Dnes je pondělí 25. květen, svátek má Viola,
je Mezinárodní den ztracených dětí.

brdyvltava

Rozhovor Kláry Janků s Josefem Máchou z Nového Knína o květinách a kronice

přidáno: 11. 03. 2020

Poutavý a čtivý rozhovor s panem Josefem Máchou připravila slečna Klára Janků ze ZŠ a MŠ Nový Knín. Majitel Zahradnictví Josef Mácha a dlouholetý kronikář města Nový Knín, v rozhovoru vylíčil svou lásku ke květinám i rodnému městu. Připomněl velké osobnosti pocházející z tohoto místa a prozradil i další zajímavosti.

Odkdy žijete v Novém Kníně?

Narodil jsem se 12. března roku 1953 v Příbrami a od svého narození žiji ve Starém Kníně čp. 11 (nyní Nový Knín čp. 311). V letech 1960 – 1969 jsem vychodil Základní devítiletou školu v Novém Kníně. Zde velký vliv na mě měla paní učitelka Františka Kodrasová, učitelka dějepisu, která nám poprvé vyprávěla o Aničce Holinové a Janu Nerudovi.

Má veliká láska k přírodě, zvláště ke květinám, měla velký vliv na můj další život. Květiny mě očarovaly. Kouzlo květin jsem objevil na staroknínském hřbitově a lásku k historii v kostele ve Starém Kníně, zaujala mě  hrobka držitelů staroknínského a sudovického panství, cínová křtitelnice, náhrobní kameny, zvony, márnice a její nástěnná výmalba a další. Zde byl kostelníkem, hrobníkem a varhaníkem v jedné osobě můj dědeček Josef Budínský.

Po ročním pobytu na gymnáziu v Dobříši jsem v září přestoupil na odborné učiliště se zaměřením na zahradnictví do Prahy. Zde se mé dosavadní znalosti ze zahradnictví prohloubily zásluhou učitelů, např. Ing. Jana Tykače a pana Ing. Blechy. Mé budoucí povolání se stalo i mým koníčkem, jsem nadšeným zahrádkářem.

Po třech letech jsem složil učňovské zkoušky a přestoupil na Střední zahradnickou školu v Mělníku, kde jsem s úspěchem v roce 1975 odmaturoval. Zde velký vliv na mě měla profesorka dějepisu, která mi mimo jiné vyprávěla o tom, že mé rodné město má i další významné osobnosti literárního a kulturního života. Studoval jsem ve městě, kam chodil na SVVŠ student Jan Palach. Bylo nám kladeno na srdce, abychom se vyhýbali všech provokací v den jeho úmrtí 19. ledna.

V roce 1976 a 1977 jsem složil zkoušky v Praze z oboru okrasné zahrádkářství a stal jsem se okresním odborným instruktorem. V letech 1980 – 1983 jsem ještě studoval Ústřední zahrádkářskou akademii.

Odkdy pracujete v zahradnictví a odkdy zahradnictví vlastníte?    

Dne 1. srpna 1975 jsem nastoupil do zahradnictví Nový Knín, které toho roku přešlo pod Okresní podnik služeb v Příbrami. Jako osoba samostatně výdělečně činná pracuji v zahradnictví od 1. října 1994, majitelem budov jsem od roku 1997.

Jakou má zahradnictví v Novém Kníně historii?

Zahradnictví v Novém Kníně založil 1. května 1933 zahradník Josef Čermák (praprastrýc paní Petry Lojínové). Po roce 1958, někdy v letech 1959 - 1960 jako živnostník musel svůj podnik (Čermákovy zahradnické závody Starý Knín u Prahy, tak zněl název) odevzdat, tak jako jiní živnostníci, do Komunálních služeb v Novém Kníně.

Co Vás na práci v zahradnictví nejvíce baví?

Já jako zahradník jsem vlastně po celý svůj život rostlinolékařem rostlin svých zákazníků a občanů a mám radost z toho, že jim pomáhám s tím, jak vypěstovat květiny, zeleninu i ovoce na jejich zahrádkách.

Máte nějakou oblíbenou květinu?

Miluji všechny rostliny. Květiny, ovocné stromy, okrasné dřeviny, trvalky, skalničky, cibuloviny.

Odkdy jste novoknínským kronikářem?

Naše městečko mělo slavnou minulost, kterou popsal v místní kronice učitel Josef Valenta, Václav Amart a kronikář František Nevařil. Dobu po roce 1948 zachytil objektivně velmi krátce kronikář Radim Weber, bývalý předseda místního národního výboru (MNV) v Novém Kníně.

