní opera ve Vídni, pařížská Opera de Bastille, Theater an der Wien, Houston Grand Opera či Dallas Opera.

Jak se těšíte na 50. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram?

Mám velkou radost z toho, že na zahájení jubilejního 50. ročníku Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram mohu účinkovat právě já a navíc s úžasnými slovenskými kolegy, panem dirigentem Lenárdem a Paľkem Bršlíkem.

Přiblížíte nám vaše vystoupení na slavnostním zahajovacím koncertu?

Připravili jsme krásný program, a to výběr árií a duetů z oper Rusalka a Romeo a Julie. Rusalku jsme s Paľkom ještě nikdy společně nezpívali, tak se velmi těším na naši malou premiéru právě v této úžasné opeře.

Jaká je spolupráce s Pavlem Bršlíkem? Prozradí nám něco zajímavého?

S Paľkom zpívám nejraději ze všech. Je to nejen úžasný zpěvák, ale také krásný člověk s velkým srdcem. Proto mám radost, že nás tento rok čeká více společných vystoupení. Budeme společně debutovat v opeře Prodaná nevěsta v SND v Bratislavě, koncertně uvedeme West Side Story na festivalu Viva Musica a operu Romeo a Julie společně zazpíváme až v daleké Tasmánii.

Co pro vás znamená Antonín Dvořák?

Antonín Dvořák je pro mě společně s Mozartem, Puccinim a Verdim nejoblíbenějším skladatelem. A i když je Antonín Dvořák samozřejmě váš, tak i já jako Slovenka si ho trošičku přivlastňuji a jsem vždycky šťastná, když ve světě slyším českou hudbu, protože je mému srdci nejbližší, ať už kvůli jazyku nebo důvěrně známé slovanské melodičnosti.

Vystupujete na pódiích celého světa, jste hvězdou operních scén. Pokud vůbec máte nějaký volný čas, jak jej nejraději trávíte?

Zájmů mám velmi mnoho, ale v poslední době mi všechen volný čas vyplňují moji dva malí synkové. Jsou jim 3 a 1 rok, takže máme doma hodně veselo.

 

Když slyším první takty „Stabat mater“, jsem vždy vděčný, že to mohu zpívat…

Hvězdná kariéra tenoristy Pavla Bršlíka (v zahraničí vystupuje jako Pavol Breslik) začala v roce 2005, kdy jej kritici v časopisu „Openrwelt“ označili za „Nejslibnějšího pěvce roku“. V následujících letech se zhostil celé řady rolí na mnoha evropských i světových scénách. Svoje umění předvádí v Berlínské státní opeře, ve Vídeňské státní opeře, v Covent Garden, v Pařížské opeře, v Teatre del Liceu v Barceloně, v Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu nebo Curyšské opeře. Důležitou součástí repertoáru Pavla Bršlíka jsou také  písně a recitály.

Proč jste se rozhodl přijmout pozvání na zahajovací koncert 50. ročníku HF A. Dvořáka?

Jsem rád, že mohu být při tak pěkném jubileu jako je padesátka. Dvořákovo dílo bylo pro mě už od začátku studií velmi důležité a Dvořák patří i k mým nejoblíbenějším skladatelům. Ať už se to týká písňové nebo sakrální tvorby. Z jeho oper jsem zatím neměl možnost mnoho nazpívat, ale doufám, že se to brzy změní.

Jak byste představil Adrianu Kučerovou?

S Adrikou se potkáváme na jevišti téměř pravidelně. Absolvovali jsme mnoho společných koncertů a představení. Na podzim oba odjíždíme do Hobbartu, kde budu dělat svého prvního Romea a myslím, že i Adriana svoji první Julii. Velmi se na každé vystoupení s ní těším. Vždy panuje velmi příjemná atmosféra a co byste chtěli na jevišti více než kolegu, který vás podněcuje ke skvělému výkonu?

Jak vnímáte Antonína Dvořáka? Objevuje se ve vašem repertoáru častěji nebo to bývají spíše vzácná setkání?

Jak už jsem říkal, jeho operní dílo mě zatím spíše míjí. Je to způsobené i výběrem mého repertoáru, kdy se jako lyrický tenor snažím co nejdéle držet právě lyrických postav od Mozarta po Bel canto. Samozřejmě s několika „výlety“ do romantiky od Gounoda. Tolik k opeře. Ale v sakrální a písňové tvorbě si to vynahrazuji. Od Dvořákových Cigánských melodií, které zařazuji do téměř každého recitálu, až po nedávno nahrané Cypřiše pro Supraphon. A samozřejmě nesmí chybět Dvořákovo Requiem a moje úplně nejoblíbenější „Stabat mater“. Když začne orchestr hrát první takty, tak jsem vždy vděčný, že to můžu zpívat.

Která z postav, které ztvárňujete na řadě světových scén, je vám nejbližší a proč?

Toto je asi nejtěžší otázka v každém rozhovoru. Mám je samozřejmě rád všechny a nechci připisovat jedné nebo druhé větší význam. Když se mě zeptáte teď, tak možná Leicester ze Stuardy (Marie Stuartovna od G. Donizettiho), ale za pár měsíců to bude Alfredo z La Traviaty, protože ho budu opět zpívat ve Vídni. Je to velmi těžké. Ale k mým nejoblíbenějším patří například Nemorino, Lenský, Edgardo…

Náš festival slaví padesátku. Jak vidíte sám sebe v padesáti?

U nás se v jedné písni zpívá „čože je to 50-ka, keď sa dívam na dievčatká...” Já jsem teď dovršil 39 let a vůbec si to neuvědomuji. Myslím, že je to jenom číslo, které měří věk, ale nikoliv naše nitro. Vždyť se podívejte na některé  lidi, kterým je devadesát a lehce strčí do kapsy kdejakého padesátníka šedesátníka. Vnitřní věk je pro mě důležitější a ten svůj vám raději neřeknu, protože bych možná někdy ani nedostal občanský průkaz.

Děkujeme za rozhovory a těšíme se na zahajovací koncert 24. dubna v Divadle A. Dvořáka Příbram.

autor článku: Radka Svobodová