Rozhodnutím rady MNV z dubna 1979 jsem byl pověřen vykonávat funkci dobrovolného kronikáře obce Nový Knín. Jelikož mám rád své rodné město, svoji obec, jeho slavnou minulost, dobrovolně jsem přistoupil na tuto funkci, přestože jsem věděl, že mě čeká mnoho práce ve vedení kroniky naší obce. Moje maminka velkou radost neměla, bála se, abych nemusel vstoupit do komunistické strany.

Kroniku píši s výjimkou jednoho roku již téměř 40 let. Jako kronikáře mě hlavně baví současnost. V každém období prodělala naše obec pronikavé změny, které jsem zapsal věrně a pravdivě. Zápisy jsou historický obrázek pro příští generace. Chci, aby z něj mohla čerpat informace příští lidská pokolení.

Která významná osobnost v kronice Vás zaujala a proč?

Klárko, ty bydlíš v domě, kde se roku 1810 narodil Petr Miloslav Veselský. Pro zajímavost uvádím, že v Praze studoval a seděl v jedné lavici s pozdějším velkým básníkem Karlem Hynkem Máchou. V dubnu v roce 1836 vydal K. H. Mácha knižně vlastním nákladem svoji básnickou skladbu Máj v počtu 100 výtisků. Jeden exemplář, jak píše 8. dubna 1836, posílá svému příteli P. M. Veselskému do Kutné Hory. Další zajímavou osobností Nového Knína je spisovatelka Jaromíra Kolárová, která jezdila na prázdniny do míst, kde dnes žiji, Staroknínská 311. Napsala např. knihu „Náš malý, maličký svět“, kde v jedné kapitolce popisuje život v obci Starý Knín. Cituji: „Skutečnou rajskou zahradu jsme objevili náhodou. A opět po známosti – známá naší známé měla chalupu v Kníně. Chalupa byla malá, s doškovou střechou, ale byla kolem dokola obklopena krásnou zahradou. Babka tam žila sama a vřele nás přivítala, teprve postupně jsme objevili, že je sama proti celé vsi. Její životní filosofie byla balzám pro mou rozbolavělou duši.“   

Ve Starém Kníně v roce 1599 na tvrzi staroknínské sepsal své paměti, Příhody Turčka z Mitrovic, pan Václav Vratislav z Mitrovic. Jeho kniha patří ke klenotům české renesanční literatury. Je pohřben v kostele ve Starém Kníně. Za své služby byl povýšen do panského stavu. Vratislavové z Mitrovic jsou dodnes prokazatelně žijícím rodem v Dírné u Soběslavi. Ve výběru osobností bych mohl pokračovat.

Vedle Aničky Holinové a Jana Nerudy je osobností i Aniččin otec František Holina, který se narodil roku 1806 v hájovně staroknínského revíru, který patřil Křižovnickému řádu. Napsal „Zpěvník český“, ve kterém soustředil na šest set různých lidových písní. Zemřel roku 1877.

Mezi další osobnosti patří Josef Valenta, učitel a kronikář města Nový Knín. V únoru uplyne 75 let od jeho smrti ve vězení Matylda při náletu na Drážďany. Nesmím zapomenout na Františka Antonína Černého, prvního kronikáře a autora knihy, která byla vložena do základního kamene při výstavbě dvoupatrové školní budovy na náměstí (1883 – 1884). Jeho pravnučka je častým hostem v mém zahradnictví.

Žádná literatura vydaná po roce 1990 nepíše, že v roce 1890 se ve Starém Kníně narodil můj prastrýc Karel Sirotek, bytem Brno – Žabovřesky, Sirotkova ulice. Byl ředitelem školy, měšťanské školy chlapecké, člen vzdělávacího předsednictva Československé obce Sokolské. Byl umučen a popraven za pomoc parašutistům ze Sovětského svazu, zřejmě desantu československé vojenské mise, který působil na území Brna až do dubna 1942. Byl popraven 7. května 1942 v Mauthausenu.

Zaujala Vás nějaká událost v historii Nového Knína?

Mezi významné události řadím rok 1186. Z tohoto roku pochází první písemná zmínka, kdy zde na knížecím dvorci byla uzavřena smlouva mezi českým knížetem Bedřichem a moravským markrabětem Konrádem Otou, známá jako „Knínský smír“ o opětovném připojení Moravy k Čechám v nedílný celek (viz kniha Příbuzní českých králů).

Jaroslav Hašek ve své knize píše o tom, jak Josef Švejk byl v románě více než skoupý na přiznáních svých citů k ženám. Ale v jediném okamžiku odkryl karty, když líčil své zamilování do Karly Veklové ze Starého Knína. Na hřbitově ve Starém Kníně byla pochována žena jménem Karla Veklová. Josef Švejk s ní sedával pravděpodobně u návesního rybníčku zvaného Sádka a tancoval v hostinci U Součků. O této ženě jsem získal první poznatky od své profesorky dějepisu na Mělníce. A teprve v roce 2018 jsem jej znovu náhodně objevil.

Máte ještě nějaké další koníčky a uvažoval jste někdy o tom, napsat něco vlastního?

Doménou mého života jsou květiny, počasí, historie. Mohu se pochlubit záznamy o počasí za posledních téměř 50 let na Knínsku. Stále se mluví a píše o oteplování Země, moje zápisy vypovídají o tom, že od roku 2006 jsou mrazy ještě v březnu a zima se prodlužuje dále do května. Zde jasně se vyplňuje pranostika „Přibývá dne, přibývá zimy“. O počasí by byla zajímavá kniha.

Co se Vám na našem městě líbí a co byste případně vylepšil?

Na našem městě se mi líbí historické náměstí a jeho uličky. Stačilo tak málo a celý východní blok náměstí měl být také rozbořený. Nad údolím Sudovického potoka měl být postaven betonový most na Hůrka. Docela pěkný projekt na úpravu náměstí je z let 2005 – 2006. Dokud bude procházet náměstím hlavní komunikace č. 114, tak bude problémem vyřešit úpravu náměstí ke spokojenosti občanů. Naším společným přáním je najít finance v rozpočtu města na opravu hřbitovní kaple se zvoničkou, která se nalézá kousek od města pod Mikulí. Chtěl bych říci pod „zlatonosnou“, ale moc moc se bojím těžařských společností. Všichni víme, že tato stavba by nutně potřebovala citlivou opravu a obnovit dekorativní stropní výmalbu.

Každý dům, ulička, náměstí má svoji bohatou historii. V dalších letech bychom měli pojmenovat nové ulice po místní malířce Jiřině Nešutové a ulici Františku Urešovi, organizátorovi společenského života ve 2. polovině dvacátého století.

Ve strategickém plánu města pro léta 2021 – 2025 je vytvoření ploch pro volnočasové aktivity našich občanů. Já jsem to pojmenoval oázou klidu a pohody. Zatím to není na programu jednání rady ani na zastupitelstvu.

Ale mám již dnes vytipované lokality. Hůrka, Mezi vršky, Lurdy, staroknínská náves, letní kino, ale také ulice Kozohorská. Po úpravě nábřeží říčky Kocáby by vzniklo romantické místo k odpočinku. Kocába, zpívající řeka, Hadí řeka, vyhledávaná trampy již od 20. let minulého století. Zde by také mohly být informační tabule, které by vyprávěly o filmech, jež se zde ve městě a v okolí města natáčely, o kinu, které připomíná celé jedno století v Novém Kníně, o kořenech židovské komunity i informace o době po roce 1948, kdy se několik občanů po politicky motivovaných procesech ocitlo ve vězení. Naši občané nic nevědí o životě faráře Aloise Boreckého, který navzdory režimnímu zákazu přečetl pastýřský list kardinála Josefa Berana v kostele ve Starém Kníně.

Byl jste za svoji práci kronikáře někdy oceněn?

V roce 1984 jsem získal první místo ve své kategorii v soutěži kronikářů našeho okresu Příbram. Kronika postoupila do krajského kola, ale zde již neobstála v konkurenci Středočeského kraje. Součástí soutěže bylo i odborné využití kroniky. A 2. místo jsem získal v soutěži v roce 1989.

Obracejí se na mě studenti středních i vysokých škol a jsem jakýmsi konzultantem, neboť jim poskytuji informace o historii Nového Knína.

Novému Knínu a všem obyvatelům bych chtěl popřát, aby město vzkvétalo, aby se tady lidem dobře žilo a abych mohl do novoknínské kroniky zaznamenávat jen samé zajímavé a šťastné události.

Po celý dosavadní život jsem měl štěstí na lidi kolem sebe, na své přátele, spoluobčany, spoluzaměstnance. Jim patří velký dík.

Velice děkujeme za rozhovor.                    

autor článku: Klára Janků - žákyně 9. ročníku ZŠ a MŠ Nový Knín